Egon Bondy Libri

Výbor z básnického díla, 1950–1994. Obsáhlý výbor z Bondyho básnického díla sestavený předním znalcem a editorem toho díla Martinem Machovcem je rozdělen do čtyř chronologicky uspořádaných oddílů, reprezentujících zhruba čtyři dekády Bondyho tvůrčí práce: 1950–59, 1960–70, 1971–82, 1983–94. Připojena je též obsáhlá ediční poznámka a blok O Egonu Bondym napsali nebo řekli, dokumentující často velmi rozporuplné a příznačně protichůdné reflexe Bondyho poezie. Výbor se opírá o souborné vydání Bondyho veršů z let 1990–1995 (devět svazků Básnického díla E. B., tři následující publikace nových sbírek) a jeho smyslem je připomenout dnešnímu čtenáři to nejlepší z tohoto díla, jež je dnes neprávem poněkud zastíněno Bondyho texty prozaickými či filozofickými. Děje se tak pokud možno vyváženě jak z hlediska chronologického, tak z hlediska rozmanitých básníkových tvůrčích způsobů: jsou zde verše „totálně realistické“, „trapné“, „primitivistické“, neosurrealistické, agitační, filosoficky-meditační, příklady poesie deníkové, detabuizační i důkazy občasných Bondyho návratů k tradičnějším básnickým formám. Nechybějí ani ukázky příležitostných experimentů s texty psanými v cizích jazycích. Tento výbor je tedy v jistém smyslu syntézou dosavadních publikací Bondyho básnického díla.

Pracovní analýza (1969) představuje jednu z nejrozsáhlejších teoretických prací Egona Bondyho a je vůbec nejrozsáhlejší prací, v níž se Bondy věnuje analýze tehdejšího politického systému. Řadu otázek tematizuje pouze zde a ve svých pozdějších textech pak již vychází přímo ze závěrů tohoto rozboru. To činí Pracovní analýzu mimořádným textem, který umožňuje nahlédnout společně s již vydanými texty vývoj Bondyho politického myšlení v jeho celistvosti. Zároveň je však i mimořádným historickým dokumentem reflektujícím z hlediska širších geopolitických souvislostí politickou situaci v tehdejším Československu. Součástí výboru je rovněž několik kratších textů z druhé poloviny 60. let, které tematizují podobné otázky jako Pracovní analýza a v řadě ohledů ji tak doplňují a dokreslují Bondyho kritiku tehdejšího společenského systému a jeho představu o možných alternativách.

Hlavní část svazku tvoří filosofický esej Juliiny otázky, který je věnován teorii bytí (ontologii).

Jedná se o první díl originálně napsaných dějin filosofie, který je zkomponovaný ze dvou vzájemně korespondujících částí. Část první, rozsahem skromnější, je věnována úplným počátkům indického myšlení zaznamenaného ve védských spisech a upanišadách. Přináší dále komentovaný výklad Buddhovy nauky a džinismu. Druhá část knihy E. Bondyho je složena ze tří základních kapitol. Kapitola o klasických bráhmanských systémech zahrnuje tato témata: sánkhja (jeden z nejstarších systémů), kterou charakterizuje jako ateistický dualismus; jóga, která není filosofií, ale spíše systémem pouček k praktické cestě k osvobození; vaišéšika, druhý nejvýznamnější bráhmanský systém; njája, která se zabývala především logikou; mímánsa, která se snažila o to pochopit, jak rozumět védám a jak podle nich žít. Další kapitola se věnuje buddhistické filosofii. Nejprve pojednává o dvou historických větvích buddhismu - hínajáně a máhajáně, poté se věnuje vidžňánavádě, sautrántice-jógáčáře a vadžrajáně. Třetí kapitola je věnována védantě (konec véd), E. Bondy zde pojednává o bhagavadgítě, advaitě-védantě a o monoteistických systémech. Tato kniha vzbudila smíšené reakce, ovšem pro studenty či zájemce o orientální filosofii se může stát užitečnou pomůckou. Kniha je dedikována Petru Uhlovi a Václavu Havlovi.... celý text

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. První svazek přinese legendární texty z let 1947–1963.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Druhý svazek přináší texty z let 1962–1975.

Základní text taoismu, jenž patří více než dva tisíce let k hlavním zdrojům čínského myšlení. Je nejčastěji překládaným čínským textem do západních jazyků a dnes je považován za jedno z klíčových děl světové filosofie.

