Bohumil Hrabal Libri

A raccontare è Pipsi, tenera fanciulla di origini tedesche e altoborghesi, che la guerra allontana dai genitori e da una vita privilegiata, proiettandola nella Praga postbellica degli anni Cinquanta, tra gli assurdi dettami del realsocialismo. Nitidi fotogrammi scandiscono la storia dei primi incontri in un cortiletto di periferia o del corteggiamento retrò cui fanno da sfondo le cucine fumanti dell'hotel Pariz, le gite estive sulla Vltava, per culminare nella grandiosa scena delle nozze che ha i segni e i colori di uno Chagall boemo.

Questo romanzo è un'ode all'amicizia, alla giovinezza e alla creatività. È la storia di tre amici a Praga, all'inizio degli anni Cinquanta: lo scrittore Bohumil Hrabal, l'artista Vladimír Boudník ed Egon Bondy, poeta, filosofo zen e marxista di sinistra. «I vagabondi del Dharma sono a Praga» esclama Egon Bondy. E il riferimento alla beat generation, che in quegli stessi anni di guerra fredda sperimenta in America vie nuove nella vita e nell'arte, è evidente quando si leggono queste epiche sbronze, questa ricerca metafisica portata avanti nelle birrerie o nelle fabbriche o per la strada, questa spinta creativa che nasce nel dolore ma anche nella bellezza nascosta ovunque, e che si alimenta degli eccessi e di ogni tipo di sperimentazione artistica ed esistenziale.

A Praga, un uomo lavora da anni a una pressa trasformando carta da macero in parallelepipedi armoniosi e sigillati, vivi e morti a un tempo perché in ciascuno pulsa un libro che l'uomo vi ha imprigionato, aperto su una frase, un pensiero: sono frammenti di Erasmo e Lao-tze, di Hoelderlin e Kant, del Talmud, di Nietzsche. Professionista della distruzione di libri, l'uomo li crea incessantemente sotto forma diversa, e dal suo mondo infero promuove un suo speciale sistema di messaggi.

ČB fotografie, úvodní text Bohumil Hrabal, průvodní text anglicky, česky, francouzsky, italsky, německy, španělsky. Výborný stav.

È raro che un libro riesca come questo a esibire una tale gamma di registri, di storie, di ispirazioni. C'è un erotismo festoso; c'è un'assoluta passione per la vita, per le sue sorprese; c'è voglia di denaro e di successo come ansia di riconoscimento; c'è la tristezza della vita come delusione e solitudine; c'è una festa di immagini e di poesia.

Il mondo dello scrittore praghese affiora come una "autobiografia" dal vivo: Praga, la solitudine e gli adorati gatti, la fine del comunismo, tra birra, arte e filosofia.

Nymburk, la cittadina boema, è il fulcro dei ricordi personali dello scrittore, un luogo dove il tempo sembra essersi fermato. Qui, Hrabal ha trascorso gran parte della sua adolescenza e giovinezza, e da questi luoghi emergono i tratti essenziali della sua personalità. I ricordi diventano mitologici, poiché non sono solo selettivi, ma anche un'attività creativa. I luoghi si trasformano in momenti spaziali che la sua mente afferra per dare forma alle parole. Sebbene il tempo si sia fermato a Nymburk, ciò non implica che la storia si svolga in un contesto più moderno. La scena finale presenta Francin, il padre del narratore, che osserva lo smantellamento del vecchio cimitero. L'immagine, apparentemente banale, acquista profondità con una rapida osservazione: i lavori non sono eseguiti da persone del tempo nuovo, ma da figure familiari al padre sin dal suo arrivo nella cittadina senza tempo. Queste persone del passato cancellano la propria memoria, suggerendo che il tempo potrebbe essere un’illusione, il cui trascorrere non offre spiegazioni. Per comprendere ciò che ci circonda, è necessario fermare il tempo, anche a costo di annullarsi. Questo diventa il destino dei personaggi nel racconto.

Molti conoscono la tenera storia del giovane Miloš ferroviere in una stazioncina dell’Europa centrale, per averla vista in un film che vinse l’Oscar nel 1966. Miloš, Charlot boemo, diventa adulto tra i propri insuccessi amorosi e gli scintillanti successi del capo-manovra Hubička (che stampa timbri sulle chiappe della telegrafista), tra il ricordo del nonno che voleva fermare i tank con l’ipnosi e quella bomba, quella “cosina” che lui, Miloš, deve infilare nel treno dei nazisti.

