Formal analysis is explored as a valuable tool for theatre practitioners, enhancing their understanding of stage space and time. The book delves into the symbolic structures within plays, providing insights that allow for diverse interpretations of a play's narrative and action. This approach encourages a deeper appreciation of the complexities involved in theatrical production and performance.
Pavisův Divadelní slovník je mezinárodně uznávané dílo, přeložené do desítky jazyků. Vysvětluje a definuje základní pojmy estetiky a sémiologie dramatu a divadla na příkladech, čerpaných z historie i současnosti. Slovník využívá nejrůznějších metodologických postupů a vědních oborů, především ovšem sémiotiky, k jejímž uznávaným autoritám autor patří. Pavisův slovník zachycující přehledně novodobé teoretické pojmy teatrologie, aniž pomíjí jejich historické pozadí, bude přínosem nejen pro čtenáře z řad uměleckých teoretiků a kritiků, uměnovědců a estetiků, ale i pro všechny, kdo mají o divadlo hlubší zájem.
1537... Alexandre de Médicis, qui a plongé Florence dans le vin et le sang, couve un serpent dans son sein : Lorenzo, qui guette auprès de lui l'occasion de tuer le tyran. Hélas ! au service de ce débauché, la jeune " taupe " s'est amollie au point de ressembler maintenant à un " lendemain d'orgie ambulant ". Qui puis est , Lorenzo a perdu foi en sa mission. Romantique peut-être, mais réaliste et lucide, cet apprenti terroriste ne croit plus que la mort d'Alexandre suffira à sauver Florence. " Prends le chemin que tu voudras, tu auras toujours affaire aux hommes. " Et en effet, son forfait accompli, Côme succède à Alexandre, un Médicis à un autre Médicis ... Sous les pavés... des pavés.
Anne Ubersfeld patrila k zakladajúcim osobnostiam modernej francúzskej teatrológie. Podieľala sa na vybudovaní prvej špecializovanej katedry Études théâltrales, situovanej na Université Sorbonne Nouvelle – Paris 3. Etablovala priekopnícku teoretickú disciplínu, vyznávajúcu komplexnosť pohľadu na predmet výskumu a interdisciplinaritu. Francúzska vedecká obec si pre ňu osvojila pomenovanie semiológia, anglofónny svet prijal názov semiotika. Predložená publikácia Lire le théâtre (Čítať divadlo), pozostávajúca z troch dielov I. Čítať divadlo, II. Škola diváka (L´école du spectateur) a III. Divadelný dialóg (Le dialogue de théâtre), predstavuje vo svetovom meradle avantgardnú prácu. Sumarizuje dovtedajší vývoj výskumu semiológie, ale najmä posúva myslenie jednotlivých teoretikov k adekvátnejším záverom. Preto ju domáca i zahraničná kritika hneď prijala ako pedagogický fundament a čitateľsky prístupné zasvätenie milovníkov divadla do intelektuálne rovnocennej reflexie ambicióznych artefaktov. Čítať divadlo sa považuje za klasický teoretický text, nevyhnutnú súčasť pedagogického portfólia a podnet pre súčasné uvažovanie o divadle.