Kol Isha Libri

Druhá kniha z edice Památky Unesco nakladatelství Foibos pojednává o nevelké osadě Holašovice, která leží v půvabné krajině jižních Čech nedaleko Českých Budějovic v Šumavském podhůří. Obec Holašovice je příkladem nejzachovalejší jihočeské lidové architektury z 18. a 19. století. Jádro obce tvoří náves, kolem které je soubor 17 statků s typickými štíty ve stylu jihočeského baroka. Památková rezervace Holašovice byla roku 1998 zapsána na Seznam světových památek UNESCO. Publikace Holašovice: Vesnická památková rezervace pojednává o dějinách obce od nejstarší historie až po dnešní stav a současnou památkovou péči. V katalogu jsou podrobně popsána jednotlivá stavení, které doplňují fotografie současného stavu i historické fotografie a plány. Převážná většina usedlostí obce dnes slouží k trvalému bydlení, pouze dvě jsou využity k rekreaci. Bývalý hostinec slouží i nadále svému účelu, v obydlí kováře je dnes umístěn obchod a v kovárně hasičská zbrojnice. Holašovice jsou nejreprezentativnějším a nejzachovalejším příkladem tradiční lidové stavební tvorby a jejich současná podoba dokumentuje vzhled typické jihočeské obce z doby kolem poloviny 19. století s výrazným geniem loci. V anglickém jazyce.

Když slyšíme slovo „gulag“, vybaví se nám nejprve kniha Souostroví GULAG Alexandra Solženicyna: systém tisíců táborů nucených prací rozesetých po celé rozloze Sovětského svazu. Téměř totožný systém však existoval v každé zemi, kterou po druhé světové válce ovládli komunisté – včetně Československa. Na území současné Evropské unie a jejich nejbližších sousedů fungovalo po více než jednu dekádu nejméně 800 táborů. Bylo v nich uvězněno téměř 1 500 000 lidi, z nichž 130 000 zemřelo. Česko-anglický katalog k mezinárodní výstavě Evropský GULAG přináší fotografie, příběhy i strohá fakta, dokumentující pracovní tábory, kde v otrockých podmínkách žili, pracovali a také často umírali lidé někdy i bez jakéhokoli rozsudku, a po nichž ve většině případů nezůstaly žádné hmotné stopy. Publikace připomíná mimo jiné i Čechoslováky zavlečené do sovětských lágrů či zmiňuje roli Západu, který byl dlouho neochotný připustit si pravdu o nových „koncentračních“ táborech na území svého nedávného spojence v boji proti nacismu. Kategorie Naučná > Historie

Dějiny české literatury již od 18. století provázejí stížnosti literátů na to, jak je jejich tvorba omezována cenzurou. Přesto vědecká práce, která tento jev zevrubně popisuje, vychází až nyní. Kniha V obecném zájmu zkoumá proměny cenzury literatury a tisku od nástupu osvícenství až do počátku 21. století a masového rozšíření internetu. Výklad je chronologicky rozdělen do osmi částí. Na úvod každé z nich je zařazena rámcová kapitola, která podává obecný přehled o podobě a proměnách cenzury daného období. Soustředí se přitom především na instituce, které cenzuru vykonávají, a na dopady této regulace na fungování dobového literárního provozu. Za každou rámcovou kapitolou následuje blok případových studií, které na vybraných tématech ukazují působení literární cenzury v detailu. Autorský tým, který v roce 2012 připravil k vydání překladovou antologii teoretických textů Nebezpečná literatura?, při práci na knize vstřebal diskuse o povaze cenzury, jež v humanitních vědách probíhají od šedesátých let 20. století. Předkládaná kniha proto nechápe cenzuru a regulaci literatury pouze jako soubor zákazů brzdících všeobecný pokrok, naopak se ji snaží popsat jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje.

Touto knihou se dostává čtenářům do rukou soubor třiatřiceti příspěvků od více než čtyřiceti autorů, jež spojuje několik rozpoznatelných témat. Jsou to dějiny měst a městských řemesel v raném novověku, dále historie Židu a židovské kultury v českých zemích, a konečně i několik studií, jež přibližují nebo i v drobných edicích zpřístupňují některé pozoruhodné pramenné objevy. Všechny tyto texty mají jednoho společného jmenovatele či vlastně jmenovatelku. Jsou věnovány docentce a od roku 2019 i vedoucí Katedry pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Ivaně Ebelové jejími kolegy, přáteli a žáky, a svým tematickým záběrem odrážejí její odborný zájem. Již několik generací studentu, kolegové a mnohdy i amatérští badatelé vědí, že se mohou na docentku Ebelovou obrátit i s tím nejméně čitelným textem, a že se jim dostane ochotné pomoci včetně důkladné interpretace přečteného. Z její vysoké odbornosti v oboru novověké paleografie pak vychází i teoretické promýšlení ediční práce a pochopitelně vlastní výzkum, který je vždy založen na důkladné znalosti pramenů. Předkládaný sborník je výrazem úcty jubilantce a zároveň oceněním její leckdy možná nenápadné, ale o to užitečnější práce.

