Josef Beran Libri

Během svých návštěv Říma na jaře 1947 a v listopadu 1948 jednal mons. Josef Beran jako nově jmenovaný pražský arcibiskup s tehdejší kongregací obřadů o možnosti svatořečení bl. Anežky České. Bylo mu tehdy mimo jiné řečeno, že by k tomu bylo třeba i důkladnější zpracování jejíhoživota a vývoje úcty, ponevadž žádný z dosud předložených životopisů neodpovídá zcela kritickým požadavkům historické komise, jíž byl proces svěřen. Tak vznikla tato publikace, která shrnuje mnoho informací, i dosud nezveřejněné doklady, týkající se především Anežčiny úcty a jejího blahořečení. Tak se dílo kardinála Berana stalo určitě také významnou monografií, která přispěla i k Anežčině kanonizaci (svatoření) jak se píše v předmluvě této knihy. Kniha dále obsahuje: Nejstarší legendu z tzv. Milánského rukopisu a báseň Václava Renče: Prosba za svatořečení blahoslavené Anežky.

Druhý vatikánský koncil měl zásadní vliv na katolickou církev a jeho texty i události z koncilu jsou stále předmětem diskusí mezi teology a věřícími. I po padesáti letech se ptáme, zda skutečně zvěstujeme Kristovo evangelium tak, aby oslovilo srdce současníků, jak se církev otevírá světu a potřebám lidí, a jaká je úloha biskupů v církvi. Profesor Ctirad V. Pospíšil, editor knihy, uvádí, že koncil vedl k deideologizaci katolického pojetí křesťanství a otevřel církev tajemství Božího království na různých úrovních, včetně ekumenických a mezináboženských vztahů. Charakterizuje ho velkorysost, nesebestřednost a touha po smíření a sjednocení všech lidí dobré vůle. Publikace shromažďuje proslovy papežů Jana XXIII. a Pavla VI. z koncilní auly, dokumenty vyhlašující a uzavírající koncil, projev Pavla VI. na Valném shromáždění OSN v roce 1965 a poselství koncilních otců světu. Česká edice obsahuje také koncilní řeč kardinála Berana o svobodě svědomí, což obohacuje naše znalosti o této významné události v církevních dějinách.

„Schody do absolutna, známý a věčný příběh o setkání, lásce, vášni a dalších prožitcích.“ Tuto větu napsal na program scénického čtení povídky, která byla skryta v mém autorském šuplíku dlouhých dvacet pět let, můj přítel z divadla Bez zákulisí v Sokolově, Ing. František Faust. Příběh, který v různých obměnách provází svět lidí od nepaměti, popisuje lásku v jejích romantických podobách. On je dvacetiletý kluk z maloměsta na západě Čech a ona jeho tajemná pražská Múza. Setkávají se spolu na různých místech, která se v těch láskyplných setkáních proměňují z obyčejných míst na místa plná kouzel a tajemství. Všednost jejich příběhu o setkání, vzplanutí, vášni, tajemství a rozchodu je vyvážena způsobem podání děje formou básnických metafor, které mají čtenáři připomenout neobyčejnou krásu českého jazyka.