Novelist Bohumil Hrabal (1914–97) was born in Brno, Czechoslovakia and spent decades working at a variety of laboring jobs before turning to writing in his late forties. From that point, he quickly made his mark on the Czech literary scene; by his death he was ranked with Jaroslav Hašek, Karel Capek, and Milan Kundera as among the nation’s greatest twentieth-century writers. Known for writing about political questions with humor and vivid expressiveness, Hrabal also was given to experimentation—his early novel Dancing Lessons for the Advanced in Age , for example, consists of a single extended sentence.Pirouettes on a Postage Stamp carried Hrabal’s experimentation to the field of autobiography. On its surface a verbatim record of an oral interview conducted by Hungarian journalist László Szigeti, the book confuses and confounds with false starts, digressions, and philosophical asides. Yet despite all the games and distractions, Hrabal’s personality shines through, compelling and unforgettable, making Pirouette on a Postage Stamp an unexpected treat for any lover of Czech literature. 

Fotografická publikace Františka Dostála - ukazuje, že každý člověk města je individualitou, lidé se potkávají, míjí, vznikají situace nenadálé, život města Prahy a jeho lidí ve fotografiích... Devět cyklů o Praze, každý předznamenaný fotografií lucerny, obsahuje fotografie jak dávné (např. rok 1968), tak i zcela nové.

The narrative follows Hrabal as he receives the advance copy of his debut short story collection, marking the beginning of his literary career. It explores his ascent in the Czech literary scene, highlighting his connections with prominent artists and writers, while also showcasing the international acclaim he achieves with works like Closely Watched Trains. The story delves into themes of creativity, recognition, and the cultural landscape of Czechoslovakia during his rise as a writer.

This collection of the earliest prose by one of literature’s greatest stylists captures, as scholar Arnault Maréchal put it, “the moment when Hrabal discovered the magic of writing.” Taken from the period when Bohumil Hrabal shifted his focus from poetry to prose, these stories—many written in school notebooks, typed and read aloud to friends, or published in samizdat—often showcase raw experiments in style that would define his later works. Others intriguingly utilize forms the author would never pursue again. Featuring the first appearance of key figures from Hrabal’s later writings, such as his real-life Uncle Pepin, who would become a character in his later fiction and is credited here as a coauthor of one piece, the book also contains stories that Hrabal would go on to cannibalize for some of his most famous novels. All together, Why I Write? offers readers the chance to explore this liminal phase of Hrabal’s writing. Expertly interpreted by award-winning Hrabal translator David Short, this collection comprises some of the last remaining prose works by Hrabal to be translated into English. A treasure trove for Hrabal devotees, Why I Write? allows us to see clearly why this great prose master was, as described by Czech writer and publisher Josef Škvorecký, “fundamentally a lyrical poet.”

Set against the backdrop of Communist repression in Prague, the memoir offers a personal glimpse into the life of Elis.ka, Bohumil Hrabal's wife, during the tumultuous 1950s to 1970s. Through her eyes, readers experience the struggles and resilience of artists navigating a stifling regime, highlighting the intimate and often challenging dynamics of their relationship amidst societal constraints. The narrative captures both the beauty and the hardship of life during a pivotal era in Czech history.

A collection of 14 stories which are hard-edged yet possess warmth and humour. Their subjects are drinking, motorcycling and palavering.

'As I crammed the cream horn voraciously into my mouth, at once I heard Francin's voice saying that no decent woman would eat a cream puff like that' In a quiet town where not much happens, Maryska, the flamboyant brewer's wife, stands out. She cuts her skirt short so that she can ride her bicycle, her golden hair flying out behind her. She butchers pigs. She drinks and eats with relish. And when the garrulous ranconteur Uncle Pepin comes to visit the locals are scandalized even further, in Bohumil Hrabal's affecting, exuberant portrayal of a small central European community between the wars. 'One of the greatest European prose writers' Philip Roth 'Hrabal combines good humour and hilarity with tenderness' Observer

Bohumil Hrabal (1914–97) has been ranked with Jaroslav Hašek, Karel Čapek, and Milan Kundera as among the greatest twentieth-century Czech writers. Hrabal's fiction blends tragedy with humor and explores the anguish of intellectuals and ordinary people alike from a slightly surreal perspective. Rambling On is a collection of stories set in Hrabal's Kersko that depicts the hilariously absurd atmosphere of a tiny cottage community in the heart of a forest in the middle of totalitarian Czechoslovakia. Several of these stories were rejected by the Communist censors during the 1970s; this first English translation features the original, uncensored versions.

