Emmanuel Roblès, di origini operaie, studiò ad Algeri, dove entrò in contatto con scrittori emergenti come Albert Camus. Le sue prime esperienze come soldato e corrispondente di guerra influenzarono profondamente la sua opera, infondendola di forti emozioni e ricchi temi. Dopo la guerra, tornò ad Algeri per fondare una rivista letteraria, e il suo romanzo 'Les Hauteurs de la ville', ispirato agli eventi del maggio 1945, ottenne il prestigioso Prix Fémina. La scrittura di Roblès esplora spesso temi di nostalgia, identità e l'impatto degli eventi storici, frequentemente ambientati in un contesto mediterraneo.
Román připomínající Heminqwayovo Sbohem armádo popisuje nejostřesnější lidské zkušenosti z války smíšené s hlubokými milostnými zážitky a jejich proměnu s odstupem času. Román o mravním konfliktu Sergeji a Silvii pocházejícího ze dvou odlišných, vzájemně se vylučujících koncepcíživota a štěstí, je jednou z nejlepších knih autora z okruhu alžírských francouzských spisovatelů.
Román z druhé světové války vypráví o francouzském letci, sestřeleném nad italským územím, který se ukrývá v Římě. V době čekání na umožnění návratu do Francie se setkává nejen se statečnými lidmi z italského odboje, ale i se zbabělci a fanatiky, kteří fašismu slouží.
„V zimě jsou Benátky jen pro zamilované,“ říká Lassner, fotograf reportér, který v zimních Benátkách připravuje uměleckou publikaci pro velké švýcarské nakladatelství. On sám má důvod i právo Benátky milovat – vždyť i on patří k „benátským milencům“. Také pro Helenu, kteráprchla z Paříže před sobeckým přítelem a v lásce k Lassnerovi nalézá nový vztah k životu, jsou Benátky nejkrásnějším útočištěm. Jako vždy u Roblèse, třebaže citový život hrdinů i město, do něhož je příběh zasazen, zaujímají v románě nejvýznamější místo, promítá se do děje osudově i současná realita. Lassner, který v Miláně při atentátu na soudce náhodně zachytil objektivem jeho vraha, je zahrnován výhružkami a vážně ohrožen na životě. Kniha byla označena francouzskou kritikou za jeden z nejkrásnějších Roblèsových románů.
Juillet 1812. Le chef vénézuélien Francisco Miranda est vaincu et capturé par le capitaine général espagnol Monteverde.Simon Bolivar, lieutenant de Miranda, est en fuite. Caché par des patriotes, il a pu, jusqu’ici, échapper aux recherches. Les Espagnols occupent les trois quarts du pays. La répression est terrible. Massacres et pillages se succèdent.Depuis sa création en 1948, cette pièce, dont Albert Camus disait : « Elle ne doit rien à aucune école ou à aucune mode et pourtant elle s’accorde à la terrible cruauté du temps sans cesser de se référer à une pitié vieille comme le cœur humain », n’a jamais cessé d’être jouée dans quelque partie du monde. Elle a été adaptée en plus de vingt langues.
