Kniha Joanny Oparek není poema ke čtení pro citlivé povahy; je to kniha pro čtenáře s pevnými nervy. Představuje sice svéráznou kroniku násilí, které páchají lidé na lidech na počátku 21. století, v tomto případě ale nejde čistě jenom o toto téma. Kniha také není pouhou analýzou chování trýznitelů a jejich obětí. Daleko více v ní jde o většinu lidí, jež je nahlížena z vnější strany vězení trýznitelů a jejich obětí, zkrátka uvažuje se v ní o nás a my se tímto dozvídáme zprostředkovaně o svých nočních můrách; texty nám ukazují, jak nás násilí fascinuje, jak od zobrazované hrůzy nedokážeme odtrhnout oči. A jak i tuhle oblast počínání vyšinutých lidských myslí chceme podrobovat svým představám o morálce a vkusu. Provokativnost, síla a důležitost této knihy spočívá v konfrontaci s naší vlastní zvráceností a pokrytectvím. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Nenaplněná, mnohdy tabuizovaná ženská touha a slast, a přitom nejhlubší a nejsilnější pramen bytí. I tak by se mohl pojmout rozsáhlý básnický výbor slovinské autorky Maji Vidmar, která je dnes považována za jednu z nejvýraznějších básnířek své generace a jejíž básnická tvorba tvoří stěžejní součást kánonu současné slovinské poezie. Výbor, který připravila překladatelka Lenka Kuhar Daňhelová, zahrnuje texty z pěti básnických knih z rozmezí let 2005 až 2020 a představuje mj. stěžejní titulní sbírku, v níž vzorcem básní "je stírání hranic tří diskurzů: básnického, diskurzu lásky a diskurzu vysvětlování lásky".
Ještě častěji než dříve se básnířka dotýká ran - ať už jsou to osobní zranění zmiňovaná jen s ostychem a v náznaku, anebo hluboké rány a nezhojitelné jizvy, které už navždy poznamenaly člověka jako "živočišný druh". Jména obětí holokaustu jsou tu znovu vyvolávána a pečlivě vyslovována, pozorně a pomalu, s úctou ke každé lidské bytosti, která se stala obětí nesmyslného zla. Jsou tu i vyhnaní, ti, jimž bylo ukřivděno, nezvěstní, ztracení a opuštění. Je to poezie plná nejen soucitu, ale nejhlubšího soucítění - skutečné empatie, opravdové lásky k bližnímu
As heard on NPR's All Things Considered Utterly original. --The New York Times
Book Review Mixing bold journalism with bolder allegories, Mr. Szablowski
teaches us with witty persistence that we must desire freedom rather than
simply expect it. --Timothy Snyder, New York Times bestselling author of On
Tyranny and The Road to Unfreedom An award-winning journalist's incisive,
humorous, and heartbreaking account of people in formerly Communist countries
holding fast to their former lives . For hundreds of years, Bulgarian Gypsies
trained bears to dance, welcoming them into their families and taking them on
the road to perform. In the early 2000s, with the fall of Communism, they were
forced to release the bears into a wildlife refuge. But even today, whenever
the bears see a human, they still get up on their hind legs to dance. In the
tradition of Ryszard Kapuściński, award-winning Polish journalist Witold
Szablowski uncovers remarkable stories of people throughout Eastern Europe and
in Cuba who, like Bulgaria's dancing bears, are now free but who seem
nostalgic for the time when they were not. His on-the-ground reporting--of
smuggling a car into Ukraine, hitchhiking through Kosovo as it declares
independence, arguing with Stalin-adoring tour guides at the Stalin Museum,
sleeping in London's Victoria Station alongside a homeless woman from Poland,
and giving taxi rides to Cubans fearing for the life of Fidel Castro--provides
a fascinating portrait of social and economic upheaval and a lesson in the
challenges of freedom and the seductions of authoritarian rule. From the
Introduction: Guys with wacky hair who promise a great deal have been
springing up in our part of the world like mushrooms after rain. And people go
running after them, like bears after their keepers. . . . Fear of a changing
world, and longing for someone . . . who will promise that life will be the
same as it was in the past, are not confined to Regime-Change Land. In half
the West, empty promises are made, wrapped in shiny paper like candy. And for
this candy, people are happy to get up on their hind legs and dance.
Prendete lo spirito dissacrante che trasforma nevrosi, sesso e disastri famigliari in commedia, da Fleabag al Lamento di Portnoy, aggiungete l’uso spietato che Annie Ernaux fa dei ricordi: avrete la voce di una scrittrice che in Italia ancora non c’era. Veronica Raimo sabota dall’interno il romanzo di formazione. Il suo racconto procede in modo libero, seminando sassolini indimenticabili sulla strada. All’origine ci sono una madre onnipresente che riconosce come unico principio morale la propria ansia; un padre pieno di ossessioni igieniche e architettoniche che condanna i figli a fare presto i conti con la noia; un fratello genio precoce, centro di tutte le attenzioni. Circondata da questa congrega di famigliari difettosi, Veronica scopre l’impostura per inventare se stessa. Se la memoria è una sabotatrice sopraffina e la scrittura, come il ricordo, rischia di falsare allegramente la tua identità, allora il comico è una precisa scelta letteraria, il grimaldello per aprire all’indicibile. In questa storia all’apparenza intima, c’è il racconto precisissimo di certi cortocircuiti emotivi, di quell’energia paralizzante che può essere la famiglia, dell’impresa sempre incerta che è il diventare donna. Con una prosa nervosa, pungente, dall’intelligenza sempre inquieta, Veronica Raimo ci regala un monologo ustionante.
„Skousnu rty a nervózně se rozhlížím. Touha po sexu je tak silná, že sotva dýchám. Jako by se mi něco usadilo na hrudním koši a stále silněji mě dusilo. Jako by se mě zmocnila nějaká můra.“
Anita je závislá na sexu. Benzinové stanice, bary, pánské toalety – každé místo je dobré, aby na něm svedla muže. A ti téměř nikdy neodmítnou. Celá léta žije na hraně. Časem ztrácí všechno: syna, dům i každou další práci. Zoufale touží po něčí blízkosti, nedokáže však u sebe nikoho udržet. Palčivá touha po sexu způsobuje, že všechno ostatní ztrácí svou důležitost.
Zoufalá touha po něčí blízkosti a touha po příležitostném sexu jí vzaly všechno. Přesto stále bojuje o důstojnost a lásku.