Traduzione di Ela Ripellino. Prefazione di Angelo Maria Ripellino . 8vo pp. 136 Brossura (wrappers) Perfetto (Mint)

"By the writer whom Milan Kundera called Czechoslovakia's greatest contemporary writer comes a novel (now in English for the first time) peopled with eccentric, unforgettable inhabitants of a home for the elderly who reminisce about their lives and their changing country. Written with a keen eye for the absurd and sprinkled with dialogue that captures the poignancy of the everyday, this novel allows us into the mind of an elderly woman coming to terms with the passing of time. --

This ebullient, gallivanting novel encapsulates the world vision of the Czech Republic's best-loved author in one tumbling, breathtaking sentence. Saints and sinners, emperors and embezzlers, barmaids and balalaikas all play their part in the bawdy reminiscences of Hrabal's cobbler as he charms an audience of young beauties.

In the autumn of 1965, flush with the unexpected success of his first published books, the Czech writer Bohumil Hrabal bought a weekend cottage in Kersko, about an hour's drive east of Prague. From then until his death in 1997, he divided his time between Prague and Kersko, where he wrote and tended to a community of cats. Over the years, his relationship to them grew deeper, becoming a measure of the pressures, both private and public, that impinged on his life as a writer. All My Cats, written in 1983 after a serious car accident, is the chronicle of a cat lover who becomes overwhelmed by his cats and his life and is driven to the brink of madness by the dilemmas his indulgent love for the animals has created.

V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír. Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky. Jejich věčně okouzlenýma očima pozorujeme tehdejší život. Slovo poezie v titulu knihy upozorňuje čtenáře na to, aby v textu hledal spíš básnickou evokaci radostí a smutků, než souvislý, na logice vystavěný příběh.

Tímto souborem Hrabalových povídek zahajujeme řadu autorových próz, navazujících na lyriku a existenciální texty jeho začátků. Objeví se zde tedy sbírky Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům ve kterém už nechci bydlet a Morytáty a legendy. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.

k vydání připravil Claudio Poeta a Václav Kadlec

Brožura vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané odborem kultury ÚMČ Praha 8 a Národním muzeem fotografie Jindřichův Hradec v prostorách ÚMČ Praha 8, tzv. bílého domu U Meteoru, k nedožitým 95. narozeninám Bohumila Hrabala. // Text kalendária sestavil Tomáš Mazal.

K vydání připravili Karel Dostál a Václav Kadlec. Přebal, vazba a grafická úprava Milan Albich.

K vydání připravili Karel Dostál a Václav Kadlec.

Vladimír Renčín, moravské víno a specifická mentalita. To jsou některé z nemnoha jistot našeho národa. Best Of Vladimír Renčín vychází při příležitosti jeho sedmdesátých narozenin a představuje výběr několika set kreseb z tisíců, které vznikaly od roku 1962. Je rozděleno do sedmi částí, které se navzájem prolínají, tak jako celé geniální renčínovské dílo. Dlabáček a jeho nerozlučný přítel, žena Marie, příroda, vesmír a samozřejmě všudypřítomný Bůh s trojúhelníkem nad hlavou se celá léta vinou naší národní minulostí i přítomností. Jsou humorným svědectvím o různých dobách a jejich proměnách, ale především o nás samotných; skutečnými dějinami národa českého, moravského a slezského.

Kniha povídek doprovázená fotografiemi Jindřicha Štreita - fotografa ze Sovince. Kniha obsahuje povídky jako Setkání, Hostina, Pábitelé atd.

Třetí svazek Hrabalova díla obsahuje autorovy nejznámější novely, tedy Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.

Dílo Bohumila Hrabala (1914—1997) je dnes uznávané nejen jako jedna z dominant české prózy druhé poloviny dvacátého století, ale je známé i v evropském a světovém kontextu. Přední znalec Hrabalova díla Milan Jankovič vybral pro Českou knižnici soubor kratších autorových próz z celého rozsahu jeho prozaické tvorby od počátku padesátých let až po léta devadesátá. Těžiště svazku však spočívá v povídkách a črtách z let padesátých a šedesátých. Téměř půl století po proslulém Automatu Svět (1966) s doslovem Emanuela Frynty a kolážemi Jiřího Koláře tak vznikl další orientující výbor z Hrabalova díla, přinášející jeho živé a hodnotné kratší texty

Anekdoty a mikropovídky o rodině Nohýlovic charakterizují periferní činžákovou kulturu, hovorový jazyk, ze kterého čerpá jeho původní tvorba.

