Achille Mbembe è un filosofo e teorico politico camerunese il cui lavoro approfondisce la storia e la politica dell'Africa. Le sue analisi esplorano in profondità le condizioni postcoloniali e i processi che plasmano l'Africa moderna. Gli scritti di Mbembe esaminano l'emergere di nuove forme di potere e soggettività nel contesto postcoloniale. I suoi contributi sono vitali per comprendere le complesse dinamiche sociali e politiche dell'Africa contemporanea e del Sud Globale.
Achille Mbembe theorizes the genealogy of the contemporary world-one plagued by inequality, militarization, enmity, and a resurgence of racist, fascist, and nationalist forces-and calls for a radical revision of humanism a the means to create a more just society.
Achille Mbembe invokes the architectural aesthetic of brutalism to describe our moment, caught up in the pathos of demolition and production on a planetary scale, arguing that the solution is to develop a new planetary consciousness and a community of humans in solidarity with all living things.
Achille Mbembe is one of the world's most profound critics of colonialism and its consequences. In Out of the Great Darkness, he offers a rich analysis of the paradoxes of the postcolonial moment that points toward new liberatory models of community and humanity.
A collection of essays that contests diehard Africanist and nativist perspectives as well as some of the key assumptions of post colonial theory. It is suitable for an interdisciplinary arena of scholarship on colonial and post colonial discourse, history, anthropology, philosophy, political science, psychoanalysis, and literary criticism. schovat popis
Eminent critic Achille Mbembe reevaluates history and racism, offering a capacious genealogy of the category of Blackness-from the Atlantic slave trade to the present-to show how the conjoining of the biological fiction of race with definitions of Blackness have been and continue to be used to uphold oppression.
"The second volume of a path-breaking work that makes available new forms of critical thought emerging from Africa"-- Provided by publisher
La décolonisation africaine n'aura-t-elle été qu'un accident bruyant, un craquement à la surface, le signe d'un futur appelé à se fourvoyer ? Dans cet essai critique, Achille Mbembe montre que, au-delà des crises et de la destruction qui ont souvent frappé le continent depuis les indépendances, de nouvelles sociétés sont en train de naître, réalisant leur synthèse sur le mode du réassemblage, de la redistribution des différences entre soi et les autres et de la circulation des hommes et des cultures. Cet univers créole, dont la trame complexe et mobile glisse sans cesse d'une forme à une autre, constitue le soubassement d'une modernité que l'auteur qualifie d'« afropolitaine ». Il convient certes de décrypter ces mutations africaines, mais aussi de les confronter aux évolutions des sociétés postcoloniales européennes - en particulier celle de la France, qui décolonisa sans s'autodécoloniser -, pour en finir avec la race, la frontière et la violence continuant d'imprégner les imaginaires de part et d'autre de la Méditerranée. C'est la condition pour que le passé en commun devienne enfin un passé en partage. Écrit dans une langue tantôt sobre, tantôt incandescente et souvent poétique, cet essai constitue un texte essentiel de la pensée postcoloniale en langue française. Pages de début Avant-propos Introduction 1. À partir du crâne d'un mort. Trajectoires d'une vie 2. Déclosion du monde et montée en humanité 3. Société française : proximité sans réciprocité 4. Le long hiver impérial français 5. Afrique : la case sans clés 6. Circulation des mondes : l'expérience africaine Épilogue « La Françafrique ? Le temps est venu de tirer un traitsur cette histoire ratée » Pages de fin
Versuch über ein entkolonisiertes Afrika
War die Entkolonialisierung Afrikas nur ein Unfall, ein Kratzen an der Oberfläche, das kurze Aufblitzen einer Zukunft, die zum Scheitern verurteilt war? In seinem mitreißenden Essay zeigt Achille Mbembe, dass jenseits der Krisen und Kriege, die den Kontinent regelmäßig heimsuchen, neue »afropolitane« Gesellschaften entstehen, die sich durch einen anderen Umgang mit Differenzen und mit der Zirkulation von Menschen und Kulturen auszeichnen. Um diese neuen Gesellschaften zu entschlüsseln, zeichnet Mbembe in souveräner Manier und im Rekurs auf seine eigene Lebensgeschichte die afrikanischen Entwicklungen seit dem Beginn der Entkolonialisierung nach. Aber auch die Veränderungen in den postkolonialen Gesellschaften jenseits des Mittelmeers, in Europa, werden in den Blick genommen, denn womöglich haben diese zwar Afrika entkolonialisiert, jedoch nicht sich selbst. Eine solche »Autoentkolonialisierung« ist aber notwendige Voraussetzung, um den Rassismus, die Gewalt und die Ausgrenzung des Anderen zu überwinden. Geschrieben in einer teils kalt-nüchternen, teils glühend-poetischen Sprache, zählt dieses Buch bereits zu den großen Werken des postkolonialen Denkens.
Druhý díl série Postkoloniální myšlení I–IV, navazující na překlad knihy Frantze Fanona, se zaměřuje na historické východisko postkoloniálního myšlení jako emancipačního programu druhé vlny dekolonizace. Tento proces, probíhající v Asii a Africe od konce druhé světové války do poloviny sedmdesátých let, byl na Západě vnímán jako rozklad evropských imperiálních říší. Autoři v knize vyjadřují perspektivu osvobození od koloniální nadvlády a systémů útlaku. Klíčovou otázkou je postkoloniální identita a konstrukce nové politiky identity: bude vycházet z národního esencialismu, nebo z konstruktivistického pohledu na národ jako myšlené společenství? Tyto nekompatibilní koncepce reflektují problémy, které se objevují i v kontextu postsocialistické transformace po roce 1989. Publikace zahrnuje klasické texty, které definují témata univerzality, diference, rezistence a jazyka jako struktury moci. Specifikum výběru spočívá v dvou místních aspektech pohledu na postkoloniální situaci: roli autora a dědictví totalitního režimu, které formovalo stereotypy ideologií.
