Jana Beranová Libri

«Con Lo scherzo, il “tono” di Kundera è già nato splendidamente: quel dono di unire la rabbia e il gioco, l’odio e la tenerezza, la solidità e il capriccio, la disperazione e la melodia, il nichilismo e il sogno... Quello che non finisce di avvincerci è la fluidità: il dono supremo del narratore. Questa fluidità nasce da una totale dedizione ed effusione del corpo, della mente e dell’anima: incanta e conquista il Tempo, il Tempo della narrazione e del mondo, dove si installa come signore; e di lì, dal cuore stesso del tempo, si rivolge ad ognuno di noi, come diceva Tolstoj, per contagiarci, come se ciascuno di noi fosse il più fraterno dei complici» (Pietro Citati).

"Il suo romanzo ci dimostra come nella vita tutto quello che scegliamo e apprezziamo come leggero non tarda a rivelare il proprio peso insostenibile. Forse solo la vivacità e la mobilità dell'intelligenza sfuggono a questa condanna: le qualità con cui è scritto il romanzo, che appartengono a un altro universo da quello del vivere." (Italo Calvino) "Chi è pesante non può fare a meno di innamorarsi perdutamente di chi vola lievemente nell'aria, tra il fantastico e il possibile: mentre i leggeri sono respinti dai loro simili e trascinati dalla 'com-passione' verso i corpi e le anime possedute dalla pesantezza. Così accade nel romanzo: Tomáš ama Tereza, Tereza ama Tomáš: Franz ama Sabina, Sabina (almeno per qualche mese) ama Franz; quasi come nelle «Affinità elettive» si forma il perfetto quadrato delle affinità amorose." (Pietro Citati)

Dal momento in cui Jaromil viene concepito, egli è il 'poeta'. Così vuole sua madre, e fantastica che Jaromil sia nato non per fecondazione del marito ma di un Apollo di alabastro. Con lo stesso spirito, questa madre accompagnerà invisibilmente il figlio nel letto dei suoi amori, come lo assisterà sul letto di morte: morte di un poeta adolescente che voleva darsi tutto alla rivoluzione. Il poeta, la madre, la giovinezza, la rivoluzione: chi non sente una qualche reverenza verso queste parole? In esse avvertiamo il soffio dell''età lirica', dello spirito adolescente, di ogni pretesa di innocenza. Ma questo romanzo, tanto più duro nella sostanza quanto più arioso nel suo articolarsi e agile nel suo sarcasmo, ci mostra anche il "sorriso insanguinato" dell'innocenza. Qui non si dice nulla contro la poesia 'in sé', ma si svela una possibilità del mostruoso che è interna alla poesia e ben pochi sanno riconoscere. E qui si mette in scena, con una precisione e una distanza che non hanno uguali, quell'èra in cui "il poeta regnava a fianco del carnefice". Ora non potremo più guardare al poeta, alla madre, alla giovinezza, alla rivoluzione con occhi devoti. Ora saremo condotti per mano a constatare come, per un poeta che la morte coglierà prima dei vent'anni, il supremo compimento possa anche essere la delazione. "Forse polizia e poesia vanno molto più d'accordo di quanto alcuni non pensino" riflette il poeta.

Kundera ha detto una volta che aveva scritto Amori ridicoli "con maggior divertimento, con maggiore piacere" di tutti gli altri suoi libri. Quel divertimento, quel piacere si trasmettono a ogni lettore, irresistibilmente, appena apre queste pagine. In sette racconti, composti in una forma chiusa e perfetta, piena di corrispondenze, Kundera tratta l'amore: ma un amore a cui si accompagna ogni volta un altro elemento, la mistificazione, con effetto deflagrante. Il mondo, quale si presenta con aria di seriosa compostezza, va felicemente in pezzi sotto i nostri occhi, frantumato dalla duplice spinta dell'eros e della mistificazione. Così, in Amori ridicoli, l'essenza amorosa, nella sua leggerezza e nel suo pathos, si sprigiona finalmente come liberata da una costrizione.