In Schöntrauer, dem 2. Teil seiner Trilogie Das Städtchen am Wasser (Die Schur, st 1613; Schöntrauer, st 1614; Harlekins Millionen, st 1615), erzählt Bohumil Hrabal nun aus der Perspektive des neugierigen Heranwachsenden die kleinen und burlesken Begebenheiten aus dem Heimatstädtchen Nymburk. Er entdeckt die an Absonderlichkeiten reiche Welt der Erwachsenen, ihre Schrullen und Launen, die die drohende Gefahr des Zweiten Weltkriegs unwirklich erscheinen läßt. Dem Alltäglichen und Banalen entlockt Hrabal die Poesie und verwandelt durch seine Imagination die Erinnerungen in ein humoreskes Spiel mit Phantasie und Erlebtem.

Šestý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje tři větší prózy napsané v první polovině 70. let: Postřižiny (z r. 1970), Městečko, kde se zastavil čas (z března 1973) a Něžný barbar (z podzimu 1973). Všechny tři práce postihl v době jejich vzniku zákaz publikování, Postřižiny vyšly až v r. 1976, Městečko autor zcela převyprávěl a jednotlivé motivy nalezneme v Krasosmutnění (1979) a Harlekýnových milionech (1981), které jsou obsahem 10. svazku Spisů. Spolu s dalšími dvěma svazky zahrnuje tato kniha tvorbu autorova vrcholného tvůrčího období. I zde je dodržena celková koncepce Spisů, všechny texty jsou publikovány v nejpůvodnějších zachovaných variantách. K vydání připravila a ediční poznámky napsala Jiřina Zumrová. Přebal a vazbu navrhl a graficky upravil Milan Albich.

Sbírka lyriky obsahuje básně s tématem Mozartova vztahu k Praze z let 1940–1954.

Pátý svazek Sebraných spisů obsahuje texty publikované v letech 1964-1970 a spolu s předchozím svazkem dává úplný přehled o prvním publikačním období autora. Obsahuje- Taneční hodiny pro starší a pokročilé Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet Toto město je ve společné péči obyvatel Morytáty a legendy Etudy. K vydání připravili Karel Dostál, Claudio Poeta a Václav Kadlec. Přebal, vazba a grafická úprava Milan Albich.

Spisovatel a doktor práv Bohumil Hrabal prošel řadou profesí: byl skladníkem, výpravčím, pojišťovacím agentem, dělníkem v hutích, baličem starého papíru. Myšlení autora spojovaného s živelným vypravěčstvím a hospodskou historkou mělo ovšem i duchovní rozměr. To, co pozorní čtenáři dosud jen tušili, potvrdil nedávný nález nahrávek Hrabalových adventních promluv na faře v Libici nad Cidlinou. Už jako sedmdesátník v nich Hrabal nejen odhaluje vzácnou citlivost k posvátnému rozměru života, ale vykládá své odmítnutí právnické kariéry a příklon k lidem na dně jako svou cestu „malého krista“. Pavel Hošek je profesorem religionistiky na Evangelické teologické fakultě UK. Soustavně se věnuje duchovnímu rozměru krásné literatury, mj. v díle Jaroslava Foglara, E. T. Setona, J. R. R. Tolkiena či C. S. Lewise.

In einer Altpapiersammelstelle versammelt Hrabal Bücher, die vergessen oder zensiert sind. Er zeigt, dass die Wahrheit nur in der Kunst zu finden ist und kombiniert Komik mit melancholischer Skepsis. Der Text ist eine Hommage an Franz Kafka und reflektiert Hrabal's einzigartigen Erzählstil.

Wer ich bin: Antwort: "Ich hatte immer den Vorteil, keine echte Bildung und kein echtes Wissen zu haben, so setzte ich alles auf das Erlebnis. Meine Bildung wurde aber nie umgeschmolzen, sie konnte sich nie qualitativ verwandeln, nie einen Sprung anderswohin machen, und dies aus dem einfachen Grund, weil ich immer etwas beknackt war. Und vor allem, weil ich viel lese, ich lese also viel, und wenn ich viel zitiere, dann vergesse ich zu sagen, woher und von wem ich das Gesamte habe. Ich glaube, daß mein Modus vivendi in der gegenwärtigen Gesellschaft nie grundsätzlich dagegen ist, da ich weiß, wo und mit wem ich lebe: ich spreche gern darüber, daß am Anfang einer jeden neuen Epoche Menschen, wie auch ich einer bin, zwischen den Splittern des Bretts stecken, das die Geschichte zerbrochen hat."

Druga część wybitnej powieściowej trylogii Bohumila Hrabala (Wesela w domu, Vita nuova, Przerwy) z wyraźnymi wątkami autobiograficznymi, w której narratorką jest żona pisarza Eliska.