Prózy 677 (1977) a Afghánistán (1980) spojuje obdobná literární strategie: reflexe bezprostřední současnosti, doby, kdy tyto texty vznikly, se zde mísí s utopickými či distopickými vizemi fiktivní apokalyptické budoucnosti a s evokacemi časů civilizačního úpadku v minulosti. Oba tyto texty oplývají reáliemi společenství Charty 77 a kulturního podzemí v Československu konce sedmdesátých let, mezi nimiž lze rozeznat též řadu stylizovaných portrétů autorových tehdejších bližních (např. básníci I. M. Jirous, Fanda Pánek, kritik Jan Lopatka, farář Miroslav Mevald, psychiatr Stanislav Drvota) a najít zcela konkrétní zmínky o řadě dalších osobností a ovšem též identifikovat ústřední autobiografickou postavu „básníka“ či uprchlíka „C.“, která spojuje tyto prózy s Invalidními sourozenci (1974), v nichž se autor skrývá v postavě invalidního důchodce a filosofa „A.“. 677 zde vychází ve druhém a Afghánistán, zasazený do září roku 1980 tedy doby těsně po vstupu sovětských vojsk do země, ve třetím knižním vydání.

Kniha představuje v češtině nejmodernější systematické zpracování dějin indické filosofie od jejich počátků až po období novověku. Přes svou nespornou erudovanost je psána přístupně a čtivým jazykem. Oproti původnímu vydání je doplněna současnou odbornou literaturou a bohatým poznámkovým aparátem, který vychází ze stavu současného indologického bádání. V této podobě vychází kniha poprvé. K vydání připravili, doprovodné studie napsali a poznámkami opatřili Petr Kužel a Jiří Holba.

Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Třetí svazek přinese básně z let 1976–1994, včetně mnoha nalezených či zrekonstruovaných textů.

Drobná próza, satirická sci-fi povídka, zachycující obraz lidstva po čtvrté světové válce. Nepovídka, jejíž první polovina sleduje trampoty primitivního kmene lidí, jedněch z mála, kteří přežili atomovou katastrofu, a druhá část slouží jako prostor pro filozofické dialogy citem nadaných robotů, kteří se o rezervaci lidí starají. Napsána 12. - 18. února a 9. - 16. března 1983.

V prvním oddílu závěrečného svazku Bondyho filosofických textů jsou soustředěny eseje napsané po Příběhu o příběhu, zejména Postpříběh (2004). Tento text dále rozpracovává témata jako universum jako „proces“, „stálá přítomnost“ a možnost „kompenzace utrpení“. Zkoumá holistickou interpretaci universa a konfrontuje taoistické a buddhistické koncepce s poznatky astrofyziky a informatiky. Všechny čtyři texty v tomto oddílu jsou publikovány poprvé. Druhý oddíl obsahuje paralipomena Bondyho filosofického díla, tedy texty, které autor nezařadil do předchozích svazků. Dva z nich byly dříve vydány pouze samizdatově, zatímco dva další jsou zde publikovány poprvé. Esej Prozatímní bilance, často zmiňovaný jako „fatální esej“, přispívá k pochopení širších souvislostí Bondyho filosofie z posledního období. Třetí oddíl zahrnuje Bondyho „filosofické rekapitulace“, tedy popularizační texty shrnující jeho předchozí úvahy. Mezi nimi jsou Knížka o tom, jak se mi filosofovalo a Kritika nesubstančního modelu, které byly dříve vydány samizdatově. Čtvrtý oddíl tvoří anglicky psaný esej Why I Am Still a Marxist: The Question of Ontology, vzniklý ve spolupráci s prof. Benjaminem B. Pagem a slouží jako popularizační resumé autorovy filosofie. Tento esej nemá českou předlohu a byl dříve vydán pouze v USA. Edičně připravil Martin Machovec.

Filosofický román, situovaný do drsného Saska 10.století, vypráví o muži, střídavě bojovníkovi a mnichovi, který hledá odpověď na otázky: co je Bůh, co je člověk, co je svět?

