Vilém Mrštík Libri

Il romanzo "Guerra e Pace" (scritto tra il 1863 e il 1869, pubblicato nel 1869) è un'epopea romanzesca in quattro volumi, considerata una delle più grandi e celebri opere della letteratura mondiale. Lev Tolstoj presenta oltre 250 personaggi, sia principali che secondari, tra cui figure storiche come lo zar Alessandro I, l'imperatore Napoleone e il generale Kutuzov. La narrazione offre descrizioni dettagliate e vivide delle battaglie (come quella di Austerlitz e di Borodino) e della Mosca desolata e in fiamme, senza pari nella letteratura mondiale. Scene intime della vita dell'alta società, amori e avventure si alternano a eventi storici e alla lotta del popolo russo contro Napoleone. Tolstoj trae ispirazione non solo da eventi storici globali, ma anche dalle esperienze della propria famiglia. La terza parte dell'epopea si svolge nel 1812 e racconta, tra l'altro, della battaglia di Borodino e della presenza di Napoleone a Mosca.

Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v aristokratických i rolnických rodinách během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebeobětování a sebeodpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem, a také fascinujícími bitevními scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.

L. N. Tolstoj scrisse Guerra e pace tra il 1863 e il 1869. È un grande romanzo che ritrae la vita della società russa nei primi decenni del XIX secolo. Attraverso una moltitudine di personaggi realistici, il romanzo presenta figure storiche come il generale Kutuzov e Napoleone. Descrive le guerre napoleoniche tra Russia e Francia, che si svolsero tra il 1805 e il 1812, con dettagli sulla battaglia di Austerlitz nel 1805, la battaglia di Borodino e l'occupazione di Mosca da parte dei francesi. I protagonisti principali sono i nobili Andrej Bolkonskij e Pierre Bezuchov, insieme ai membri della famiglia Rostov. Pierre Bezuchov incarna le idee di Tolstoj, valutando con acutezza gli eventi politico-sociali che lo circondano, talvolta anche figure storiche significative. Il romanzo è stato adattato con successo al cinema.

Set against the backdrop of the 1812 French invasion of Russia, the narrative intricately weaves the lives of various Russian families, highlighting the impact of the Napoleonic era on society. Beyond its historical framework, the book delves into philosophical discussions and character explorations, showcasing individuals from diverse backgrounds as they navigate the complexities of their time. It employs innovative narrative techniques reminiscent of early 19th-century literature, ultimately presenting a profound analysis of humanity's emotional and psychological evolution.

Vilémovy cestopisné obrázky z Čech a moravského Slovácka vznikaly z obsáhlých dopisů, posílaných přátelům, jež bývaly po menších upravách otiskovány v časopisech. Vzrušenými slovy zachycuje v nich autor své okouzlení Babiččiným údolím, Sněžkou, Šumavou a jinými krajinami. - Aloisovy nadšené črty z potulek Slovenskem vycházely rovněž nejprve časopisecky. Šalda jim vytkl, že jsou psány s hlediska svátečního turisty, který vidí jen líc věci, přírodní krásy ličí theatrálně a vkládá do duše lidu vlastní osobní nálady: "Nenajdeš v knížce Mrštíkově jedinkého sebe kradmějšího pohledu do společenského, rodinného, školského, církevního života Slovákova." - Svazek je doplněn dvěma kratšími črtami, které vytěžil Alois Mrštík z pobytu v lázních Bohdanči a v Adrii.

Rok na vsi popisuje události ve fiktivní moravské vesničce Habrůvce pravděpodobně od podzimu do léta jednoho roku v posledním desetiletí 19. století.[pozn 1] Autor v díle ukazuje různé zvyky, tradice, obyčeje a zábavy, které se přes rok konají na vsi. Dialogy postav užívají dialektu na pomezí hanáckého a slováckého nářečí. Inspirací byla Aloisovi vesnice Diváky, kde působil jako učitel a správce školy.

Quando, nel 1859, Dostoevskij ottenne il permesso di rientrare dalla deportazione nella Russia europea, aveva bisogno di qualcosa di clamoroso per riaffermare la propria posizione nel panorama letterario dell’epoca. Fu così che nella primavera del 1860 si dedicò alla stesura di un roman-feuilleton pieno di situazioni estreme, spregiudicate, delle quali si parlava con relativa disinvoltura, incentrate sul tema della fanciulla offesa e vittima di individui senza scrupoli. Sedotte e abbandonate: questo è il destino delle donne in Umiliati e offesi. Ma anche maledette dai propri padri.

Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Vyprávění se odehrává v cyklu přírodního roku počínajícíhosetbou a vrcholícího sklizní. Kniha, kterou proslavila dramatizace Miroslava Krobota v pražském Národním divadle (1993), vychází v České knižnici ve dvou svazcích.

