Jaroslav Drábek Ordine dei libri

Podtitul: humoristický román. Pravil tuhle jeden čtenář Reportéra, že má v těch Drábcích drobátko zmatek – třikrát J. Drábek. A proto všude důsledně píšeme „Jaroslav Drábek st.“ /to jest otec obou následujících/, „Jaroslav Drábek ml.“ /což je newyorkský advokát, ale přestonáramný srandista/ a „Jan Drábek“ /kanadský spisovatel, českým čtenářům známý autor románů „A co Václav“ a „Smrt růžového kavalíra“/. V našem případě je však řeč o seniorovi rodu – o Jaroslavu Drábku st. Humoristický román Oženil jsem se s královnou se mi dostal do rukou náhodou. Rukopis je už hezkých pár let na světě – v New Yorku v šuplíku staršího ze synů, mezi Drábky prostředního a z obou Drábků Jaroslavů toho mladšího. Zatímco mi můj rozkošný křemencárenský spolužák vyřizoval nějaké úřední spletitosti, o nichž já nemám ani ponětí, co vůbec znamenají natož jak se vyřizují, listoval jsem si v rukopise… a začal jsem se nahlas smát. Nechal jsem prostředního Drábka úřadovat a četl – až jsem to dočetl. Smát jsem se nepřestal. Rukopis jsem zabavil, odvezl do Švýcarska a předal nově vzniklému nakladatelství Cramerius, které se – jakoby extra pro takovéhle mimořádné případy – právě zrodilo. Dámy a pánové, předkládám Vám humoristický román Jaroslava Drábka staršího, či nejstaršího. – Vladimír Škutina, Curych (ze zadní strany knihy)

Z nitek mnoha lidských osudů splétá Jaroslav Drábek hustou pavučinu, jejíž chvění odráží pohyb dějin v nejtragičtějším období české historie. Druhá světová válka měla být zkouškou charakterů, ti, kteří proti nacismu bojovali, věřili, že za dveřmi kriminálů a koncentráků na ně čeká odměna v podobě klidného života. Namísto toho přišlo kruté vystřízlivění. Drama vstoupilo do druhého dějství. Pro ty, kteří by zasloužili nejvyšší uznání, se pouze vyměnili bachaři a po jedné prověrce přichází další, snad ještě krutější, neboť nepřítel hovoří stejným jazykem. Jaroslav Drábek založil svůj klíčový román na osobní zkušenosti. Bojoval proti nacistům, stál u procesu s K. H. Frankem, prchal před komunistickou zvůlí za hranice rodné země. Po prvním vydání v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých v roce 1986 se nyní nabízí i českému čtenáři šance nahlédnout nevšedním způsobem do tak dlouho nepřístupného, neboť zakázaného podzemí.

Čtyři povídky z prosředí koncentračních táborů, kde autor strávil téměř celou okupaci