Paul Claudel Libri

The collection features deeply resonant lyric poetry that blends earthly themes with spiritual reflection. Celebrated for its ecological and sacramental vision, Claudel's work stands alongside the likes of T. S. Eliot and Rainer Maria Rilke, showcasing its enduring relevance and artistic achievement in the twentieth century.

Set in a classical framework, this three-act play has maintained its significance throughout history. Alpha Editions has undertaken the task of preserving this work by republishing it in a modern, clear format, ensuring readability and accessibility for contemporary audiences. The book explores themes within Romance literatures, specifically drawing from French, Italian, Spanish, and Portuguese influences, making it a valuable addition to literary collections.

The complex nature of Paul Claudel's play, Break of Noon, is examined through a collaborative English-language edition edited by Anthony Rudolf. The text's instability, which troubled Claudel throughout his life, is explored in essays by David Furlong and John Naughton, alongside Susannah York's reflections on her translation experience. This collection highlights the differing perspectives on the play, echoing its multifaceted original versions. The work commemorates significant past productions, including one featuring notable actors Ben Kingsley and Annie Firbank.

In neuer Übersetzung: das wohl einflussreichste französische Buch über das alte China. Auf seinen Reisen zwischen Shanghai, Fuzhou und Hankou beginnt der Diplomat Claudel gleich bei seinem ersten Aufenthalt von 1895–1899 mit der Niederschrift literarischer Momentaufnahmen. Obwohl er die chinesische Sprache nicht versteht, fühlt er sich sofort wie ein Fisch im Wasser, alles erscheint ihm »natürlich und normal«, die scheinbare Unordnung der chinesischen Stadt wird für ihn zum Zeichen einer Harmonie, die er der etablierten Ordnung europäischer Großstädte vorzieht. China sollte fortan das Land sein, in dem Paul Claudel nach kurzem Zwischenaufenthalt in Japan die meiste Zeit seiner diplomatischen Karriere verbrachte. Eindrücke vom Meer, den Flüssen, dem Land und den Gärten wechseln sich in den von eigenwilligen, mitunter gebrochenen Rhythmen durchzogenen Prosagedichten ab. Claudel streut Reflexionen, Gesänge und Fabeln ein; Phasen des Innehaltens, der produktiven Leere und Meditation folgt rasende Bewegung. Sie sind daher literarisches Zeugnis einer durch Baudelaire angestoßenen und von Rimbaud weitergeführten aufgebrochenen Prosaform und zugleich Zeugnis eines von allen Klischees befreiten und völlig unvoreingenommenen Blicks auf ein China des späten 19. Jahrhunderts.

«Es ist vielleicht das Eigenartigste an Claudels Dichtung, daß alle großen Szenen, in denen das individuelle Schicksal der Haupthelden eine Entwicklung erfährt, immer in eine ethnologische, geographische, astronomische Schau ausmünden, wie umgekehrt alle großpolitische und kosmische Überlegung immer an die individuellen Schicksale geknüpft bleibt. Denn Rodrigo ‹gehört zu denen, die sich nicht retten können, als indem sie das ganze Gewimmel miterlösen, das hinter ihnen von ihrer Gestalt geprägt wird›. ... So gibt es hier überhaupt kein individuelles Schicksal, das nicht zugleich sozial und welthistorisch wäre.»

La poesia di Rimbaud raggiunge vertici di straordinaria bellezza. Il poeta, di volta in volta definito malato, criminale, maledetto, si rivela in questi versi un grande “veggente” che trae dal profondo la propria voce, attraverso un programmatico “sregolamento” di tutti i sensi e la trascrive in un linguaggio dai significati stravolti. Riversa così nella scrittura una carica aggressiva che spezza lo schema metrico e sconvolge la lingua nobile della migliore tradizione letteraria, contaminandola con il lessico delle bettole per scandalizzare il lettore “borghese”. Prende corpo così la figura di un ribelle incantatore, insofferente a ogni legame, che gioca in ogni strofa gli effetti del proprio disgusto, con tale intensità da decomporre nell’esorcismo verbale l’intera sua dimensione umana e poetica.

Dans la petite île d'Ithaque, Pénélope et son fils Télémaque attendent Ulysse, leur époux et père. Voilà vingt ans qu'il est parti pour Troie et qu'ils sont sans nouvelles de lui. De l'autre côté des mers, Ulysse a pris le chemin du retour depuis longtemps déjà. Mais les tempêtes, les monstres, les géants, les dieux parfois, l'arrêtent ou le détournent de sa route. Premier grand voyageur, Ulysse découvre l'Inconnu où naissent les rêves et les peurs des hommes depuis la nuit des temps ; l'Odyssée nous dit cette aventure au terme de laquelle le héros retrouve enfin, aux côtés de Pénélope, "la joie du lit ancien".

