Roman Jakobson Ordine dei libri (cronologico)

La correspondance publiée ici, pour la première fois, s'ouvre par des contrepèteries et se referme sur la couleur des voyelles. Elle entrecroise sur près de cinquante ans le fil de deux vies, tissant une amitié savante qui ne s'interrompra qu'avec la mort. On y aborde la poésie, les mathématiques, les champignons, les épopées médiévales, ainsi que les langues et les mythes. Contrairement à l'image souvent véhiculée, le linguiste Roman Jakobson et l'anthropologue Claude Lévi-Strauss, figures majeures des sciences sociales du XXe siècle, ont été des médiateurs entre l'abstraction scientifique et l'expérience sensible. Leur œuvre et leur rencontre allient théorie et volupté. Dans son éloge de Lévi-Strauss, Jakobson souligne l'importance de concilier la variation et la recherche d'invariants, sans opposer la passion pour le singulier à l'intérêt pour les formes universelles. Il propose que ces structures invariantes soient perçues comme des matrices de variation. Ainsi, nous n'avons en commun que nos différences, tant au sein de l'humanité que dans la diversité biologique et cosmique. Comprendre sa place dans ce jeu de variations est essentiel pour les sciences humaines, comme en témoigne cette correspondance inédite. Emmanuelle Loyer et Patrice Maniglier.

Tato kniha představuje svérázné dějiny ruské kultury. Své přednášky o ruském formalismu psal Roman Jakobson pro Masarykovu univerzitu v Brně v polovině 30. let. Rekapituloval zde vznik badatelského směru, na němž se sám aktivně podílel a zároveň ukázal, že ruská věda a umění směřovaly k vytříbenému zájmu o uměleckou formu odjakživa. Jeho texty se týkají nejvěhlasnějších autorit ruských kulturních dějin i málo známých specialistů, uvádějí příklady z literatury, malířství i filozofie. Jakobsonův text je doplněn o důkladný poznámkový aparát a řadu dokumentů z období od počátku 30. let až do roku 1968, z nichž mnohé nebyly dosud nikdy zveřejněny a svědčí o politických turbulencích i akademických poměrech ve 20. století.

Osmdesát dopisů, korespondenčních lístků a telegramů spadá převážně do období Jakobsonova pobytu v naší republice, tj. 1920 - 1939. Jakobsonovi se jako jednomu z mála ruských emigrantů podařilo překlenout izolaci a aktivně se podílet na vědeckém a literárním životě naší země. Korespondence dokládá jeho styky se členy Devětsilu,V. Nezvalem, J. Seifertem, K. Teigem a dalšími, s některými z nich ho spojovalo osobní přátelství. První oddíl knihy je zaměřen především na Jakobsonovy styky se světem literatury, druhý podává svědectví o kontaktech s vědeckými kruhy. Třetí oddíl zahrnuje stati, které svědčí o aktivní roli R. Jakobsona v českém postředí, např. úryvek stati T.G. Winnera o vztahu Jakobsona k českému avantgardnímu umění či vzpomínky pamětníků a doklady o Jakobsonově "brněnském období". Korespondence přibližuje ovzduší české bohémy ve 20. a 30. letech.

Kniha zpřístupňuje hlavní Jakobsonovy práce z oblasti literární vědy. Spolutvůrce ruského formalismu a jeden ze zakladatelů Pražského lingvistického kroužku se nám v tomto výboru z celoživotního díla představuje jako autor studií o podstatě literatury, dále jako průkopník fonologické analýzy prozodických systémů, a jako autor pracé o slovesnosti českého středověku, a jako autor studií o novější české i světové literatuře. ... celý text