Václav Havel Ordine dei libri (cronologico)

Sborník společně dosud nepublikovaných projevů a vystoupení Václava Havla Péče o stát je orámovaný jeho kandidátským článkem z deníku Mladá fronta z ledna 1993 a završený slavným rudolfinským projevem. „Ve všech je dominantním rysem vpravdě etický rozměr, který se tento muž snažil do věcí veřejných a reálné politiky vtisknout. O Václavu Havlovi bylo napsáno nesčetně úvah, studií, oslavných tirád i hanopisů. O jeho skutečně lidském a trvale inspirujícím rozměru zjistíme nejvíc právě z jeho textů, které tvoří tuto knihu,“ píše v úvodním slově knihy Pavel Rychetský. Vznik sborníku popisuje jeho editorka Anna Freimanová: „Vybrala jsem třináct proslovů, z nichž je patrné, jak Václav Havel "buduje" moderní demokratický stát. Cílem publikace je připomenout, jaký obsah dal Havel svému prezidentství, na čem stavěl nový stát a jak se snažil navazovat nitky jednotlivých společenských oblastí, tak, aby země prospívala. S tím souvisí i akcent VH na morální rozměr politiky a jeho starosti o atmosféru ve společnosti. Tento konkrétní výbor vznikl se záměrem přiblížit politikům i běžnému čtenáři zásadní problémy české politiky devadesátých let. Nejde o příběh se špatným koncem, ale o „léčbu šokem“, o typicky havlovský princip: pád do krize otvírá cestu k reflexi, naději a inspiruje k úsilí nejen se ze dna zvednout, ale posunout se dál.“

Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství SixtyEight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.

Na podzim 1977, po událostech „roku Charty“, Václav Havel sepsal reportáž o prvních hodinách Prohlášení Charty 77, vyšetřování a čtyřměsíční vazbě, kterou na něj uvalil komunistický režim. Po propuštění následovalo mučivé sebezpytování. Havel zmínil, že text někde ukryl a „už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu“. Ačkoli reportáž během jeho života nenalezl, objevila se v pozůstalosti jeho přítele Zdeňka Urbánka a byla nalezena jeho vnukem Davidem Duškem. Text, který je fragmentární, zrekonstruovala Knihovna Václava Havla. V původní osnově, součásti rukopisného nálezu, Havel plánoval doprovodné eseje od jiných autorů. Vydávaný soubor tak obsahuje eseje Anny Freimanové, Petra Blažka, Davida Duška a Michaela Žantovského, který je editorem. Freimanová zkoumá divadelní souvislosti Havelova textu a jeho inspiraci faustovským Pokoušením. Blažek odpovídá na otázku o vyšetřovatelích, kteří se Havelovi v roce 1977 věnovali. Dušek přispívá osobní vzpomínkou na začátky Charty z pohledu osmiletého dítěte. Žantovský se zaměřuje na Havlovy morální dilemata a snahu o jejich řešení.

Si l'Occident ne tire pas les leçons de notre expérience, il lui en coûtera cher. Près de dix ans après l'effondrement du communisme, l'avertissement prophétique de Vaclav Havel a-t-il été entendu ? Depuis ses débuts en tant que dramaturge jusqu'à ses discours récents, Havel évoque l'identité humaine, fruit d'une civilisation technique ayant oublié que l'homme n'est pas Dieu. Il est crucial de se révolter contre le rôle qui nous est assigné, sinon nous ne serons qu'une pièce d'une machine lancée vers l'inconnu. Retrouver le sens de la responsabilité envers le monde est essentiel. Cette question de la responsabilité relie l'auteur dramatique, le dissident et l'homme politique qu'il est devenu. Le courage de Havel et de ses compagnons de la Charte 77 a permis de dénoncer les mensonges du pouvoir, contraignant ce dernier à respecter ses engagements internationaux en matière de droits de l'homme. Les dissidents ont ainsi triomphé d'un régime fondé sur la peur, léguant à nos démocraties assoupies un trésor à méditer. La force des sans-pouvoir appartient à chacun d'entre nous lorsque nous osons crier une vérité et la mettre en acte. Havel, devenu chef d'État, incarne l'exigence morale en politique, affirmant que la politique n'est pas intrinsèquement sale, mais que ce sont les gens qui la rendent ainsi.

Mało kto wie, że Václav Havel był nie tylko prezydentem, dramaturgiem i filozofem, ale także... bajkopisarzem! Bohaterami swoich bajek uczynił skrzeciuchy. Kim są skrzeciuchy? To bardzo niezwykłe istoty. Knują, majstrują, kombinują, przesuwają, a czasem po prostu niszczą. Kiedy mówią, warto zatkać sobie uszy, a gdy pukają do naszych drzwi, lepiej im nie otwierać, bo skrzeciuch to taki stworek, który potrafi wślizgnąć się wszędzie, a kiedy już się gdzieś wślizgnie - oj, biada nam! W swoich bajkach, żartobliwych i uniwersalnych, Václav Havel krytykuje ludzkie przywary, z którymi często się spotykał i dawały mu się one we znaki. Dziś my, mali i duzi, możemy wyciągać z tych bajek wnioski, by uniknąć wielkiego niebezpieczeństwa: nie stać się skrzeciuchem. Bajki Václava Havla ozdobił pięknymi ilustracjami wrocławski grafik Radek Bączkowski.

Výbor rozhovorů s Václavem Havlem s novináři z celého světa z let 1964 a 1989.

Tento svazek edice „Hry VH do kapsy“ přináší aktovky Audience a Vernisáž s nejúspěšnější divadelní postavou Václava Havla, zakázaným spisovatelem Vaňkem v centru dění. Plachý, ale zásadový hrdina se v letech husákovské normalizace nechce podřídit diktátu policejního státu, snaží se nezradit své principy a žít podle svého svědomí.

Poprvé se setkali v roce 1978 na tajné schůzce na vrcholcích Krkonoš jako nepřátelé komunistického režimu. Necelých dvanáct let nato se dramatik Václav Havel stal československým a později českým prezidentem a novinář Adam Michnik šéfredaktorem největšího polského deníku Gazeta Wyborcza. Počáteční setkání dvou výjimečných osobností, které spojila myšlenka účinné a nenásilné strategie, jak demontovat autoritářské režimy ve střední Evropě, vyústilo v přátelství na celý život. Během následujících dvou porevolučních desetiletí spolu nepřetržitě vedli dialog o tom, jak ve svých zemích znovu vybudovat demokracii, vypěstovat svobodnou politickou kulturu a neztratit přitom své ideály. Rozhovory, v nichž se Havel a Michnik střetávali svými názory, odlišnou životní zkušeností i vtipem, jsou pronikavým svědectvím oné podivuhodné doby, v jejíchž důsledcích dnes žijeme. V takto ucelené podobě a česky vycházejí poprvé.