Maggiori informazioni sul libro
V době kdy Rousseau začal psát své Dumy samotářského chodce jako pokračování Vyznání a Rozmluv, věděl, že už nebude dlouho žít a že už od lidí nemůže nic očekávat. „Tak jsem zde sám na zemi, nemaje již bratra, bližního, přítele, společnosti, jen sama sebe.“ Tráví své dny v rozjímání, snění a vzpomínkách a ukládá je do „procházek“ po bývalém blaženém životě. Vzpomíná na kouzelné dny u jezera Bienneského, na příhodu s dánským psem, z níž sotva vyvázl životem a umožnil veřejnosti, aby rozšířila zprávu o jeho úmrtí, vyznává se ze své lásky k přírodě, jedinému příteli, který dovede konejšit a dávat zapomnění, odporuje nactiutrhačům, kteřé ho nařkli z nelásky k dětem. Poslední, „procházku desátou“, věnovanou první dobrodince, madame de Warens, k padesátému výročí jejich seznámení, již nedopsal. Autor ve své útlé knížečce zanechal svým čtenářům hrst bolestí a radostí z života, který miloval, ale opouštěl rád.
Acquisto del libro
Sny samotářského chodce, Jean Jacques Rousseau, Eva Berková
- Lingua
- Pubblicato
- 2002
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Sny samotářského chodce
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Jean Jacques Rousseau, Eva Berková
- Editore
- K+D Svoboda
- Pubblicato
- 2002
- Serie
- Tag
- Saggistica, Scienze sociali, Storie vere, Biografie, Tematica filosofica, Autobiografie e memorie, Francia, Giornalismo d’opinione & Saggi, Letteratura francese, Emozioni, Parigi, XVIII secolo, Riflessioni e Pensieri, Identità, Illuminismo
- Prima pubblicazione
- 1782
- Titolo originale
- Les reveries du promeneur solitaire
- Valutazione
- 3,3 su 5
- Descrizione
- V době kdy Rousseau začal psát své Dumy samotářského chodce jako pokračování Vyznání a Rozmluv, věděl, že už nebude dlouho žít a že už od lidí nemůže nic očekávat. „Tak jsem zde sám na zemi, nemaje již bratra, bližního, přítele, společnosti, jen sama sebe.“ Tráví své dny v rozjímání, snění a vzpomínkách a ukládá je do „procházek“ po bývalém blaženém životě. Vzpomíná na kouzelné dny u jezera Bienneského, na příhodu s dánským psem, z níž sotva vyvázl životem a umožnil veřejnosti, aby rozšířila zprávu o jeho úmrtí, vyznává se ze své lásky k přírodě, jedinému příteli, který dovede konejšit a dávat zapomnění, odporuje nactiutrhačům, kteřé ho nařkli z nelásky k dětem. Poslední, „procházku desátou“, věnovanou první dobrodince, madame de Warens, k padesátému výročí jejich seznámení, již nedopsal. Autor ve své útlé knížečce zanechal svým čtenářům hrst bolestí a radostí z života, který miloval, ale opouštěl rád.