Egon Bondy - Básnické dílo 3. - Básně Egona Bondyho od srpna 1954 do září 1958

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé. Těsná blízkost datací Bondyho dramat a jejich „genetické“ zasazení do přelomového období novějších československých dějin zajistily textům napojení na dobové společensko-politické myšlení i významné postavení v rámci autorova díla jako celku. Soubor přináší jedenáct víceméně modelových aktovek, žánrově pojatých převážně jako černé grotesky či absurdní frašky, které jsou někdy koncipovány jako satirické opovržení komunistickou diktaturou, jindy jako post-apokalyptické vize budoucnosti totality a konečně také jako jízlivé glosy kritizující technické dobývání přírody a poukazující na neschopnost člověka zajistit si trvale udržitelné životní podmínky. A právě osobitě podvratné podání textů ve spojení s prozíravou kritikou civilizace zaručuje hrám nejen důležité postavení v kontextu moderního českého dramatu, nýbrž i inscenační živost, o níž řada jiných neoficiálních her postupem času přišla. Uspořádání a doslov Lenka Jungmannová. Obsahuje hry: Nic jsem si nemyslel Otec v restauraci Ministryně výživy Návštěva expertů Kdekoliv v současnosti Na dvoře Ludvíka XVI. Jednoho odpoledne Jednou v noci Devatenáct set padesát Pozvání k večeři První večer s maminkou

První nesamizdatové vydání IV. svazku Bondyho Poznámek k dějinám filosofie, revidováno autorem.

Básně jsou jakýmsi autorovým diářem, v němž glosuje události roku, jež předznamenává agónii tzv. rozvinutého socialismu.

Opravené vydání autorova základního filosofického textu (1967), v němž poprvé definoval nesubstanční ontologický model jako východisko svých dalších úvah.

VI. svazek Básnického díla Egona Bondyho tvoří jediná sbírka - Deník dívky která hledá Egona Bondyho z roku 1971.

Vypravěčem románu Příběh inženýra lidských duší (1977) je autorovo alter-ego Danny Smiřický, známý čtenářům Zbabělců, Prima sezóny, Miráklu nebo Tankového praporu. V Inženýrovi dospěl do středních let, žije v kanadském exilu a na torontské univerzitě vede semináře z anglo-americké literatury. Literární diskuse se studenty, vzdálenými věkem, životními postoji i názory, v něm probouzejí nostalgické, ale nikterak sentimentální vzpomínky na dobu, kdy byl v jejich věku - na protektorátní dospívání v Kostelci, nucené nasazení ve zbrojní továrně, naivní sabotážní akci, do níž se pustil, aby imponoval spoludělnici Nadě Jirouškové, ale i na pozdější osudy svých přátel, známých a vrstevníků z Kostelce a z Prahy. Mnohovrstevnatý román s propracovanou kompozicí tak s humorem a nadhledem vypovídá o středoevropské mentalitě, po historických zkušenostech ostražité a nedůvěřivé ke zjednodušujícím životním pravdám. PhDr. Alena PŘIBÁŇOVÁ, Ph.D.

Nové, textově nejspolehlivější vydání Výbor tvoří nejvýznamnější Bondyho básnické sbírky a lyricko-epické skladby z první poloviny padesátých let (Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy’s unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu), k nimž je na úvod přiřazena raná, doposud oficiálně a v celku nepublikovaná próza 2000. Edičně navazuje na samizdatové vydání Jana Lopatky (1977) a na řadě míst koriguje znění Bondyho básnických spisů (2014). Svazek uspořádal a komentářem doprovodil znalec a dlouholetý editor Bondyho díla Martin Machovec.

Vypravěčem románu Příběh inženýra lidských duší (1977) je autorovo alter-ego Danny Smiřický, známý čtenářům Zbabělců, Prima sezóny, Miráklu nebo Tankového praporu. V Inženýrovi dospěl do středních let, žije v kanadském exilu a na torontské univerzitě vede semináře z anglo-americké literatury. Literární diskuse se studenty, vzdálenými věkem, životními postoji i názory, v něm probouzejí nostalgické, ale nikterak sentimentální vzpomínky na dobu, kdy byl v jejich věku - na protektorátní dospívání v Kostelci, nucené nasazení ve zbrojní továrně, naivní sabotážní akci, do níž se pustil, aby imponoval spoludělnici Nadě Jirouškové, ale i na pozdější osudy svých přátel, známých a vrstevníků z Kostelce a z Prahy. Mnohovrstevnatý román s propracovanou kompozicí tak s humorem a nadhledem vypovídá o středoevropské mentalitě, po historických zkušenostech ostražité a nedůvěřivé ke zjednodušujícím životním pravdám. PhDr. Alena PŘIBÁŇOVÁ, Ph.D.