Šestý svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje příležitostné texty, poznámky, předmluvy a doslovy, úvodní slova k výstavám a rozhovory psané a poskytované průběžně a publikované v údobích, kdy se jméno Bohumil Hrabal smělo objevit v tisku. První pokus seznámit čtenáře se svou publicistikou učinil autor ve svazku Domácí úkoly (Úvahy a rozhovory), připraveném v roce 1969 pro Mladou frontu. Vysazený text byl tehdy skartován a zachovala se jen část nákladu, zcizená cestou do Sběrných surovin. Druhým pokusem byly Domácí úkoly z pilnosti, jež už vyšly, ale v redakčně silně upravené podobě. V našem vydání jsou oba soubory otištěny v původní, necenzurované verzi. Doplňuje je výběr z ostatní publicistiky, nadepsaný Poletující obrazy. Svazek je Hrabalovým výmluvným intelektuálním autoportrétem, který jednak ilustruje šíři jeho zájmů – od jazyka a literatury přes výtvarné umění k filozofickým otázkám – a jednak přináší nejvýznamnější komentáře k jeho vlastní tvorbě. Není to jen doplněk Hrabalova beletristického díla, ale jeho plnohodnotná součást.

Podnázev: výbor z milostné korespondence Svazek obsahuje výbor z Hrabalových intimních a milostných reflexí, napsaných převážně v padesátých letech. Verše mapují příběh jedné nenaplněné Hrabalovy lásky, a sice jeho vztah k úřednici Jarmile Holečkové, která se také stala titulní postavou známé autorovy prózy. Své verše psal Hrabal spíše příležitostně, oslněn náhlým nápadem nebo přemožen silným citem. Některé z nich jsou zaznamenány na korespondenčním lístku, na fotografiích a podobně, ale už i v nich najde čtenář typické znaky pro spisovatelovu pozdější tvorbu, především schopnost ponořit se do dravého proudu imaginace a nechat se jím unášet.

Většina povídek, zahrnutých do výboru Chcete vidět zlatou Prahu?, vyšla poprvé před pětadvaceti lety. Knížka vychází k 75. narozeninám spisovatele, jenž od svého debutu získal proslulost vpravdě světovou. Povídky: Chete vidět zlatou Prahu? * Andělský voči * Bambini di Praga * Křtiny *Podvodníci * Kafkárna * Miláček * Jarmilka * Krásna poldi * Baron Prášil * Automat svět * Dáma s kaméliemi * Prokopnutý buben * Láska

Druhý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala spolu se svazkem třetím pokrývá první vrcholné tvůrčí období autora - padesátá léta. Konkrétně obsahuje Židovský svícen texty z let 1949- 1950. V tomto kratičkém období explozivně vytvořil Hrabal základy, ze kterých v dalším období bude jako autor žít. Nejde jen o dvě vynikající poémy ze závěru svazku, které se později stanou rámcem povídkové knihy Inzerát na dům, Ve kterém už nechci bydlet, ale i o rozsáhlé prózy Kain a Utrpení starého Werthera (budou základem Ostře sledovaných vlaků a Tanečních hodin pro starší a pokročilé) a v neposlední řadě o experimentální koláž Mrtvomat, která jako metodický experiment zasáhne mnohé pozdější Hrabalovy texty (napi. nejen název Adagio lamentoso ukazuje jemné zdrojnice stejnojmenného špičkového textu z r. 1976). Přičteme-li k tomu všemu úvodní existenciální prózy, vidíme zřetelně, že právě tady, na přelomu 40. a 50. let, se narodil spisovatel Bohumil Hrabal.

Sbírka raných veršů Bohumila Hrabala Ztracená ulička měla vyjít nákladem vlastním autora v roce 1948, vydání bylo znemožněno znárodněním tiskárny. Vyšla poprvé až v roce 1991. Nyní vychází podruhé ve dvojjazyčném česko-německém vydání. V němčině poprvé.

Pod názvem Tři novely vycházejí společně tři Hrabalovy prózy, jež jsou výrazem jednotlivých fází jeho tvůrčího vývoje. Představují autora nejen v jeho charakteristických zvláštnostech a odlišnostech, ale i v jeho celistvosti. Jako první jsou ve svazku zařazeny Ostře sledované vlaky, které hned po prvním vydání nadchly a překvapily literární veřejnost a jejichž filmové zpracování bylo vyznamenáno Oscarem. Další prózou souboru jsou Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Je to novelka o jedné větě plynoucí uvolněným asociativním tokem. Autor v ní s radostnou svěžestí, originalitou a neutuchajícím pábitelstvím zachycuje kouzlo vypravěčství strýce Pepina. Jako třetí a závěrečná je uvedena próza Obsluhoval jsem anglického krále. Tento text je nanejvýš osobitou výpovědí o člověku a životě, výpovědí ojedinělou pojetím i tvarem v kontextu české beletrie i v kontextu tvorby Hrabalovy.

