Pavel Hrach Libri

L’uomo si dimentica facilmente di essere uomo. Kolyma, fiume che scorre nell'estremo Nord-est siberiano, è il luogo in cui milioni di deportati, schiavi del regime staliniano, hanno costruito città e infrastrutture, creando la più grande regione mineraria dell'URSS tra gli anni Trenta e Quaranta. I Racconti di Kolyma sono una testimonianza tragica sui gulag sovietici, su ciò che nessuno dovrebbe vedere né sapere. Varlam Salamov, confinato a Kolyma dal 1937 al 1953, inizia a comporre il suo monumentale mosaico contro l'oblio subito dopo il ritorno a Mosca. Kolyma è una desolata regione di paludi e ghiacci, dove l'estate dura poco più di un mese e il gelo può scendere a sessanta gradi sotto zero. Qui, milioni di persone sono state deportate e sfruttate per la colonizzazione. Salamov, già rinchiuso in un lager degli Urali, ha vissuto l'orrore di Kolyma e ha deciso di dedicare la sua vita a raccontare la verità su questa esperienza. "Il lager è una scuola negativa", scriveva a Solzenicyn, sottolineando l'importanza di dire la verità, per quanto terribile sia. I suoi ricordi si snodano come una partitura musicale, con temi che si intrecciano: l'arrivo nei campi, i vari tipi di carcerieri, le condizioni di lavoro forzato e la natura ostile, carica di significati simbolici.

Aller bisherigen Geschichtsdarstellung sind offenbar wichtige Personen entglitten: Frauen. Die finnische Historikerin Kaari Utrio erzählt die Geschichte der Frau wissenschaftlich zuverlässig, dabei für jeden Laien spannend zu lesen. Sie zeigt anhand einer Vielzahl von Beispielen, wie sich das „Wesen Frau“ entwickelte, aufbegehrte, scheiterte. Sie erklärt, welchen Vorurteilen, Zwängen und Repressalien die Frau über die Jahrhunderte ausgesetzt war. Und sie untersucht die eng mit der weiblichen Seite der Geschichte verknüpfte Entwicklung der Familie und die Rolle des Kindes. Dieses Buch ist kein Buch der Anklage. Es verläßt sich auf Fakten, benennt Personen, Hintergründe, Zusammenhänge.

Životopis vévodkyně Zaháňské - jedné z nejvlivnějších a nejatraktivnějších aristokratek konce 18. a počátku 19. stol. Autorka se vrací do historie rodu Bironů - kuronských vévodů. Životní příběh dědičky posledního vládce Kuronska zasazuje do kontextu politických událostí (koaliční protinapoleonské války, vídeňský kongres, obnova mocenské rovnováhy v Evropě a systém Svaté aliance). Popisuje společenský život šlechty, duchovní atmosféru doby i osobní život vévodkyně, její rodinné poměry a milostné vztahy (nejznámější je patrně její vztah ke kancléři Metternichovi). Znovu vyvrací teorie, podle kterých měla být Božena Němcová dcerou Metternicha a vévodkyně Zaháňské. Autorka vychází z historické literatury, deníků rodinných příslušníků a korespondence.

Kniha o dobrodružné cestě dvou kamarádů do tajemné země Zeměmoře.

Dvanáctileté Lence se stane něco hrozného. Musí přes vánoce zůstat v nemocnici. Je zde všehovšudy pět dětí, jeden doktor, dvě sestřičky a jeden zdravotní bratr. Jmenuje se to tu Kopanina a kolem jsou hory a lesy. Sněží a sněží, závěje před očima rostou a nikdo se nedostane odsud ani sem. Zoufalá Lenka se přesto pokusí utéct. Na útěku si probírá důvody, proč v tak příšerné společnosti už nechce strávit ani den: "Jesika je nejprohnanější zmije z celé Kopaniny. Masák se troglodyt, degenerovaný plž a pablb. Ten mrňous na mě plazí jazyk. A Nelka je Nelka! S tou jsem skoncovala nadosmrti! Už toho mám dost!" Pro slzy nevidí, kam běží. A v tu chvilku začně nejpodivnější historie jejího života. Neví, jestli má vidiny, nebo jestli jsou na světě skutečně věci tak neuvěřitelné, že nad nimi rozum prostě zůstává stát. A sněží a sněží a v léčebně jménem Kopanina se dějí blázniviny, záhady nebo zázraky...