Stéphane Mallarmé Ordine dei libri (cronologico)

Die Revolution der poetischen Sprache wird durch den Namen Mallarmé verkörpert, der die Verskunst reflexiv und abstrakt prägte. Mit ihm begann die Herrschaft der Kunst, die den individuellen, autonomen Menschen hervorhebt, losgelöst von vorgegebenen Systemen. In der deutschsprachigen Lyrik des 20. Jahrhunderts fand dieses moderne dichterische Werk breite und kontroverse Rezeption. Aus über 3300 überlieferten Briefen Mallarmés sind rund 200 in dieser ersten deutschsprachigen Edition seiner Korrespondenz enthalten. Diese Briefe diskutieren literarische Fragen und führen oft zu Abhandlungen über mögliche Dichtkunst. Sie zeigen ein Leben, das sowohl in seinem Werk als auch in seinem Alltag verwoben ist. Missverständnisse und Anpassungen eines im 20. Jahrhundert entstandenen „deutschen“ Mallarmé werden hier sichtbar. Seine vermeintlich weltabgewandte Poetik wird in einem neuen Licht betrachtet. Der Dichter wird ebenso hörbar wie der gesellige Zeitgenosse, der Mensch, der er war – eine faszinierende Chronik über ein halbes Jahrhundert voller Kreativität, alltäglicher Sorgen, Ambivalenzen und Leidenschaften. Ein dokumentiertes Leben, das die Kunst nicht weniger nachahmt als das Leben selbst.

Žánr básní v próze, pohybující se v krajně kultivované podobě na pomezí poezie, esejů, maxim i starých rytin, se u nás příliš nepěstoval. Pro připomínku mohou padnout jména Víta Obrtela nebo Jana Vladislava a před nimi – jak jinak – Jaroslava Vrchlického. Jejich domovem je Francie. Antologie Plameny v zrcadle sleduje jejich proměny od Baudelaira přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až k Jacobovi a Reverdymu. Mají být „klenotem“ a „líbezným šerosvitem života“, zároveň však dovedou s radioaktivní intenzitou vyjadřovat vnitřní či vnější životní zážitek či zachytit výmluvný střípek krvavě vážné životní epizody. V literatuře reprezentují v čiré podobě řád a tvar.

Náš výbor Ve věštné běli (31 básní) se omezuje jen na básníkovu lyriku. Usiluje o nalezení průniku nejživotnější části Mallarméova básnického odkazu a šťastných překladatelských řešení. A co víc: obraz básníka tak skoupého na slovo o sobě, chce zahlédnout v zrcadlové síni výroků jeho významných předchůdců, současníků i potomků. Knihu doprovází 31 celostránkových reprodukcí děl impresionistů, Mallarméových současníků (ilustrace Edgar Degas, Albert Dubois-Pillet, Henri Fantin-Latour, Édouard Manet, Claude Monet, Odilon Redon, Auguste Renoir, Alfred Sisley, Félix Vallotton, James Abbott McNeill Whistler), a je vybavena rozsáhlým esejem básníka Vladimíra Janovice, doslovem univerzitní profesorky Jany Nechutové a ediční poznámkou Vladimíra Janovice.

Slavný a pro nejmladší české básníky po první světové válce objevitelský význam mající překlad plejády francouzských básníků od Ch. Baudelaira přes generaci „prokletých" až k vrcholům symbolismu. Doslov napsal Vítězslav Nezval, k vydání připravil, ediční poznámku a vysvětlivky sestavil dr. Miroslav Halík. Jedenácté vydání.

Mallarmé ist der Wegbereiter der modernen Dichtung. Zeitlebens galt sein Streben der ›poésie pure‹; in seinen Gedichten spielt der Klang eine ganz wesentliche Rolle, ebenso der Rhythmus und das Satzbild. Entsprechend schwer sind sie zu verstehen, zu interpretieren und zu übersetzen. Der Band enthält alle Gedichte, die Mallarmé für eine Ausgabe selbst ausgewählt und geordnet hat, außerdem die für seine dichterische Entwicklung entscheidende Ouverture ancienne.