Après deux premières versions sous le titre La Jeune Fille Violaine, L'Annonce faite à Marie (1912) a encore été reprise par son auteur tard dans sa vie. Ce «Mystère en quatre actes et un prologue», à l'action touffue, mystérieuse, raconte l'ascension vers la sainteté de Violaine, lépreuse par charité (c'est le baiser à l'architecte Pierre de Craon), persécutée par les siens, et notamment par sa sœur Mara, abandonnée par son fiancé, et qui accomplit un miracle, sauver l'enfant de sa sœur, sans échapper pour autant à sa haine. La jeune fille, imitation de la Vierge Marie, exprime le mystère de la souffrance et de la destinée. Claudel y a mis son expérience de l'amour impossible, de la foi, et du rythme à la fois poétique et théâtral.

Cette édition constitue une événement. La pièce, qui date de 1906, est le chef-d'œuvre de Claudel. Il y a enclos, dans un style brûlant et poétique, mariage de Shakespeare et de Rimbaud, le bonheur et le drame de sa vie. Ysé a abandonné son mari pour vivre avec Mesa ; elle quitte ce dernier pour un troisième homme qui ne la comble pas. Les deux protagonistes sont liés l'un à l'autre. L'homme, épris d'absolu et de Dieu, ne peut ni être satisfait par la femme ni s'en arracher. La femme aime cet homme qui la dépasse et la mène à son malheur, jusqu'à ce que triomphe «l'Esprit vainqueur dans la transfiguration de Midi». Au texte original s'ajoutent des éléments nouveaux : deux versions inédites, antérieures au texte de 1906, écrites par Claudel au milieu du drame de la rupture et de l'abandon, et des lettres également inconnues, écrites par le poète au modèle réel d'Ysé (et de la Prouhèze du Soulier de satin).

Sie spricht kein Wort und schaut Jesus an, wie er da kommt.Sie nimmt hin. Sie nimmt noch einmal hin. Streng unterdrückt sie jeden Schrei in ihrem starken, graden Herzen.Sie spricht kein Wort und schaut Jesus Christus an.Die Mutter betrachtet ihren Sohn, die Kirche ihren Erlöser. Heftig geht ihre Seele ihm entgegen, gleich dem Schrei des sterbenden Soldaten. Aufrecht steht sie vor Gott und hält ihm ihre Seele hin, daß er darin lese.Kreuzweg, 4. Station

Nádherná básnická skladba francúzskeho básnika v novom preklade Jána Švantnera vyšla pri príležitosti 150. výročia založenia Spolku svätého Vojtecha. Obľúbená pobožnosť krížovej cesty sa tak doslova stáva umeleckým zážitkom nielen vďaka meditatívnemu textu, ale aj pôsobivým ilustráciám akademického maliara Miroslava Cipára.

Výbor z chval a hymnů křesťansky orientovaného básníka, dramatika a esejisty (1868–1955), význačného představitele druhé vlny francouzského symbolismu, který uvolnil verš svých předchůdců Baudelaira a Rimbauda a přetvořil jej v nové kvality. Ve svých meditativních verších promlouvá k dnešnímu čtenáři.

Výbor z básní francouzského básníka a dramatika, mistra volného verše, poety křesťanského a katolického humanismu, chápajícího poezii jako výraz skutečností ryze spirituálních a přinášejícího ve své tvorbě zejména myšlenku všelidského společenství.

Výber z diela francúzskeho básnika. Predmetom poézie teda nie sú, ako sa často vraví, sny, ilúzie alebo idey. Je to táto svätá skutočnosť, daná raz a navždy, uprostred ktorej sme zasadení. Je to svet neviditeľných vecí. Je to všetko to, čo na nás hľadí a na čo hľadíme my. Toto všetko je dielom Boha, ktorý tvorí nevyčerpateľnú tému príbehov a spevov najväčšieho básnika i úbohého vtáčika. - Paul Claudel

Vzpomínky francouzského básníka a dramatika Paula Claudela Obejmout minulost jsou přepisem 42 rozhovorů s Jeanem Amrouchem z let 1951–1952. Claudel nikdy nenapsal své memoáry, místo toho se účastnil rozhlasového pořadu, kde improvizovaně reflektoval svůj život a dílo. Text zachycuje mluvní charakter rozhovoru, včetně odboček a nedokončených myšlenek. Amrouche, spisovatel a novinář, se na rozhovor důkladně připravil a stal se Claudelovým rovnocenným partnerem. Jeho cílem bylo přimět Claudela vzpomínat na okolnosti vzniku jeho her a prozkoumat vnitřní vztahy mezi dramatickými postavami a autorem. Claudel se vrací do svého dětství, vzpomíná na pařížské dospívání, studia a náboženské probuzení, a zmiňuje své přátele a umělecké kolegy. Kniha není dokumentárním popisem, ale snaží se proniknout do podstaty Claudelova duchovního a myšlenkového zrání. Claudelovo poznání, že jde o snahu dělat, co můžeme, i bez jistoty úspěchu, je paradoxní. Jeho umělecký úspěch se ověřuje v trvalém zájmu o jeho dílo i po více než šedesáti letech od jeho smrti. Rozhovory byly vysílány v letech 1951 a 1952 a poprvé vyšly knižně v roce 1954. Český překlad vychází z třetího vydání z roku 2001 a obsahuje bibliografii přeložených textů Claudela a soupis inscenací jeho děl.