Prosté a jímavé,zkratkovitá svědectví o obyčejných osudech zapomenutých lidí,takové jsou Moravské obrázky Aloise Mrštíka.Dokládají,že je napsal dobrý pozorovatel se smyslem pro citlivou kresbu charakterů a s pochopením pro přání,skutky a starosti svých hrdinů.

Un provinciale idealista vive a Pietroburgo della rendita di una tenuta dimenticata, nella piú assoluta inerzia fisica e psichica. In una camera coperta di ragnatele e di libri ingialliti giace nella sua «normale posizione» su un emblematico divano, dormendo e sognando, stanco e insensibile ai rumori della vita. Specchio di un fatalismo storico, Oblomov è stato considerato dalla critica l'eroe immortale della pigrizia, prodotto di una generazione viziata e apatica, inerte e priva di volontà, che non ha saputo dedicarsi a quelle riforme di cui necessitava la società russa. Con ironia pungente e forza narrativa, Goncarov crea intorno al protagonista un'atmosfera ossessiva e a tratti morbosa che denuncia non solo l'arretratezza civile di una nazione ma soprattutto i conflitti interiori di ogni coscienza umana.

Bratři Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové prosluli jako spoluautoři dvou děl, která se výrazně zapsala do české literatury. Zatímco hlavním autorem dramatu Maryša (1894) byl mladší Vilém, Rok na vsi (1903–1904) byl rozhodující měrou dílem staršího Aloise. Ten působil jako učitel na jihomoravském venkově, od konce osmdesátých let 19. století byl správcem školy v Divákách na Slovácku. Zde poskytl útočiště svým třem bratrům včetně Viléma. Právě Diváky se staly hlavní inspirací rozsáhlého románu s podtitulem Kronika moravské dědiny. V kalendářním cyklu roku od října do září zobrazuje svět a život fiktivní vesnice Habrůvka, členěný rytmem ročních období, zemědělské práce, křesťanských svátků, slavností a dalších událostí místního života. Text edičně připravil Vlastimil Válek, komentář napsala Jaroslava Janáčková. Dílo vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.

Po měsících mapují oba autoři život na vesnici, chlonologicky ty nejzajímavější události, ale život a projevy jednotlivých občanů.

Poslední studentský román Viléma Mrštíka. Popisuje v něm prostředí pražských studentů a drobných řemeslníků. Jaká úskalí představovala autorova snaha překonat impresionismus návratem k objektivnosti a k charakteristice zvnějšku; pozměnit svůj literární styl, o tom taky tatokniha vypovídá. Z románu zůstalo jen torzo. Román se pokusil dokončit vykladač Mrštíkova díla K.E.Sokol.

Realistické drama z vesnického života. Divadelní hra. Titulní hrdinka dramatu je dcera sedláka Lízala; miluje chudého čeledína Francka. Francek musí na vojnu a mezitím provdají rodiče Maryšu za vdovce, mlynáře Vávru. Manželství, uzavřené jen pro peníze, je nešťastné. Když se Francek vrátí z vojny, dochází za Maryšou a vybízí ji, aby s ním utekla do Brna. Ale Maryša odmítá – jsou v ní zakořeněny mravní zásady vesnice. Poté co však Vávra Francka postřelí, Maryša svého muže otráví.

Santa Lucia je román o deziluzi. Mrštík ji dává prožít moravskému studentovi, pro něhož se Praha pro svou krásu a tradice stala přeludnou vidinou; v průběhu marného zápasu o uplatnění a přežití se ale mění v post a změť chaotických vjemů osamělého vyvržence. Silného emocionálního vyznění dosahuje Mrštík subjektivní perspektivou i tím, že vyprávění rámcuje hrdinovým umíráním.“

Student Ríša, lehkovážný hejsek studující v Praze a Helenka, dívka žijící na samotě, dívka žijící v přírodě se do něho zamiluje, a Ríša neví co s láskou teď, když by měl studovat, když by měl sám sebe postavit na vlastní nohy. Vydání 26. (v Bloku první)

Dudák Švanda by se rád oženil s Trnkovic Dorotkou, ale pro starého Trnku je Švanda příliš chudý ženich. Švanda se tedy rozhodne, že si na svatbu vydělá hraním na dudy, a to i přes domluvy přítele Kalafuny. Švandova matka, víla Rosava, chce svému synu pomoci. Očaruje jeho dudy... Naši furianti je příběh o vztazích a o životě na vesnici. Zápletka příběhu je velmi prostá, 2 vesničané, vysloužilý voják Bláha a úlisný krejčí Fiala, se přou o post ponocného. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský (starosta) a Bušek (první radní). Ti mají rozhodnout, který z nich místo ponocného v jejich vesnici získá... Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách.