Volné pokračování Invalidních sourozenců. Příběh se odehrává v září roku 1980, těsně po vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu. Hlavní hrdinové knihy jsou mladí milenci, členové českého undergroundu, kteří reagují na stresující situaci doma i v zahraničí útěkem do světa drog. Před společným požitím drogy si oba čtou stejné knížky, většinou od Bondyho, a snaží se tak společně dostat do stejné imaginární reality. Po požití větší dávky kokainu se spolu propadnou do světa zničeného nukleární válkou. Autor tak jejich prostřednictvím rozvíjí své teze, jak by takový svět vypadal a klade jejich ústy základní filozofické otázky.

'Začátek 70. let byl v Praze stísněný...' 50 básní, ktoré (s dvomi výnimkami) Egon Bongy napísal počas jedného mesiaca roku 1971. Táto zbierka je symbolickým začiatkom novej generácie českého undergroundu.

Kapitoly z básnické poetiky Egona Bondyho. Práce mladého ostravského literárního vědce má podtitul Kapitoly z básnické poetiky Egona Bondyho a pokouší se postihnout v jednotlivých interpretačních kapitolách základní konstanty a proměny Bondyho básnického díla, přičemž autor studie považuje za největší přínos Bondyho poetiky objev metody totálního realismu. Kniha obsahuje jako studijní materiál tři doposud nepublikované sbírky básníka Egona Bondyha připravené edičně Martinem Machovcem. Jde o Fragmenty prvotin (básně z let 1947-48), Churavý výtvor (básně z let 1948-50) a dále Druhá sbírečka (Mí přátelé), texty z února 1975. Publikace obsahuje rovněž fotopřílohu.

Egon Bondy (1930–2007) gilt als „Vater des tschechischen Undergrounds“ und war ein radikalverweigernder Außenseiter. Sein ehrlicher Erinnerungstext, entstanden auf Drängen von Freunden, dokumentiert seine Perspektive auf die ereignisreichen Nachkriegsjahre 1947 bis 1957. Der Bericht ist zugleich ein Porträt der tschechischen Avantgarde: radikal subjektiv und provozierend. Die Avantgardisten kämpften um ihre Existenz in einer Zeit, in der die Errichtung einer „neuen sozialistischen Gesellschaft“ ihre Lebensverhältnisse prekär machte. Die ständige Gefahr von Verhaftungen und Repressionen begleitete ihren ausschweifenden, normüberschreitenden Lebensstil, während ihr antipoetischer literarischer Ausdruck alle bisherigen Grenzen sprengte. Trotz der repressiven politischen Verhältnisse in der Tschechoslowakei der 1950er Jahre beschreibt Bondy auch Räume der Freiheit, in denen sowohl sexuelle als auch künstlerische Grenzen überschritten wurden. Dies machte eine Rückkehr zur Bürgerlichkeit unmöglich. Die Übersetzung von Eva Profousová fängt Bondys sprunghaften Erzählstil in seiner Rohheit und Widerständigkeit ein. Jan Faktor zeigt in seiner Gedichtauswahl und im Nachwort die Neuheit und explosive Wirkung des anarchischen Aufbruchs, der die tschechische Literatur revolutionierte und bis heute nachhallt.

Rozsáhlá studie z přelomu milénia, v níž se autor pokouší syntetizovat ontologická a etická východiska východních filosofií, zejména buddhismu a taoismu, s nesubstančními proudy filosofie západní. Nejde o konzistentní systém, spíše o autorem editovaný (a už nedokončený) soubor pracovních poznámek či volně spojený sled inspirativních úvah. Dílo obsahuje množství autobiografického materiálu a kritických společenských reflexí, ontologické problémy jsou propojovány s aktuálními problémy vědy, technologie, ekonomie a politiky.

Egon Bondy - Básnické dílo 3. - Básnické dílo Egona Bondyho - Básnické sbírky z let 1971-1974

Publikace se věnuje výzkumu tří okruhů vysokoškolských vědních oborů, zaměřeným na rozvoj a cvičení kreativity, a zabývá se možnostmi jejich vzájemného působení. V oboru tvůrčí psaní (Zbyněk Fišer) jsou rozvíjeny slovesné kompetence a schopnost tvořivě psát odborný i beletristický text. V oblasti galerijní pedagogiky (Radek Horáček) je zkoumána interpretace výtvarného díla jako aktivní tvůrčí proces a obor Akční tvorba (Vladimír Havlík) se zaměřuje na výzkum a cvičení tvůrčích aktivit v oblasti vizuálního umění. Tvůrčí práce s textem a s vizuálními informacemi je nezbytnou kompetencí pro studium i praxi.

