Questa autrice ha raggiunto la fama grazie al suo bestseller, presentato come un resoconto autobiografico. La sua scrittura è caratterizzata da una potente voce narrativa e dalla capacità di immergere i lettori in profonde esperienze umane. Il libro ha ottenuto un notevole successo internazionale ed è stato tradotto in numerose lingue, evidenziando la risonanza universale dei suoi temi.
Kontakt nula. Hotel u zlomeného srdce. Údolí tyranosaura. Přežít s vlky.
Kniha přináší překlady čtyř úspěšných románů se záhadnou nebo kriminální zápletkou od anglických a amerických autorů. / Kontakt nula - David Wolstencroft / Hotel u Zlomeného srdce - Jill Marie Landisová / Údolí tyranosaura - Douglas Preston / Přežít s vlky - Misha Dafonseca
David Wolstencroft: Kontakt nula - Výcvik u tajné služby má připravit budoucí špiony na nečekané situace. Když však celý ročník postihnou nešťastné události, přežijí jen někteří. Ben, Lucy a Nat se rozhodnou uchopit poslední šanci, která jim zbývá. Jill Marie Landisová: Hotel U Zlomeného srdce - Tracy Potterová si myslela, že rodinné finance jsou v pořádku, ale po smrti manžela zjistí, že zdědila pouze zchátralý hotýlek na pobřeží. Snaží se postarat o syna a nevlastní dceru, a tak se rozhodne začít znovu jako hoteliérka. Když se do jejího života dostane láska, vše se opět změní. Douglas Preston: Údolí tyranosaura - Veterinář Tom Broadbent zaslechne výstřely a najde těžce zraněného muže, který ho žádá, aby doručil jeho dceři notes s informacemi o pokladu. Tom si je vědom nebezpečí, které mu hrozí, ale nedokáže odmítnout slib umírajícího. Odhodlaně se vydává na pátrání po totožnosti muže, přičemž jediným vodítkem je záhadná číselná šifra. Misha Defonseca: Přežít s vlky - Když bylo Misha sedm let, nacisté odvlekli její židovské rodiče. Dívka dostala nové jméno a domov u cizích lidí, avšak nikdo jí neřekl, co se stalo s jejími rodiči. Touží je najít, a tak se vydává na zoufalou cestu napříč Evropou.
«Questo libro è il racconto di un periodo particolare della mia vita. Mezzo secolo dopo, ho ritirato la rete della memoria e ne ho tratto quel che ho potuto. Non sono uno storico: nomi, date e fatti sono reali nella misura in cui sono riuscita a ricostruirli a partire da brandelli e frammenti della mia memoria. La mia storia è un pietra gettata in un lago; non potrò mai sapere fin dove arriveranno le increspature dell'acqua. A coloro che la leggono domando compassione per tutte le creature viventi. E auguro loro la pace».