Daria Ullrichová Libri

Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.

Il Cirano, "commedia eroica" sull'impossibile amore del cadetto dal naso spropositato per la cgna Rossana, divenne popolare in Italia nella nella traduzione in versi di Mario Giobbe del 1898. Questa di Franco Uomo è la prima traduzione di allora, La trasposizione in prosa dei versi alessandrini originali fu tra gli elementi determinanti - com'ebbe a riconoscere la stessa critica francese - al fine di una nuova lettura del personaggio, che andasse oltre gli appelli romantici per risalire alle radici della sua disperazione, del suo malessere, della sua smania suicida di duellare

"Otello" è una delle tragedie più intense di Shakespeare, caratterizzata da una scala più intima rispetto ad altre opere dell'autore. La trama si concentra sulla vita personale piuttosto che su quella pubblica, rendendo il percorso di Otello verso l'ossessione gelosa particolarmente inquietante. La storia esplora temi di amore, tradimento, razzismo e inganno, mettendo in luce la vulnerabilità umana e le conseguenze devastanti della gelosia. Attraverso i personaggi complessi e le loro interazioni, Shakespeare affronta questioni universali che risuonano ancora oggi. La figura di Otello, un uomo di origine moresca, e la sua relazione con Desdemona, sono al centro di un dramma che mette in discussione le dinamiche di potere e le percezioni sociali. La tragedia culmina in un tragico epilogo, evidenziando la fragilità delle relazioni e la potenza distruttiva dei sentimenti umani.

Testo originale a fronte. Riccardo, fratello di Edoardo IV, aspira alla corona. Uccide il duca di Clarence, suo fratello e ne sposa la vedova Anna. Morto Edoardo IV, diventa reggente in attesa che il figlio e successore del re, compia la maggiore età. Fa però subito rinchiudere il ragazzo con il fratello, duca di York, nella Torre di Londra. Ottiene così il trono e fa uccidere i figli di Edoardo IV. Ripudiata Anna, vuole sposare la nipote Elisabetta, ma il duca di Buckingham si ribella e si schiera col duca di Richmond che muove contro Riccardo. Il duca di Buckingham viene ucciso, ma il duca di Richmond vince in battaglia e Riccardo muore combattendo.

Komedie o třech aktech s předehrou a epilogem. V alegorickém zrcadle hra ukazuje pozemské nešvary, politikaření a války přenesené do světa drobného hmyzu.

Třetí hra Josefa Topola z roku 1963 je jednou z nejlepších básnických dramat dvacátého století: střídají se v něm reálné obrazy života soudobé vesnice (násilná kolektivizace, odumírání tradic, krize kolektivní idnetity, odosobnění vztahů) se světem divadelní fantazie v podobě masopustního reje, tradičního lidového obřadu, v jehož rámci se přechodně obrací zajeté stereotypy. Topol konfrontuje mýtus s realitou, vesnici idylickou a idealizovanou s vesnicí skutečnou, plnou dřímajících i otevřených konfliktů, předsudků, temných vášní i pudů. Nic zde není černobílé, téměř každý chybuje a mýlí se. Ten nejčistější je pak nešťastnou shodou událostí obětován. zdroj: Mgr. Libor Vodička, Ph.D.

Tato divadelní hra byla poprvé knižně vydáná v roce 1682. Vypráví o španělském svůdníkovi, který neuznává žádné povinnosti. Žen si neváží, a pouze si užívá, na to nakonec i doplatí.

Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.

Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle. Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova. Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…