První vydání VI. svazku Bondyho Poznámek k dějinám filosofie, dopsáno 1989 a tedy nevydáno samizdatem.

Čtvrtý svazek shrnuje autorovy hlavní filosofické eseje z let 1981-1991: Dopis příteli, Odpověď doktoru teologie, Výhledy, Další bod a Ontologie beze všech určení. V dodatku čtenář najde polemický esej evangelického teologa Milana Balabána nazvaný Kritika apersonálního pojetí Boha u Bondyho (1983).

Unikátní legendární surrealistický sborník rozvíjí nespoutanou básnickou imaginaci.

Monografie autorského kolektivu Zbyněk Fišer, Dagmar Dvořáková, Jitka Cholastová, Pavla Kopečná, Petr Kuběnský, Zuzana Šalamounová. Monografie o tvůrčím psaní představuje transdisciplinárně založený obor v oblastech textové komunikace ve škole i mimo ni. Studenti, pedagogové, zvídaví čtenáři i budoucí autoři zde naleznou teoreticky ukotvené strategie, metody i praktická cvičení pro psaní různorodých textů, kterými se lze zmocňovat jak vlastních pocitů a poznatků, tak také smyslu a hodnot zašifrovaných v textech druhých. Techniky tvůrčích operací s textem jsou zde představeny jako pracovní nástroj efektivní, kooperativní verbální komunikace a tvořivé interakce.

Dve novely básnika a filozofa žijúceho od polovice 90. tych rokov v Bratislave. V Epizóde Egon Bondy popisuje fiktívne stretnutie F. X. Messerschmidta s rabi Meierom. Na potulkách bratislavskými ulicami a dnes už zbúraným Podhradím objavuje genius loci a ducha starej Bratislavy ktoý žije už iba v imaginácii a spomienkach autora.

Kniha autorových klíčových filozofických esejů z let 1974 až 1981.

Sbírka básní ze 70. let věnovaná šílenému Kochovi a Magoru Jirousovi.

Vůbec první politický spis Egona Bondyho, který u nás vychází knižně mimo okruh samizdatu. V této knize se nalézá jeden z prvních rozborů tzv. reálného socialismu, který se nespokojuje s frází, že to byla "totalita". Autor tento rozbor považuje za součást pokusu odhalit povahu epochy, ve které žijeme. Autor se dotýká v roce 1984, kdy byla kniha napsána, témat, která jsou palčivá i dnes, a právě dnes, témat, jako je globalizace, ekologie, celosvětová destrukce demokracie, kapitalismus. Bondy se též pokouší rehabilitovat marxismus. Vidí v něm prostředek, který nám může pomoci v dnešní "temné době".

Nejorwelovější Bondyho román. Odehrává se střídavě v 50. letech a střídavě v 80. Budování socialismu a jeho "vybudování"

Těžko tuto básnickou sbírku charakterizovat jedním slovem. S určitostí však lze říci, že jde o vědomou polemiku se vším, co by bylo možno zařadit do sfér tzv. "vysokého umění". Tato polemičnost, jež je základem básníkova stylu, je však ve své podstatě funkční, neboť vytváří novou specifickou poetiku založenou na jednoduchosti výrazu, srozumitelnosti a obsahové upřímnosti. Nejde o poezii, která by nám osvětlovala podstatu "hlubinných struktur bytí", jde o umění, které si na nic nehraje, o verše, které mají všechny předpoklady k zlidovění.

Die ›Galgenlieder‹ sind Comedy und Kabarett in kleinen Gedichten. Hintersinnig, teils unsinnig beleuchten sie Alltagssituationen in einem ganz neuen Licht. Denn: »Man sieht vom Galgen die Welt anders, und man sieht andre Dinge als Andre.« Mit dem Werkbeitrag aus Kindlers Literatur Lexikon. Mit Daten zu Leben und Werk, exklusiv verfasst von der Redaktion der Zeitschrift für Literatur TEXT + KRITIK.

Autor knihy představuje různé překladatelské strategie, které nabízí současná teorie a didaktika překladu. Zaměřuje se zejména na tzv. funkcionalistické strategie, pro které je rozhodujícím kritériem předpokládaná komunikační funkce cílového textu. Úkolem překladatele tedy je vytvořit překlad, jenž je adekvátní očekávané komunikaci v přijímající kultuře. Oporou pro správné kreativní řešení literární nebo neliterární překladové zakázky jsou překladateli analytické, interpretační, rešeršní a textotvorné postupy řady moderních disciplín. V takto didakticky nahlíženém překladatelském aktu mají klíčové postavení aplikované poznatky kognitivní psychologie, textové lingvistiky, kognitivní sémantiky nebo tvůrčího psaní. Jejich tvořivé využití v praxi i v teoretické argumentaci se stává nedílnou součástí interkulturní kompetence překladatele.

