Vojtěch Bažant Libri

Přemýšlení o středověkých starých babách a jejich obrazech má emancipační hodnotu – vysvobozuje nejen z konvencí a pout, ale i z diktátu mladě se jevícího, zdravého, pracovitého a množícího se těla. Blízkost smrti připomínaná starou ženou byla ve středověké imaginaci vždy rovna i blízkosti věčnému životu. Se stářím a s jeho reflexí je spojena šance na brzký únik ze světa a času, tedy ze života konečného… Čtenářko, čtenáři, a zvláště ty, smutný starý dědku, který se zde o sobě nic nedočteš, tahle knížka je vážná. Není výsměšná, útočná ani ponižující. Jsou v ní všelijaké poznatky. Co dělat, když tě četba rozčílí? Babo raď!

Co tvoří středověká cestopisná vyprávění? Jaké stylizace, masky a motivy používají vypravěči cestopisů? Kdo a jak četl, opisoval a upravoval rukopisně dochované cestopisné příběhy? Jaké místo v evropském kontextu mají tato vyprávění vytvořená v českých zemích? Kniha popisuje literární nástroje a motivy formující cestopisné příběhy, věnuje se rukopisným tradicím a sleduje cesty, jimiž se rukopisy ubíraly do písařských dílen a knihoven. Namísto čtení cestopisů jako zdroje informací o dobové cestovatelské praxi se soustředí na významy spojené s díly samotnými, na jejich literární struktury a na materiální podoby, v nichž se tyto texty dochovaly. Kniha se odklání od dřívějšího důrazu na cestopisná vyprávění, která vznikla v prostoru středověkých českých zemí, a ukazuje lokální tvorbu jako součást celoevropsky rozšířené latinské a překladové literatury.

Z Prahy do top barů Asie. Cestopisný rozhovor s náloží zajímavostí o alkoholu. Z Prahy do top barů Asie. Cestopisný rozhovor s náloží zajímavostí o alkoholu. Míchal drinky po boku Gordona Ramseyho, načepoval plzeň Chrisi Hemsworthovi, za sedm let v Singapuru obsloužil desetitisíce lidí – od místních po zahraniční byznysmeny, kteří sem jezdí do kasin, kde malé blindy nezřídka začínají na půl milionu dolarů. Vojtěch Bažant ve 25 letech vyrazil do Města lvů, aby se dostal na špičku světové barové scény. Kudy vede cesta od studentské brigády v Praze do nejluxusnějších podniků v Singapuru? Proč tam neexistuje rasismus a odpadky na ulici? Co dělá kvalitní drink a jak se vyznat v pití? To a mnohem víc se dozvíte v rozhovoru, který vám namíchá neopakovatelný zážitek. „Brzo zjistíš, že nikomu nevadí, když nemluvíš dokonale. Taky je ti fuk, když cizinec mluví lámanou češtinou a dělá chyby. Hlavní je poznat na vlastní kůži, že můžeš žít někde jinde. Zní to sice banálně, ale pro hodně lidí to je abstraktní představa obestavěná vlastním pohodlím a strachem z neznáma. Jedenácti lidem z deseti bych doporučil, aby na delší čas někam vypadli.“

Pokusy opustit lidskou perspektivu mají v humanitních vědách a zejména v literární, kulturní a historické antropologii dlouhou tradici. Medievistika v pojetí historika Martina Nejedlého je charakteristická napětím mezi pozorováním okrajového a ústředního, mezi zaměřením na touhy lidské a nelidské, rostlinné i zvířecí. Příspěvky jeho francouzských a českých kolegyň a kolegů narušují hranici mezi středověkým a moderním i historickým a fikčním a zaměřují se na mimo-lidské aktérky a aktéry, charakteristické pro Nejedlého dílo. Autoři a autorky příspěvků: Vojtěch Bažant, Jan Biederman, Marie Bláhová, Estelle Doudet, Jan Dienstbier, Stéphane Durand, Olivier Chaline, Matouš Jaluška, Jakub Jauernig, Olivier Marin, Arthur Perodeau, Jakub Rákosník, Anne Reltgen-Tallon, Nicolas Richard, Bertrand Schnerb, Pavel Soukup, Věra Soukupová, Jaroslav Svátek, Martin Šorm, Laurent Vissiere, Václav Žůrek.

