Alojz Rebula Libri

Román Nokturno pro Přímoří (Nokturno za Primorsko, 2004) je čtením s vrstevnatým poselstvím. Lze jej vnímat jako historický román o jedné epoše, lze jej číst jako tragický záznam jednoho lidského osudu, ale je možné v něm hledat i zásadní hodnotové poselství v rozkolísaném světě. Prozaik Alojz Rebula (1924–2018), dnes již klasik slovinské literatury, si v něm všímá ideologických tlaků, represí, které jednotlivé režimy používají, i důsledků budování ideologických bariér mezi obyčejnými lidmi. Postava kněze Florijana Burnika a jeho chápání kněžského poslání je právě zosobněním snahy stát na straně člověka, jak mu to přikazuje etika biblického poselství, a být nezištně nablízku lidem, kteří jeho pomoc potřebují, a to i za cenu osobní oběti. Autorovi byl částečným předobrazem Burnika slovinský kněz Filip Terčelj (1892–1946), který mezi válkami působil v Gorici.

Alojz Rebula, *21.7.1924 in St. Polai) bei Triest, Schriftsteller, Übersetzer ins Italienische, aus dem Lateinischen und Griechischen. Gymnasium in Görz und Udi-ne, Studium der klassischen Philologie in Ljubljana (Laibach), 1960 Doktorat in Rom über slowenische Übersetzungen von Dantes „Göttlicher Komödie“. Er war Lehrer für Latein und Griechisch am slowenischen Lyzeum „France Prešeren” in Triest und Mitredakteur bei den Triestiner Literaturzeitschriften „Sidro”, „Tokovi” und „Most” sowie der Kärntner Zeitschrift „Celovški Zvon” und deren Nachfolgerzeitschrift „Zvon”, in der er sein Tagebuch veröffentlichte. Er ist bis heute als Denker, Autor und Vortragender in Triest, in Slowenien und in Kärnten tätig. Sein Denken wurzelt im Werk des französischen Philosophen Jacques Maritain, den er in zwei Büchern präsentierte. Politisch engagierte er sich besonders im Fall Kocbek, als er 1975 mit seinem Triestiner Kollegen Boris Pahor das „Himmelblaue Büchlein” über und mit Edvard Kocbek in Triest herausgab, was in Laibach einen heftigen politischen Wirbel auslöste. – Für sein dichterisches Werk bekam er den höchsten Nationalpreis für Kunst „Prešernova nagrada” und für den Roman Nokturno za Primorsko („Nokturno für das Küstenland“) den Prosapreis „Kresnik” (2005). Rebula ist Mitglied der Slowe-nischen Akademie der Wissenschaften. Bis zur Pensionierung lebte er mit seiner Frau Zora Tavčar (selbst Schriftstellerin und Übersetzerin) und seiner Tochtern Alenka (ebenso Schriftstellerin) in Opicina/Opčine über Triest, seither in Loka pri Zi-danem mostu in Slowenien.

Nel tragico clima tra le due guerre, durante il quale il fascismo sta tentando di cancellare l’identità degli sloveni e dei croati della Venezia Giulia, Amos Borsi, un fiorentino di madre ebrea, viene mandato a Trieste per conto del regime. L’incontro con una realtà diversa da quella immaginata, il dialogo che intreccerà con il giovane poeta Stanko Križnik e con la sua famiglia, la ricerca dell’ideale femminile e la scoperta di una cultura sconosciuta, lo porteranno a interrogarsi nel profondo sulle ragioni e i sentimenti di ribellione dei giovani antifascisti sloveni.La peonia del Carso racchiude gli elementi più importanti della prosa di Alojz Rebula: il mondo classico, la ricerca costante di uno sguardo interiore e la capacità di ritrarre il paesaggio carsico in tutta la sua unicità. Un romanzo dal ritmo avvincente, in cui alla grande prova di narratore di Rebula sempre si accosta una tensione ideale per la libertà e la giustizia, in un continuo ritorno alla sua sorgente letteraria e culturale.