Domácí úkoly z pilnosti se tak trochu vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby,stojí jaksi na jejím okraji. Je to do jisté míry koláž z jeho esejů, poznámek, rozhovorů, interviewů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ve svém souhrnu ukazují šíři Hrabalových zájmů, přesahující dalece oblast literatury. 1.vydání

Depuis plus de quatre-vingt ans, Bohumil Hrabal puise son inspiration dans les cafés et les bars de Prague, de Moravie ou de Bohême. Auteur discret, il n'a cessé d'y récolter une moisson d'anecdotes auxquelles sont venus s'ajouter les récits, cocasses ou improbables, qu'il a glané au gré des multiples métiers que le hasard l'a amené à exercer - clerc de notaire, ouvrier métallurgiste, représentant en articles de droguerie et de mercerie, courtier en assurances, cheminot, figurant de théâtre. De cette longue fréquentation des tavernes et des cafés populaires vient l'ironie dont l'auteur des Millions d'Arlequin et des Palabreurs (Albin Michel) a fait la clef de voûte de son écriture, cette ironie de la vie Pragoise chère à Kafka et Hasek, sans laquelle rien de ce que Hrabal a écrit ne peut se comprendre. De là, également, sont nés les personnages facétieux et bavards, imaginatifs et fanfarons, qui peuplent ses nouvelles. Qu'il s'agisse du boulanger escroqué par un assureur angélique, du tenancier de bistrot alcoolique, du fantasque amateur de discours funèbres ou de l'excentrique oncle Pépine, c'est toujours avec tendresse et humour que Hrabal regarde ses personnages. Une compassion à la fois païenne et paillarde qui semble aimanter son œil et sa plume.

Výběr z autorovy povídkové tvorby: Perlička na dně, Pábitelé, Slavnosti sněženek a další. Jsou zde zastoupeny ukázky ze sbírek: Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Slavnosti sněženek, Domácí úkoly z pilnosti a Život bez smokingu. Výbor uspořádal Vítězslav Rzounek

Obsahuje: • Postřižiny • Krasosmutnění • Harlekýnovy milióny

První svazek komentovaných Spisů Bohumila Hrabala shrnuje autorovu poezii, a to ony texty, které se k tomuto označení přihlašují i formálně. Bohumil Hrabal příliš poezii a prózu nerozlišoval, podle potřeby převáděl starší básně do prózy či texty psané volným veršem přepisoval jako prózu. Přesto jsou v posloupnosti jeho tvorby patrná tři básnická období. První, juvenilní, zahrnuje tvorbu z let 1937–1948. V této fázi jde o jemné lyrické transpozice impresí a obrazů, psané v „neopoetistickém“ klíči a ovlivněné Ungarettim. Druhé období souvisí s Hrabalovým odchodem z Nymburka, s prací obchodního zástupce, s brigádou v kladenských hutích a především s převratnou dobou po převratu 1948. Z lokálního básníka se tu stal básník experimentující, zaznamenávající mozaiku obrazů bez potřeby nějaké syntézy, z lyrických básninek se stávají třeskutá svědectví. Svazek doplňují lyricko-epické existencialistické prózy z let 1949–1956: próza Kain, soubor povídek Židovský svícen, Utrpení starého Werthera a další texty.

Čtvrtý svazek Hrabalových Spisů přináší autorovu povídkovou tvorbu z časů normalizace a obsahuje soubory Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony a všechny zásadní krátké prozaické texty 70. let. I přes cenzurní tlak se Hrabal projevuje jako výsostný stylista a strhující vypravěč, který nás ve vzpomínkách zavádí do okolí Nymburku a Kerska. I tentokrát jsou Hrabalovy texty doprovázeny komentářem editorů Spisů – Václava Kadlece a Jiřího Pelána.

Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.

Domácí úkoly se vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby, stojí na jejím okraji. Koláž z autorových esejů, poznámek, rozhovorů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ukazují šíři Hrabalových zájmů, dalece přesahující oblast literatury. Jde o reprint prvního vydání, které muselo být z důvodu autorova publikačního zákazu okamžitě po vytištění skartováno a jehož se dochovalo jen několik kusů. Doslov Karol Sidon

První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let 20. století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.

"Zbyt głośna samotność, jeśli w ogóle jestem człowiekiem dojrzałym, to szczyt mojej dojrzałości. To jest realistyczna opowieść, ale ma także walor symboliczny. Pewna epoka trwała kilkaset , a może i tysiąc lat, i Hanta jest akurat na przełomie, ranią go drzazgi z tej pękniętej deski ..."