Historie se zabývá převážně lidským konáním, aktivitou, prací. Zkoumané texty, předměty, děje a situace představují obvykle výsledky usilovné či soustředěné činnosti. Lidský život se však v činorodém úsilí odehrává pouze z poloviny. Stejnou měrou je protkán i chvílemi oddechu a zahálky, jež si zasluhují odpovídající badatelský zájem. Kolektivní monografie, volně navazující na úspěšné tituly Hranice smíchu a Staré baby, představí různé pohledy na středověký svět nečinnosti, odpočinku, zábavy a kratochvíle. Autorky a autoři z několika odborných pracovišť v ČR se věnují spánku a hrám, lenošení, snění o volném čase, ale i protivným hlasům, které nicnedělání znevažují a stále člověka nutí k dalším a dalším činům...

Jak vznikaly představy o druhých ve středověku a jak byly dále předávány? Jak vypadaly středověké stereotypy a přetrvaly některé do dneška? V jakých kategoriích vůbec středověký člověk o druhém přemýšlel? Odlišnosti mezi různými skupinami a to, jak je s nimi nakládáno, jsou tématem aktuálním nejen badatelsky, ale i celospolečensky. Autoři této knihy se zaměřili na problematiku vnímání rozdílnosti a stereotypizace ve 14. a 15. století, přičemž hlavní důraz kladli na prostor českých zemí a jejich středoevropského okolí. Shromážděné studie zkoumají socio-kulturní fenomény, které působily jako impulz pro definování „druhého“ (např. hereze), stejně jako topické a žánrové prostředky, jež do utváření tohoto obrazu vstupovaly. Rozmanitost analyzovaných textů (teologické spisy, polemická literatura, cestopisy a geografická pojednání, kroniky, rytířské biografie, veršované skladby) umožnila sledovat formy medializace představ o druhých i jejich proměny v závislosti na kontextu. Ústřední témata publikace – náboženská, etnická a politická odlišnost – jsou tak zkoumány jako dobově podmíněné jevy; obecnější mechanismy jejich utváření a předávání však mohou působit překvapivě aktuálně.

Gestem evropského středověku nebyly jen slzy, ale také smích. Podobně jako slzy i smích nesl mnoho významů. Dovedl spojovat i rozdělovat, vyjadřovat porozumění i opovržení, mohl ponížit, zničit i povznést. Židé ke smíchu přistupovali jinak než křesťané, řeholníci jinak než králové, nezralí muži jinak než zkušené ženy. Medievistika vnímala středověk po dlouhou dobu jako epochu vážnosti, později přiznávala schopnost smíchu spíše národům a lidu než institucím a elitám. Autorky a autoři knihy Hranice smíchu se snaží překračovat některé hranice a dichotomie, jež byly určující pro starší bádání. Ukazují vážné polohy středověké směšnosti, ale i radostnou povahu vážného ve středověké literatuře a umění. Svět prolínání komiky a vážnosti zde v textech, divadle i obrazech sahá od Islandu po Šlapanice u Brna a od svatých Augustina a Benedikta až po moralisty a žertéře 16. století.

Studium dochovaných rukopisů je klíčovým prostředkem k zodpovězení otázek spojených se středověkou písemnou kulturou a vzdělaností. Autoři knihy zkoumají problematiku šíření znalostí v předmoderní společnosti na příkladu čtyř mimořádně úspěšných středověkých děl, která sledují ze všech perspektiv, jež dochovaný materiál umožňuje. Zvolili si spisy, které spojuje zřetelná snaha o přenesení různě definovaného vědění napříč vzdělanou společností. Osudy vybraných středověkých bestsellerů popisují od jejich vzniku přes rukopisné šíření v českých zemích až po rozličné formy užívání a recepce v dalších textech. Svým výzkumem autoři nabízejí materiál k rekonstrukci intelektuálních sítí v daném geografickém prostoru a k poznání funkce konkrétních děl v různých sociálních prostředích. Kniha tak přispívá k vytvoření komplexního obrazu čtenářské a rukopisné kultury v jejích pozdně středověkých proměnách.