Bondyho parodická poéma ironizuje "normalizační" Československo a opětovně si stanovuje utopické ideály, souznějící s obzory českého kulturního podzemí. Kompletní text této básně vychází nyní poprvé.

3x EGON BONDY: Šaman, Mníšek, Nový věk Tři kratší prózy, které vznikly v 2. pol. 70. let a počátkem 80. let. Všechny tři se obracejí k současnému člověku a jeho základním etickým problémům. Próza Šaman z doby pozdního paleolitu vypráví o člověku, který na přelomu dvou epoch v osobní beznadějné situaci odpovídá za lidi svého kmene a svou revoltou proti současné moci zasévá semeno vzpoury do budoucí generace. Novela Mníšek z 9. stol. popisuje cestu mladého mnicha za poznáním ve světě rozvráceném náboženskými i politickými sváry. Nový věk, situovaný do 1. stol., je podobenstvím o lidské aktivitě, kterou probouzí naděje na lepší budoucnost. Šaman: napsán 6. – 19. března 1976 Mníšek: napsán prosinec 1974 – leden 1975 Nový věk: napsán duben 1982 Doslov a ediční poznámka: Martin Machovec... celý text

Tři příběhy o lidech, kteří se snažili nalézt něco, co by mohlo být jejich životním posláním, doplněné filosofickým textem Doslov.

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi jedna z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického" státu. Na osudech stárnoucího „šamana", tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: „ďáblův svět", v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi „didaktickou" epikou a „autokonfesní" lyrikou. Dílo vychází poprvé v nezkrácené, necenzurované podobě. Ediční příprava Martin Machovec.

Soubor esejů. Egon Bondy využívá důkladnou znalost geopolitické historie při analýzách nejaktuálnějších témat spojených s takzvanou ekonomickou a politickou globalizací. Kromě filosoficko-politických analýz se Bondy vydává i na spekulativní výlety do různých alternativ společenských proměn.

První nesamizdatové vydání III. svazku Bondyho Poznámek k dějinám filosofie, revidováno autorem.

Bondyho monografie o Buddhovi představuje patrně nejserioznější a nejhlubší filosofický portrét tohoto významného světového myslitele v češtině. - 2., opr. a dopl. vyd.

Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla. Jde o jeden z řady Bondyho „filosofických životopisů“, jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filosofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho „poslední slovo“, za jeho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filosofa Lao-c‘, zakladatele filosofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod „Dlouhého ucha“, jemuž je Lao-c‘ předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Příběh je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filosofií a zejména taoismem.

Dve novely slávneho česko-slovenského spisovateľa, básnika a filozofa žijúceho od začiatku 90. tych rokov v Bratislave. V novele Epizóda '96 Egon Bondy popisuje fiktívne stretnutie s majstrom Messerschmidtom a rabi Meirom. Na potulkách bratislavskými ulicami a dnes už zbúraným podhradím odhaľuje ducha starej Bratislavy a jej genia loci, ktorí dnes žijú už iba v imaginácii a spomienkach autora. Je to prvá po slovensky napísaná kniha Egona Bondyho.

Próza Gottschalk (1988), která tvoří spolu s připojenými prózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii, byla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal samizdatově, zatímco "román v dopisech“ s prvky "road novel“ Hatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obě titulní prózy jsou situovány do "temného středověku“, do doby beznaděje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti, které se snaží na vlastní pěst čelit světu, prchají z něj a opět se do něj vracejí. Autor v těchto textech – a rovnež v Kratétovi a Jao Lim, které se odehrávají v antickém Recku a ve starověké Číně – využívá historických reálií, ale v jádru jsou tyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány, tedy přelomu 80. a 90. let XX. století. Zároven jsou i kryptickými autoportréty, tak jako většina Bondyho prozaických prací. Všechny v tomto svazku obsažené prózy vycházejí knižně podruhé, ale poprvé společně a v textově revidované podobě, která je výsledkem editorovy práce s rukopisy a dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními.