Texty z let 1989-1991, které byly postupně publikovány ve třech souborech: Listopadový uragán (Tvorba 1990), Ponorné říčky (Pražská imaginace 1991) a Růžový kavalír (Pražská imaginace 1991).

Z posłowiem Aleksandra Kaczorowskiego Bohumil Hrabal to pisarz legenda, niedościgniony gawędziarz, mistyk codzienności i – o czym mało kto wie – mistrz kamuflażu. W swoim pisarstwie stworzył galerię niezwykłych postaci, w których on sam wydaje się odbijać niczym w zwierciadle. Czyż bowiem spod rozgadania stryjka Pepiego, szaleństwa czułego barbarzyńcy Boudnika lub niedojrzałości kelnera Jana Dziecięcia nie wyziera twarz samego Hrabala? W „Pięknej rupieciarni” pisarz wreszcie opowiada o sobie bezpośrednio. W zebranych tu esejach, wywiadach, relacjach z podróży i listach poznajemy Hrabala filozofa, człowieka zafascynowanego sztuką, autoironicznego i krytycznego intelektualistę. Praskiego „pana doktora”, spędzającego czas w towarzystwie Pounda, Schopenhauera, Eliota i Pollocka. To także zapis pięknego zdziwienia światem i głos epoki, która skończyła się na bruku, pod oknami szpitala na Bulovce wraz z samobójczą śmiercią pisarza. „[...] w miarę czytania zostałem uwiedziony przez orgię gadulstwa. Z orgią bywa tak, że ona nam się nie podoba, gdy jesteśmy w niej pominięci. Kiedy jednak nas do niej wciągną, traci się zahamowania i miarę. Uległem.” Mariusz Szczygieł, „Gazeta Wyborcza”

K vydání připravila Milada Chlíbcová. Přebal, grafická úprava a vazba Milan Albich.

Hrabal B, wie Dr. jur. Bohumil Hrabal als briefeschreibender Autor zu unterzeichnen pflegte, wurde 1914 im mährischen Brünn geboren, wuchs aber im böhmischen Nymburg, einem Elbestädtchen auf. In dessen Nähe liegt die Waldortschaft Kersko, wo Hrabal B, seit seiner Studienzeit »Prager«, ein kleines Wochenendhaus hatte. Dieses recht bohemehaft eingerichtete Häuschen war immer dann seine Zuflucht, wenn der Besucherstrom in seiner Prager Wohnung unerträglich wurde. Allerdings ereichten die Besucher den tschechischen Schriftsteller mit der größten in- und ausländischen Lesergemeinde auch dort. Und vor schierer Verzweiflung hierüber retteten ihn wohl nur zwei Umstände: Seine Schlaflosigkeit - wenigstens nachts konnter er an seiner altertümlichen Schreibmaschine sitzen - und das Abschildern der Leute und Geschehnisse im waldeinsamen Kersko. Für fünfzehn Erzählungen mit hundert Begebenheiten und tausend Erstaunlichkeiten bildet das Waldstädtchen den unsichtbaren Rahmen. An Bewohnern hat es allem Anschein nach keine ›Bürger‹, sondern ausschließlich ›Originale‹.

Soubor aktuálních textů, jimiž autor reagoval na atmosféru událostí roku 1989.

Je kronikou r. 1992 a navazuje na Růžového kavalíra. v závěru je poprvé publikován Naivní fuga - sestřih autentických soudních podání dělníka F. Kořínka ve věci jeho stárobního důchodu za 70. let.

Mnohaletý autorův zájem o dílo Bohumila Hrabala vydal plod v knize, která patří k tomu nejdůležitějšímu, co bylo o Hrabalovi napsáno. Je soustředěna výhradně na Hrabalovo dílo, které sleduje od raných próz, přes texty z let šedesátých, vrcholná díla let sedmdesátých až po Hrabala pozdního. Přesná analýza spisovatelských postupů, pronikání k těm nejjemnějším odstínům Hrabalovy práce se slovem.

Svazek obsahuje především prózy napsané v první polovině osmdesátých let, doplněné texty sebereflexivního charakteru z dřívější doby. Sestavil a ediční poznámku napsal Karel Dostál. 2. vydání.

Povídky známých autorů Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Jana Wericha a Petra Cincibucha, kdy děj všech povídek se točí kolem aut.

