Šárka Kořínková Libri

Druhý svazek ediční řady Korespondence Jakuba Demla (1878 — 1961) zpřístupňuje dosud nevydané soubory básníkových dopisů, které potvrzují úzké spojení mezi jeho dílem a životem. Tyto dopisy vyvracejí představu, že vše, co Deml zažil, se odrazilo v jeho literární tvorbě. Soubor je klíčový pro poznání jeho literárních a duchovních zdrojů a pro pochopení životních podmínek v době, kdy začal publikovat, včetně jeho prvotiny z roku 1907. Korespondence s Fenclem a dalšími adresáty, jako jsou Josef Ševčík, Josef Florian a Vladimír Evermod Balcárek, tvoří dokumentární kontext k Demlovým textům, včetně deníkových knih a knihy dopisů Do lepších dob. Dochovaný soubor dopisů Matěji Fenclovi, i přes svou neúplnost, je jedním z nejpočetnějších v Demlově korespondenci, obsahující 98 listů z let 1905–1912. Fenclových dopisů se dochovalo 12, z nichž některé jsou známé pouze z opisů. Rukopisy jsou uloženy v Literárním archivu a v Zemském archivu v Opavě. Další informace o životě Matěje Fencla jsme získali z archivních dokumentů, které doplňují edici.

Pražské kavárny konce devatenáctého století a první poloviny století dvacátého byly skutečným fenoménem. Slavná Unionka, kavárna Arco, Slavia, Café Louvre, Montmartre, Nizza, Juliš: v těchto zařízeních se psaly kulturní i politické dějiny. Některé z tehdy proslulých kaváren fungují i dnes. Výjimečně se v nich uchovala i atmosféra oné doby. To je ovšem jen zlomek někdejší slávy, se kterou se dnes setkáváme především prostřednictvím vzpomínek, obrazů a archivních fotografií. Při příležitosti rozsáhlé výstavy v Muzeu hlavního města Prahy nazvané Pražské kavárny a jejich svět vydává nakladatelství Paseka ve spolupráci Muzeem výpravnou obrazovou publikaci věnovanou právě zlaté éře pražského kavárenského života.

Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic. Svazek Carissime, kde se touláte? otevírá ediční řadu Korespondence Jakuba Demla (1878–1961), která chce zpřístupnit některé dosud nevydané soubory básníkových dopisů. Dochovaly se jich tisíce desítkám adresátů. Potvrzují těsné spojení Demlova díla a života, ale také vyvracejí představu, že vše, co zažil, vepsal do svého díla nebo že vše, co sepsal, také publikoval. Básnicky silné a dokumentárně cenné listy adresoval nejen známým umělcům (Březina, Bílek, Šalda, Neumann, Weiner, Durych, Nezval, Holan…), ale také přátelům, které „velká“ historie literatury nezná. Patří k nim i kněz a překladatel Josef Ševčík (1857–1911). Dopisy tomuto babickému faráři z let 1904–1911, doplněné úryvky z adresátových odpovědí i dalších korespondencí, zachycují v hrubých rysech příběh Demlovy spolupráce se staroříšským vydavatelem Josefem Florianem. Zároveň dokumentují Demlovo sedmileté putování mezi pěti českomoravskými farnostmi, kterými prošel jako kaplan či administrátor v nemilosti, dokud nebyl předčasně a doživotně penzionován.

F. X. Šalda (1867–1937) a Jakub Deml (1878–1961) jsou klíčovými postavami české literatury první poloviny 20. století, přičemž Šalda byl v té době vnímán jako „centrální“ osobnost, zatímco Deml byl považován za „okrajovou“. Oba autoři vytvořili rozsáhlé a žánrově různorodé dílo a byli aktivními iniciátory a komentátory práce dalších tvůrců. Jejich vzájemná korespondence, soustředěná ve svazku Pozorné srdce, zahrnuje dopisy, dedikace, básně a kritické texty, které odhalují složitý a vřelý vztah dvou přátel. Tyto listy přispívají k hlubšímu porozumění genezi jejich děl, ohlasu jejich tvorby a širším otázkám české kultury. Literárněhistorický komentář sleduje jejich vztah od raného období, kdy Deml četl Šaldovy texty, přes nepřímé doklady o jejich přátelství až po období odcizení po publikaci Demlova Mého svědectví o Otokaru Březinovi (1931). Komentář objasňuje také dramatické okolnosti vydání Demlovy deníkové knihy Pro budoucí poutníky a poutnice (1913) a jeho tragický vztah s Eliškou Wiesenbergerovou, v němž Šalda figuroval jako přítel a ochránce. Kniha obsahuje bohatý ediční aparát, včetně soupisu zkratek, vysvětlivek, jmenného rejstříku a podrobného soupisu dopisů.