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru". V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové "minulostní budoucnosti". Hrdinka přijíždí do "hraničního pásma", do městečka v blízkosti "pracovního tábora", a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s "byrokratickými překážkami" a po řadě prapodivných a varovných setkání se hrdinka rozhoduje pokusit se prchnout za hranice, což se jí nezdaří: po zoufalém úsilí se ocitá opět jen v místě, kde se její útěk započal. Bludný kruh se takto uzavírá, sen se vrací k obludné realitě. Závěrečný motiv bezvýchodnosti je ozvukem dnes ztracené Bondyho povídky z roku 1952, již zmiňuje Bohumil Hrabal v Něžném barbarovi. Ediční příprava Martin Machovec.

Misantropicky podbarvená mozaika filozofických úvah, naturalistických popisů a hospodského folklóru. Vypravěč se stylizuje do polohy intelektuálského vandráka potloukajícího se po hospodách - hlavním námětem knihy je lidská bída, jejímž zosobněním je vypravěč sám.

Doposud tiskem nepublikované dílo Bondyho z roku 1985 je, jak titul napovídá, jakousi parafrází či spíše pastišem slavného románu F. M. Dostojevského. Na obdobném „rodinném schématu" a na dějovém plánu, v němž se zrcadlí klíčové partie ruské předlohy, demonstruje autor nejen devastaci morálních hodnot „po stu letech", ale též upadlost soudobých filosofických učení a nemožnost dosáhnout skutečné naděje ani cestou náboženské víry. Dílo je vlastně jakousi bilancí hodnot exponovaných Dostojevským, které se v československém kontextu 80. let dvacátého stol. vyjevují jen ve své zkarikované podobě, kdy se vlastně stávají kvazihodnotami, a to dokonce i v případě motivu zločinu, jenž u Bondyho nabývá charakteru tragikomického estébáckého „krimi", při němž také již není důvodu pro případné „pokání". Do textu je zamontována řada filosofických úvah a je protkán Bondyho osobitým hořkým humorem. Postava Ivana Ramaze je obdařena řadou autobiografických rysů, je tedy též v jistém smyslu prostředkem autoakuzace. Ediční příprava Martin Machovec.

Fiktivní příběh ze začátku třetího tisíciletí. Autor s vědomím blížící se smrti rekapituluje svůj život v okruhu přátel na odlehlém místě mimo civilizaci.

Raritní 1. vydání první části Přeloučského románu

Pravdivé příšerné příběhy pro Lopatkovic holky od Egona Bondyho na tři krále 1976.

Příležitostná krátká próza i o tom, jak to bylo s Chartou 77.

Básnická sbírka Egona Bondyho z let 1989 a 1990.

Co odhalila Vera - počítačová mistryně - v supertajné zprávě? Kde bude stát lidstvo 21. století? Povznesla jej virtuální realita, věda, ekonomický systém? Dá se cestou tao? Či je definitivně v ...? To jsou otázky sci-fi románu proslulého to filosofa. Krásná počítačová hackerka je vyzvána, aby v cyberprostoru zachytila supertajnou poradu vládců, dekódovala její obsah a ten předala druhé straně. O tajné jednání má zájem i Mafie, která hackerku přinutí ke spolupráci. Odhalení závěrů porady vede k zničení jedné z mocností, nicméně průběh událostí vede hackerku k angažování se ve prospěch dobré věci, které ji stojí život. Svůj osud přijímá odevzdaně, protože se seznámí se zen-buddhismem.

Autor v publikaci přibližuje čtenářům fenomén psaní jako prostředku k poznání nebo k vyjádření svých názorů a pocitů. V jednotlivých kapitolách se zabývá mj. technikami tvůrčího psaní, tvůrčím myšlením, úlohou tvůrčího psaní ve škole nebo tvorbou literárního textu. Vše je doplněno projekty a příklady.

Vizionářský román, v němž Bondy ukazuje zánik opovrhované totalitní společnosti. Příběh se odehrává někdy kolem roku 2600 na místě, které pozvolna zaplavuje stoka odpadků po bývalých generacích. Hlavními postavami jsou nevlastní sourozenci A. a jeho sestra B. Bondy představil společnost, jež se skládá z důstojníků, postiženců, řádných občanů a invalidů. Všichni kromě invalidů – intelektuálů, pro které neměla totalitní společnost místo – se ženou za něčím, což ve skutečnosti nemá smysl. Z života nemají žádný užitek, pouze se honí a předstírají to, co není pravda. Invalidé nechápou snahy ostatních „vrstev“ a opovrhují jimi. A. a B. spolu spokojeně žijí a největší událostí jejich dnů se stává těhotenství B. a porod dcery Terezky. Její narození oslavují všichni invalidé. Svou spontánností, skromností a uměním vystačit si i bez „nutných“ věcí ostatní společnosti se invalidé přibližují zástupcům undergroundu. Kniha je paralelou na Orwellův román 1984. Exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Rudolfa Plačka navrhla Barbora Munzarová.