Bohumil Hrabal wurde am 28. März 1914 im tschechischen Brünn (Brno) geboren und starb am 3. Februar 1997 in Prag. 1935 begann Hrabal sein Jurastudium in Prag. Nebenbei besuchte er Vorlesungen über Literatur, Kunst und Philosophie und schrieb seine ersten Gedichte. 1939 musste er sein Studium unterbrechen, da die deutsche Besatzungsmacht die tschechischen Hochschulen schließen ließ. Von 1941 bis 1945 arbeitete er für die staatliche Eisenbahn. 1946 promovierte er zum Dr. jur. Von 1947 bis 1949 war er Handelsreisender. In dieser Zeit bereitete er seinen ersten Gedichtband Verlorenes Gäßchen vor. Bis 1958 arbeitete Hrabal in einem Stahlwerk in Kladno und in einer Altpapierpackerei in Prag. 1956 heiratete er Eliska Plevová. 1963 erschien seine erste Erzählung Perlchen auf dem Grund erscheint; rasch folgten von 1964-68 Die Bafler, Tanzstunden für Erwachsene und Fortgeschrittene, Inserat. verkaufe Haus, in dem ich nicht mehr wohnen will, Moritaten und Legenden und andere Texte, die zum Teil auch verfilmt wurden. Bis 1975 wurde ein Publikationsverbot verhängt. Eine Auswahl seiner Texte konnte jedoch im Ausland, darunter in der DDR und in der Bundesrepublik erscheinen. Von 1982 bis 1985 entstand die autobiographische Trilogie Hochzeiten im Haus . 1987 starb seine Ehefrau. Noch vor der politischen Wende erschien 1988 der autobiographische Mädchenroman in Canada in einem Exilverlag.

Bohumil Hrabal erinnert sich an Kindertage und Verwandte, an Wirtshäuser und Schulen, und hier vor allem an seine Nymburker Schulzeit, wo er, voll des Schabernacks, sogar das Abitur übersteht - als einziger unter seinen Mitschülern im Smoking - und am Ende der Abiturfeier den Smoking los wird, um, befreit von solchem Zwang, "ohne" das Leben eines Bohemien zu beginnen.

Autor se zde představuje jako lokální básník malého českého městečka, které vidí ve všech dobových souvislostech, i když často v sentimentální poloze. Jeho poezie nemá vyhraněný charakter, ale obsahuje různé prvky čes. moderní poezie: poetismus, surrealismus či civilismus. K obsahu svých raných veršů se autor vrátil ve známé próze, kde se zastavil čas.

Soubor próz soustřeďuje většinou dosud nepublikované autorovy texty z let 1949-1989.

Książka Antologia czeskiego eseju ma na celu zaprezentowanie polskiemu Czytelnikowi czeskiej myśli, kultury, sztuki i literatury. Znalazły się tu utwory należące do klasyki eseju, publikowane w Polsce od końca lat siedemdziesiątych głównie w drugim obiegu i na emigracji. Tematyka eseistyki jest bardzo szeroka: od esejów emigracyjnych do polemik ideowych, od nurtu katolickiego po protestancki. Książka zawiera między innymi eseje: Václava Hrabala "Kim jestem", Milana Kundery "Niekochane dziecko rodziny", Václava Havla "Siła bezsilnych", Václava Bendy "Równoległa polis", Václava Černego "Europejskie źródła czeskiej kultury" i Josefa Kroutvora "Europa środkowa: anegdota i historia".

Známý haškolog Radko Pytlík vzpomíná na letité schůzky s Bohumilem Hrabalem, jimž se říkalo "hospodská Sorbonna". Jeden z nejvzdělanějších evropských duchů vedl v hospodách debaty o umění, filozofii a literatuře a nastoloval zde otázky, jež jsou aktuální i dnes. Citáty z knihy: Svět je pořád tak krásný... Ne že by byl, ale já ho tak vidím... Ovanula nás pachuť imbecility... Co dělat, když dnes bez trhliny v mozku nelze žít... Po třech pivech idiot, po deseti pivech génius...

Třináctý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1989-1991, které byly postupně publikovány ve třech souborech: Listopadový uragán (Tvorba 1990), Ponorné říčky (Pražská imaginace 1991) a Růžový kavalír ( Pražská imaginace 1991). Všechna tři vydání vznikala stejným způsobem: autorův prvopis byl co nejrychleji přepsán a vydán v nákladu cca 40 sešitků pro potřeby autora a přátel. V těchto pracovních sešitech se pak prováděly další opravy a po čase byly texty uspořádány chronologicky do knižní podoby. V tomto svazku se vychází z výše zmíněných vydání, ale je vždy přihlédnuto k původním strojopisům. V některých textech jsou proto i značné změny oproti předchozím vydáním. K vydání připravili Karel Dostál a Václav Kadlec. Přebal a vazbu narhl a graficky upravil Milan Albich.