"C.S.: Lei non ha parlato quasi per nulla del "Valzer degli addii". "M.K.: Eppure è il romanzo che in un certo senso mi è più caro. Come "Amori ridicoli", l'ho scritto con più divertimento, con più piacere degli altri. In un altro stato d'animo. Anche molto più in fretta." "C.S.: Ha solo cinque parti. "M.K.: Si fonda su un archetipo formale del tutto diverso da quello degli altri miei romanzi. E' assolutamente omogeneo, senza digressioni, composto di una sola materia, raccontato con lo stesso tempo, è molto teatrale, stilizzato, basato sulla forma del vaudeville." Milan Kundera, "L'arte del romanzo")

Domluvené manželství: trest, či odměna? Kupcova dcera Sif i nebezpečný válečník Ketill do něho vstupují s odlišnými představami a touhami. Ovšem skutečnost, že se nám něco podaří uchvátit a připoutat k sobě, ještě neznamená, že nebudeme muset bojovat, abychom si to udrželi. Každý den v životě Vikingů se totiž může stát zápasem o přežití a Norny nitě lidských osudů občas nečekaně zašmodrchají. Války, které svádíme s nepřítelem i sami se sebou, zanechávají jizvy na tělech i duších. Nechte se pohltit příběhem o nedobrovolném vztahu, hrdosti, zraněných nitrech a lásce, která možná dokáže zahojit i ty nejhlubší jizvy.

Změnili mi jméno a zatajili mi mou sestru. Musela jsem celé roky skrývat svou pravou podstatu, ale to se teď všechno mění. Mám šanci začít nový život. Tedy, tolik nového by v něm snad ani být nemuselo. Třeba si nejsem úplně jistá, jestli v něm chci JEHO. *** Outsider na chvostu smečky. Vysmívaný. Tak tomu bylo první polovinu mého života. A dnes? Studuji to, po čem jsem vždy toužil a plním si svoje sny. Občas si však říkám, zda je součástí toho snu i ONA. Někdy se totiž chová spíš jako noční můra.

Bohyně projevila vážně smysl pro humor, když mi předurčila tuhle družku. Anebo možná celou dobu moc dobře věděla, co dělá. Každopádně, takhle žena je výzva. Jenže já mám výzvy rád.Za co? Do prdele, čím jsem si tohle zasloužila? Jako by můj život nebyl už dostatečně komplikovaný, musí přede mě osud vrhnout ještě vlkodlaka. A to ne ledajakého. Jenže moc na výběr nemám, víte?

Domluvené manželství: trest, či odměna? Kupcova dcera Sif i nebezpečný válečník Ketill do něho vstupují s odlišnými představami a touhami. Ovšem skutečnost, že se nám něco podaří uchvátit a připoutat k sobě, ještě neznamená, že nebudeme muset bojovat, abychom si to udrželi. Každý den v životě Vikingů se totiž může stát zápasem o přežití a Norny nitě lidských osudů občas nečekaně zašmodrchají. Války, které svádíme s nepřítelem i sami se sebou, zanechávají jizvy na tělech i duších. Nechte se pohltit příběhem o nedobrovolném vztahu, hrdosti, zraněných nitrech a lásce, která možná dokáže zahojit i ty nejhlubší jizvy.

Když jarl Knut v odvetě za útok na své území odvede několik zajatců, netuší, že právě změnil svůj osud. Nachází se mezi nimi Birte, žena, která se odmítá podvolit, a její vzdor mu bude trnem v oku i jiskrou rozdmýchávající oheň v jeho vášnivé krvi. Touha a čest se střetnou v syrovém světě Vikingů, kde vládne síla, odvaha a bohové hrají s lidmi vlastní hry. Ale osud třímají ve svých rukou Norny – sudičky Urd, Verdandi a Skuld, a jejich vlákna mohou spojit dva životy způsobem, který nikdo nepředvídá. Vstupte do příběhu o vášni, odhodlání a ceně, kterou jsme ochotni zaplatit za lásku, i kdybychom měli shořet v plamenech boje.