Jak samotný název sborníku, Františkáni a kontakt mezi jazyky a kulturami, napovídá, předkládaná publikace představuje osm století činnosti františkánského řádu při překonávání odlišností mezi jazyky a kulturami, zároveň je i výrazem dlouhodobého zájmu autorů o tuto problematiku. Nejpodrobněji je rozpracována evangelizace Nového světa, stranou pozornosti nezůstává ale ani činnost františkánů v Africe a v arabském světě. Kniha tak zaplňuje nejen mezery v poznání kontaktů mezi nám poněkud vzdálenými jazyky a kulturami, ale stává se rovněž inspirací pro další bádání v oblasti kultury vlastní.

Předmětem knihy Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat je sociální a kulturní analýza lidského těla a jeho vybraných částí. Kniha je založena na poznatcích a teoriích embodimentu, jak se jím zabývají především antropologové, etnologové, psychologové a sociologové. Jednotlivé kapitoly se věnují vybraným částem lidského těla či jeho funkcím: nos jako sociokulturní fenomén; vlasy a jejich symbolika a rituální funkce; hmat a věci, jak se projevují v poezii a beletrii; piercing jako móda i forma vzdoru středoškolské mládeže; funkční modifikace těla inspirované kyberpunkovou literaturou. V knize jsou prezentovány vybrané antropologické, psychologické a sociologické koncepce tělesnosti v návaznosti na problematiku modifikace, disciplinace a semiotizace těla či jeho jednotlivých částí. Kniha je určena antropologům, etnologům, sociologům a psychologům, kteří se zajímají o otázky studia lidské tělesnosti.

Přestože hypotéza o vlivu porodnických komplikací na neuropsychický vývoj dětí byla poprvé vyslovena již před 170 lety, teprve v průběhu 20. století došlo k významnému nárůstu studií věnovaných této problematice. Zájem odborníků byl nejprve zaměřen na snižování vysoké mateřské, kojenecké a perinatální úmrtnosti, od druhé poloviny 20. století se soustřeďuje též na další vývoj dětí s perinatální zátěží, zejména na předčasně narozené děti a asfyktické novorozence. Předkládaná publikace přináší přehled současného stavu výzkumů a klinické praxe i výhledů do dalších let ve vztahu k perinatální neuropsychické morbiditě na pozadí historického vývoje jak v zahraničí, tak v naší republice. Autoři dávají čtenáři ojedinělou možnost získat systematicky seřazená fakta ohledně vývoje plodu a dítěte i zdravotní péče v porodnictví, perinatologii a dětské psychologii. Kniha je zdrojem důležitých informací, včetně množství literárních odkazů, pro klinické odborníky, výzkumné pracovníky i studenty oborů perinatologie, porodnictví, neonatologie, pediatrie, dětské neurologie a psychologie. Obsahuje též významné informace pro státní orgány, které rozhodují o financování projektů zaměřených na zlepšení zdraví nových generací v ČR. I v mezinárodním měřítku lze těžko nalézt knihu podobného rozsahu a významu.

Unikátní komplet 2 publikací, které svým obsahem přinášejí zcela mimořádný a komplexní přehled, základní charakteristiky a parametry kolejových vozidel provozovaných nejen na území ČR a SR, ale i původem česká (československá) kolejová vozidla provozovaná v zahraničí.

Úvodní studie hodnotí dva mincovní nálezy z konce 10. století na Prostějovsku, ve druhém pokračování se vrací k problematice hledání mincí pomocí detektorů kovů a na příkladu depotu feniků z Jindřichohradecka rozvíjí poznání o podobě oběživa v první polovině 14. století v jižních Čechách. Následující rubrika o domácích nálezech zmiňuje nález římských mincí z Kutnohorska a jižních Čech, hrobový nález vzácného denáru Boleslava III. ve Starém Plzenci, stejně jako vzácný denár Přemysla Otakara I. z Kolínska a přináší nové poznámky ke starším nálezům mincí z Vysokého Újezdu nad Dědinou v okrese Rychnov nad Kněžnou.

V prvním svazku sborníku se čtenáři dočtou o českých denárech vyražených do mincovní reformy Břetislava I. ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni, jakou podobu měly bitevní a smuteční medaile dvou jáchymovských řezačů razidel nebo o hromadném depotu mincí z Úpice na Turnovsku. Zařazeny jsou rovněž příspěvky o nově nalezených mincích na území republiky. Jedná se o moravské denáry z 11. a 12. století na Brněnsku či denár Přemysla Otakara I. z Duchcovska. Dále o pražské groše Václava II. z Jičínska a Nymburska, nebo o pražské groše Jana Lucemburského z Chrudimska. Zajímavostí jsou pak nálezy stříbrné osmanské mince a benátské ražby z Bělé pod Bezdězem či nález osmanské a tří čínských mincí z Náchodska. Zahraniční nálezy zastupuje pražský groš Jana Lucemburského objevený v polském Rabsztyně. V závěrečné diskusi se autoři příspěvků zabývají vývojem vnímání nálezu pokladu v historii českého právního řádu a popisují, jakým způsobem je evidován nalezený materiál ve Velké Británii.