Vrcholem Aloisovy slovesné tvorby je románová kronika Rok na vsi (1903–1904). Je to široce založený obraz života na vsi na rozhraní Slovácka a Hané. Alois Mrštík v tomto díle přinesl nové, realistické prvky do zobrazování venkova. Vykreslil svérázný život na moravské vesnici v rámci církevního roku (tj. od podzimu do podzimu) se všemi jeho zvyky, radostmi i strastmi. Spíše než celkovou koncepcí působí kniha přesvědčivými detaily, plastickou kresbou postav, spádným, dobře odposlouchaným dialogem a přesností záběru venkovského života. U druhého vydání Roku na vsi (1914) připsal Alois jako spoluautora bratra Viléma (právě on, jehož silou bylo zejména impresionistické líčení přírody, je patrně spoluautorem přírodních lyrických popisů v románě).

Historický román o živote počas vojny s Napoleonom v Rusku.

Vrcholem Aloisovy slovesné tvorby je románová kronika Rok na vsi (1903–1904). Je to široce založený obraz života na vsi na rozhraní Slovácka a Hané. Alois Mrštík v tomto díle přinesl nové, realistické prvky do zobrazování venkova. Vykreslil svérázný život na moravské vesnici v rámci církevního roku (tj. od podzimu do podzimu) se všemi jeho zvyky, radostmi i strastmi. Spíše než celkovou koncepcí působí kniha přesvědčivými detaily, plastickou kresbou postav, spádným, dobře odposlouchaným dialogem a přesností záběru venkovského života. U druhého vydání Roku na vsi (1914) připsal Alois jako spoluautora bratra Viléma (právě on, jehož silou bylo zejména impresionistické líčení přírody, je patrně spoluautorem přírodních lyrických popisů v románě).

Kritické vydání "Povídek a obrázků" shrnuje povídky již dříve samostatně vydané (u Otty) i práce otištěné po časopisech. Jako úvodní povídka je zařazena "Improvizace", kterou otiskl septimán Mrštík v brněnském almanachu Zora (a která vyvolala později nejednu debatu, neboť její hrdinkaMiluška byla pokládána za vzor Helenky z Pohádky máje), za ní následuje větší oddíl "Stíny a ostatní povídky", kde jsou zařazeny jednak povídky, které uvedl autor sám ve vydání knižním, jednak povídky Stařenka (z Bavlnkových žen), Babeta, Verunka a Stařeček Gajda. "Obrázky" v druhé části souboru jsou popisné a náladové přírodní črty s tenkou nitkou dějovou nebo úplně bez děje. Vycházely porůznu v Hlasu národa a v Národních listech, v knižním vydání měly devět čísel, z nichž samostatné Obrázky ze vsi tvoří drobný cyklus pěti náladových črt z diváckého prostředí. Dnešní pořadatel ponechal úpravu autorovu, za tyto obrázky přidal pak ještě 7obrázků jiných a zakončil celý soubor drobnou vzpomínkovou prózou ze studentských let O rozbitém cylindru, kterou Mrštík uzavřel svou beletristickou činnost.

Po měsících mapují oba autoři život na vesnici, chlonologicky ty nejzajímavější události, ale život a projevy jednotlivých občanů. Sedmé vydání (třetí kritické).

Poslední studentský román autora. Popisuje v něm prostředí pražských studentů a drobných řemeslníků. Jaká úskalí představovala autorova snaha překonat impresionismus návratem k objektivnosti a k charakteristice zvnějšku; pozměnit svůj literární styl, o tom tato kniha vypovídá.

Prvně publikovaný V. Mrštíkův rukopis (editor Jan Vladislav) z cesty na Všeruskou výstavu v Nižním Novgorodu přes Krakov, Varšavu a Moskvu obsahuje kritické, sarkastické postřehy o ruské civilizaci a jejím vztahu k okolním zemím a neruským národům. Mrštík v zápiscích vědomě navazuje na Borovského úvahy o škodlivosti (českého) slavjanofilství.

Upřímnost a čistá láska děvčete nakonec probudí lepší stránky chlapcovy povahy, donutí ho skoncovat s lehkomyslným životem a snažit se vybudovat si solidní existenci, která by mu dovolila založit rodinu.

Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnotydokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.

Obsahuje tyto povídky: Signál, Bitva Ajaslárská, Hrdý Aggej, Čeho tu nebylo, Žabka na cestách, Sluha a důstojník, Medvědi, Čtyry dni, Umělci. 1. přívazek k: Na německém dvoře minulého věku / Bedřiška Žofie Vilemína Pruská

Poslední studentský román autora. Popisuje v něm prostředí pražských studentů a drobných řemeslníků. Jaká úskalí představovala autorova snaha překonat impresionismus návratem k objektivnosti a k charakteristice zvnějšku; pozměnit svůj literární styl, o tom tato kniha vypovídá.

Drobné cestopisné čtry a přírodní obrázky bratří Mrštíků.

Povídku Hňup a román Bojarština, které jsou v tomto svazku, přeložil Vilém Mrštík.

Leden: Po obvyklých přáních na Nový rok vyměňuje čeleď služby a sedláci rozvažují nad špatným finančním stavem. Dědinou prochází žid-kůžkář. Nastává tuhá zima. Obecní bilance dopadla bídně.