Jan Konůpek Ordine dei libri

Publikace se zabývá specifikami architektury na území dnešního Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje od poloviny 19. století až po konec druhé světové války, tedy v období, kdy tato část česko-německého pohraničí byla osídlena českými Němci a tvořili zde německy hovořící architekti. Toto území bylo vnímáno jako specifické nejen k jazykově českým oblastem, vůči kterým se primárně vymezovalo, ale i k ostatním regionům českých zemí, v nichž převažovalo německy hovořící obyvatelstvo. Kniha tak sleduje, nakolik se tato specifika odrazila v místní architektonické tvorbě a zda lze skutečně mluvit o svébytném architektonickém projevu. A pokud ano, v čem jeho specifika spočívají a jak vznikla? Jsou skutečně odrazem „národního ducha“ zdejších obyvatel, či takto mají „pouze“ působit? S trochou nadsázky lze danou problematiku shrnout do badatelské otázky po specifikách architektury „českých Němců“ v „německých Čechách“. Cílem práce bylo rovněž připomenout dílo místních německy mluvících architektů a stavitelů, jejichž tvorba byla po léta neprávem přehlížena, přesto, že dosud formuje podobu většiny měst pohraničních regionů.

Strhující románový příběh zachycuje korespondenci Jana Konůpka a Marie Dadákové z let 1915 a 1916, autentický dokument z období 1. světové války, který přináší historicky cenné informace o společenském, kulturním a politickém životě. Dílo se vyznačuje literární kvalitou a kultivovaností jazyka, což je v současnosti vzácné. Jan Konůpek, známý symbolista a zakladatel českého literárního a výtvarného sdružení Sursum, odpověděl v červnu 1915 na inzerát Marie Dadákové, která hledala „muže vysoké kultury ducha, milujícího přírodu a umění“. Následovalo téměř rok a půl každodenní korespondence, jejíž podstatou je milostný vztah, avšak obsahuje také názory na literaturu, výtvarné umění, divadlo, filmy a komentáře k politickým událostem v zemi, jež byla ve válce. Tímto způsobem se soukromá korespondence proměňuje v veřejnou, společensko-kritickou diskusi. Jan Konůpek, ač měl bohaté zkušenosti ve výtvarném umění a byl účastníkem významných událostí, nebyl v té době ještě široce známý. Marie Dadáková, vzdělaná a emancipovaná mladá žena, byla dcerou redaktora časopisu Hospodář. Jejich korespondence vyjadřuje radost ze vzájemného porozumění a shody v zájmech. Přestali si psát v polovině roku 1916, kdy Jan požádal o Mariinu ruku a následně se vzali.

Mabinogi je osm keltských pověstí přeložených z waleštiny, byly zapsány v rukopise ze 14.stol., tzv. Červené knize hergestské (i když jejich jazyková podoba naznačuje mnohem starší původ) a jsou pro keltské národy tím, coje pro seveřany Edda nebo Kalevala, či pro Anglosasy Beowulf - případně pro nás Staré pověsti české s tím rozdílem, že se v nich básnivost keltské imaginace liší ode všeho, co je známo z jiných kulturních oblastí.

Unlike some other reproductions of classic texts (1) We have not used OCR(Optical Character Recognition), as this leads to bad quality books with introduced typos. (2) In books where there are images such as portraits, maps, sketches etc We have endeavoured to keep the quality of these images, so they represent accurately the original artefact. Although occasionally there may be certain imperfections with these old texts, we feel they deserve to be made available for future generations to enjoy.