Když jarl Knut v odvetě za útok na své území odvede několik zajatců, netuší, že právě změnil svůj osud. Nachází se mezi nimi Birte, žena, která se odmítá podvolit, a její vzdor mu bude trnem v oku i jiskrou rozdmýchávající oheň v jeho vášnivé krvi. Touha a čest se střetnou v syrovém světě Vikingů, kde vládne síla, odvaha a bohové hrají s lidmi vlastní hry. Ale osud třímají ve svých rukou Norny – sudičky Urd, Verdandi a Skuld, a jejich vlákna mohou spojit dva životy způsobem, který nikdo nepředvídá, Vstupte do příběhu o vášni, odhodlání a ceně, kterou jsme ochotni zaplatit za lásku, i kdybychom měli shořet v plamenech boje.

Ongebonden bevat ruim veertig speciaal voor deze bundel geschreven (dus niet eerder gepubliceerde) verhalen. Van Kader Abdolah tot Peter de Zwaan gingen bijna alle Nederlandstalige auteurs van De Geus achter een blanco vel papier zitten. Met als opdracht: schrijf een verrassend, ontroerend, spannend, bizar verhaal, met onverwachte wendingen, onvergetelijke personages. Laat zien dat de verhaalkunst nog bestaat. Met als resultaat een bundel spiksplinternieuwe verhalen.

Změnili mi jméno a zatajili mi mou sestru. Musela jsem celé roky skrývat svou pravou podstatu, ale to se teď všechno mění. Mám šanci začít nový život. Tedy, tolik nového by v něm snad ani být nemuselo. Třeba si nejsem úplně jistá, jestli v něm chci JEHO. Outsider na chvostu smečky. Vismivaný. Tak tomu bylo první polovinu mého života. A dnes? Studuji to, po čem jsem vždy toužil a plním si svoje sny. Občas si však říkám, zda je součástí toho snu i ONA. Někdy se totiž chová spíš jako noční můra.

Občas si připadám jako černá kočka, s drápky připravenými vždy k útoku. City? Ty jsem dávno zamkla kdesi v hlubinách svého srdce, protože v mém světě se taková slabost neodpouští. Přála jsem si být nezávislá, jenže teď mě svazuje síla pouta… a já nenávidím, že bolí tak sladce. *** Chtěl jsem jen klid, ticho a čas na zhojení starých jizev. Místo toho mi Bohyně předhodila dívku, která by mě nejraději zabila pouhým pohledem – nebo svou vůní. Nebezpečně se mi dostává pod kůži. Ve dne si lezeme na nervy, v noci se vzájemně spalujeme. A někde mezi tou nevraživostí roste něco, co si ani jeden z nás nechce přiznat.

Pokud by mi na začátku semestru kdokoli řekl, jaké zvraty mě čekají, ťukala bych si na čelo a poslala bych dotyčného na léčení. Nikdy jsem nevěřila na nadpřirozeno, magii, minulé životy či osudovou lásku. Teď na jeho konci se na to dívám o dost jinak... Mikkaela a Seth. Dvě dávné duše. Může existovat láska tak silná, aby přestála i smrt? A poslání natolik důležité, že přetrvá věky?

Někdy vám do života vstoupí správné věci v nesprávnou dobu. Vrátil jsem se po letech, abych nalezl peklo i ráj. Přišel jsem o všechno, co jsem kdy znal. Ale uprostřed té temnoty jsem našel ji – světlo, které mě vede na mé cestě ke spravedlnosti, jež mne drží naživu v boji o pravdu a je mou nadějí, že ještě není vše ztraceno a i já mám své právo na štěstí. *** Roky jsem snila o svém spřízněném druhovi a pak se objevil on: silný, odvážný… a zlomený. S každým jeho pohledem i dotekem jsem věděla, že mu patří mé srdce. Jenže milovat někoho, kdo nosí takové jizvy, znamená čelit temnotě, která obklopuje nás oba. Ovšem láska, skutečná láska, je silnější než bolest a nespravedlnost – nebo v to alespoň musím věřit.