Kniha obsahuje úvahy a vzpomínky z 80. let a prózu, která je volným pokračováním Invalidních sourozenců.

Kniha prináša 20 rozhovorov s našimi i zahraničnými osobnosťami, ktorá vyšli na stránkach týždenníka Slovo prevažne na prelome dvadsiateho a dvadsiateho prvého storočia. Títo ľudia, ktorých dielo a život sa už uzavreli, boli nielen svedkami, ale aj aktérmi udalostí druhej polovice dvadsiateho storočia, no aj aktívnymi účastníkmi či pozorovateľmi prevratných zmien po roku 1989, ktoré v čase vzniku rozhovorov už nadobúdali jasné kontúry. Zahraničné osobnosti sa rôznym spôsobom viažu aj k Slovensku, k prelomovej dobe, ktorú sme žili a žijeme. Väčšina oslovených bola aktívna už v čase druhej svetovej vojny. Prišli na svet v prvej tretine minulého storočia a do ich osudov výrazne zasiahlo Povstanie, ktorého sa viacerí zúčastnili. Čítanie rozhovorov, aj keď to iste vtedy redakcia Slova tak nekoncipovala, je ako čítanie jedného príbehu Slovenska.

Básně z 50. let, zhudebněné též skupinou Plastic People.

Dvojice Bondyho původně samostatných prací, které však byly napsány v časové následnosti, v letech 1982 a 1983, vyšly samostatně několikrát v samizdatu a obě pak ještě v 80. letech i tiskem na stránkách Tigridova exilového časopisu Svědectví. Próza Nový věk patří do řady Bondyho kvazihistorických novel a povídek, společně např. s Mníškem (1975), Gottschalkem (1988), Hattonem (1991) či Severinem (1995): na půdorysu faktografie o židovské šabatiánské herezi ze 17. století rozehrává autor jedno ze svých podobenství o (ne)možnosti společenské změny, o naději a o víře. Nepovídka je poměrně rozsáhlý prozaický text, v němž se velmi zábavně mísí prvky science-fiction, antiutopie a filosofického traktátu; konkrétní, ale i poněkud autokarikaturní podobu zde získává Bondyho filosofický postulát vytvoření „artificiálních bytostí“ budoucnosti. Obě dvě prózy vycházejí knižně podruhé, ale poprvé v textově revidované podobě, která je výsledkem editorovy práce se všemi dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními a rovněž s rukopisy.

Soubor osmi povídek, nevšedně křehkých příběhů mladých lidí, pohybujících se mezi láskou a osamocením, veselostí a tragikou, malostí a velikostí.

Svazek obsahuje dvě krátké prózy, jejichž společným tématem je neuhasitelná touha člověka zachovat si vnitřní svobodu i za nepříznivých společenských podmínek. Novela Mníšek situovaná do 9. století popisuje cestu mladého mnicha za poznáním ve světě rozvráceném náboženskými i politickými sváry. Jádro svazku však tvoří dosud nevydaná próza o třech volných částech z roku 1979, která pod názvem Vylitý nočník vyšla ve stejném roce v samizdatu. Próza, jejíž jednotlivé části se odehrávají v různých dobách a prostředích (ruská step za občanské války v Rusku, pražské hospůdky za totality a blíže neurčená islámská země), vznikla jako trpká metaforická reakce na ideologii a praktiky totalitního režimu v bývalém Československu a byla bezprostředně poté šířena v samizdatových vydáních. Oficiálně vychází až nyní a nabízí dnešnímu čtenáři tři varianty problémů člověka čelícího nesvobodě a snažícího se najít sebe sama i základní smysl vlastní existence.

Některé aspekty současného thajského buddhismu.

Mé četné průniky do Saska a Slezska mohou teď promluvit z včerejška i dneska. Bylo to tak. Utíkal jsem se školou v patách. S láskou zabodnutou hluboko pod pás. A přece: není snad každá druhá slabika slábnoucí smyšlenkou? Ne. Sáhnout přes stůl k sestře nebo otci, stisknout ruku příteli přes hranice tohoto světa byl neskutečný sen. Jen slovo mohlo ven.

s/t: A Radical Interpretation of the Old Testament & Its Tradition