Výbor z poezie největšího francouzského symbolisty Stephana Mallarméa Souhlas noci, rozšířený o nové překlady několika básní v próze, vychází s původní studií Jana Tomeše, jež se nesměla objevit v prvním vydání.

Výbor z poezie největšího francouzského symbolisty Stephana Mallarméa Souhlas noci, rozšířený o nové překlady několika básní v próze, vychází s původní studií Jana Tomeše, jež se nesměla objevit v prvním vydání.

Soubor Mallarmého veršů sestavený Jiřím Pecharem.

1842-1898, französischer Dichter, führend in der symbolistischen Bewegung. Was Mallarmé wollte, ist "nicht die Sache zu malen, sondern den Effekt, den sie erzeugt". Das Genie von Mallarmé liegt wesentlich in dieser Natur, die weder konzeptionell noch an materiellen Realitäten gebunden ist; es ist rein ästhetisch oder eine Flucht, wie eine Suche nach dem Schönen um des Schönen willen, wie eine Feier der reinen Schönheit in der Kunst und der Poesie.

Now including The Red Notebook--a collection of autobiographical sketches on coincidence--The Art Of Hunger undermines our accepted notions about literature. Auster's meditations on writing and artists leads us to a better understanding of the toll of writing.

Où fuir dans la révolte inutile et perverse ? Je suis hanté . L'Azur ! l'Azur ! l'Azur ! l'Azur !

Ce volume contient:Poëmes d'enfance et de jeunesse - Poésies - Vers de circonstance - Les Poëmes d'Edgar Poe - Proses de jeunesse - Poèmes en prose - Crayonné au théâtre - Variations sur un sujet - Un Coup de dés - Quelques médaillons et portraits en pied - Richard Wagner - Préface à «Wathek» - Le «Ten o'clock» de M. Whistler - Contes indiens - La Musique et les Lettres - Proses diverses - Les Mots anglais - Thèmes anglais - Les Dieux antiques - L'Étoile des fées.

První svazek přináší čtyři překladatelská díla základního významu z prvního období básníkovy translační činnosti z let 1927–1931: výbor z Poea, úplný překlad tehdy známého básnického odkazu Rimbaudova a Mallarméova a část Baudelairových Květů zla. Překlady těchto čtyř básníků vznikaly z nespokojenosti s dosavadní podobou těchto básníků v češtině a z přání dát českému čtenáři odkaz průkopníků moderní poezie v moderním básnickém znění. Svazek edičně připravili a ediční poznámku napsali Milan Blahynka (Poe, Mallarmé, Baudelaire) a Václav Kubín (Rimbaud).

Výbor z poezie francouzského básníka symbolisty obsahuje v první části verše, jak je shromáždil autor, a ve druhé části verše vydané před r. 1899, ale autorem do výboru nezařazené, a verše poprvé uveřejněné až po básníkově smrti, přičemž v této části jsou i básně v próze a ucelená skupina dopisů Paulu Verlainovi.

Překlady veršů a próz Mallarméových vznikly v letech 1898-1918 prací Em. Lešehrada.

Dopo aver rovesciato la sua furia su ogni cosa, ora, in "Una stagione all'inferno", Rimbaud si scaglia contro se stesso con una lingua secca, nervosa, tagliente. Non è pentito, è solo più consapevole. E per di più stanco e sfiduciato... L'alcol, la droga, il sesso, l'erranza e l'ozio quotidiano lo hanno condotto al di là di un confine oltre il quale si è aperta l'immensità del vuoto. Uno scacco, per chi cercava la pienezza... Così Rimbaud, dopo aver tentato di purificare il mondo immergendolo in un lavacro velenoso, alla fine deve riconoscere la propria amara sorte di angelo sfigurato.