Vilém Mrštík Libri

Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v aristokratických i rolnických rodinách během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebeobětování a sebeodpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem, a také fascinujícími bitevními scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Druhá část epopeje se odehrává v letech 1806-1811.

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Čtvrtá část epopeje se odehrává v letech 1812-1813 a popisuje např. Napoleonovu porážku.

Un provinciale idealista vive a Pietroburgo della rendita di una tenuta dimenticata, nella piú assoluta inerzia fisica e psichica. In una camera coperta di ragnatele e di libri ingialliti giace nella sua «normale posizione» su un emblematico divano, dormendo e sognando, stanco e insensibile ai rumori della vita. Specchio di un fatalismo storico, Oblomov è stato considerato dalla critica l'eroe immortale della pigrizia, prodotto di una generazione viziata e apatica, inerte e priva di volontà, che non ha saputo dedicarsi a quelle riforme di cui necessitava la società russa. Con ironia pungente e forza narrativa, Goncarov crea intorno al protagonista un'atmosfera ossessiva e a tratti morbosa che denuncia non solo l'arretratezza civile di una nazione ma soprattutto i conflitti interiori di ogni coscienza umana.

Vilémovy cestopisné obrázky z Čech a moravského Slovácka vznikaly z obsáhlých dopisů, posílaných přátelům, jež bývaly po menších upravách otiskovány v časopisech. Vzrušenými slovy zachycuje v nich autor své okouzlení Babiččiným údolím, Sněžkou, Šumavou a jinými krajinami. - Aloisovy nadšené črty z potulek Slovenskem vycházely rovněž nejprve časopisecky. Šalda jim vytkl, že jsou psány s hlediska svátečního turisty, který vidí jen líc věci, přírodní krásy ličí theatrálně a vkládá do duše lidu vlastní osobní nálady: "Nenajdeš v knížce Mrštíkově jedinkého sebe kradmějšího pohledu do společenského, rodinného, školského, církevního života Slovákova." - Svazek je doplněn dvěma kratšími črtami, které vytěžil Alois Mrštík z pobytu v lázních Bohdanči a v Adrii.

Rok na vsi popisuje události ve fiktivní moravské vesničce Habrůvce pravděpodobně od podzimu do léta jednoho roku v posledním desetiletí 19. století.[pozn 1] Autor v díle ukazuje různé zvyky, tradice, obyčeje a zábavy, které se přes rok konají na vsi. Dialogy postav užívají dialektu na pomezí hanáckého a slováckého nářečí. Inspirací byla Aloisovi vesnice Diváky, kde působil jako učitel a správce školy.

Quando, nel 1859, Dostoevskij ottenne il permesso di rientrare dalla deportazione nella Russia europea, aveva bisogno di qualcosa di clamoroso per riaffermare la propria posizione nel panorama letterario dell’epoca. Fu così che nella primavera del 1860 si dedicò alla stesura di un roman-feuilleton pieno di situazioni estreme, spregiudicate, delle quali si parlava con relativa disinvoltura, incentrate sul tema della fanciulla offesa e vittima di individui senza scrupoli. Sedotte e abbandonate: questo è il destino delle donne in Umiliati e offesi. Ma anche maledette dai propri padri.

Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Vyprávění se odehrává v cyklu přírodního roku počínajícíhosetbou a vrcholícího sklizní. Kniha, kterou proslavila dramatizace Miroslava Krobota v pražském Národním divadle (1993), vychází v České knižnici ve dvou svazcích.

Prosté a jímavé,zkratkovitá svědectví o obyčejných osudech zapomenutých lidí,takové jsou Moravské obrázky Aloise Mrštíka.Dokládají,že je napsal dobrý pozorovatel se smyslem pro citlivou kresbu charakterů a s pochopením pro přání,skutky a starosti svých hrdinů.