Daria Ullrichová Ordine dei libri

Ve hře Ze života hmyzu Čapkové formou volně na sebe navazujících obrazů rozvíjejí výjevy, v nichž vystupují jednotlivé hmyzí druhy, personifikující takové mravní pojmy jako lakota, ctnost, sobectví... Jednotlivými obrazy prochází postava Tuláka, člověka s velkou životní zkušeností a zralostí, který od pasivního pozorování postupně začíná do hmyzího života aktivně zasahovat. Je protikladem onomu světu kořistníků a zároveň nese význam přirozenosti koloběhu života jako volání po lidskostí naplněném životě tváří v tvář smrti.

Alois Jirásek, Otec : [drama o třech jednáních : premiéra 21. června 2007 v Národním divadle]. Martin Františák, Doma : [premiéra 21. června 2007 v Národním divadle. Příběh „ztraceného syna“, vracejícího se do rodného kraje na pohřeb matky. Děj je zasazen do času ničivé povodně. Hra byla poprvé inscenována na profesionálním jevišti v Národním divadle v Praze společně se hrou Aloise Jiráska Otec, obě hry se totiž dotýkají obdobných témat, vyrůstají z dramatičnosti vztahu k rodovému dědictví, „ke gruntu“. Grunt znamená nejen hmotný majetek, ale i podstatu, základ, kořeny. Jiráskova hra reflektuje minulost, která v nás přetrvává. Františákova hra zobrazuje autentickou současnost, ptá se po minulosti, hledá kořeny domova. Hra vznikala z pudu sebezáchovy. Z horské samoty mě nutnost po třech syrových letech odstěhovala do města. Opustil jsem tehdy několik hlubokých přátelství z horských samot a ztrácel se ve městě a bludech. Pocit viny, že jsem cosi zradil a ztratil, k čemusi nutil. Nějak na to všechno odpovědět a neztratit stopu. Nedá se hovořit o prvotním nápadu, ani o nějakém vanutí ducha. Spíše to byly údery sekery v modré noci bez měsíce a beze hvězd. Někdo někde zpíval, někdo klečel za stodolou, něco ulomilo pět latí v plotě…

Programová brožura k inscenaci Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Jedna z nejznámějších her Josefa Kajetána Tyla je pohádkovou báchorkou pro děti i dospělé. V půvabné pohádce se prolínají reálné typicky české postavy s tajemnou říší přírody, se světem nadpřirozených sil.

Tato básnická a dramatická hra na téma kolektivizace vesnice, která ohrožuje existenci starých hodnot života na venkově, popisuje těžký boj posledního soukromého rolníka, patří mezi významná díla české dramatiky minulého století, divadla ji s úspěchem uvádějí i dnes. Vydáno jako program k divadelní adaptaci v Národním divadle s premiérou 26.5.2011.

Dom Juan ou le Festin de pierre est une comédie de Molière en cinq actes et en prose. Dom Juan, jeune noble accumule les conquêtes amoureuses, séduisant aussi bien des jeunes filles nobles que des servantes. Il est seulement intéressé par la conquête et abandonne les jeunes femmes dès qu'elles sont séduites. "L'hypocrisie est un vice à la mode, et tous les vices à la mode passent pour vertus" : voilà comment Dom Juan se justifie auprès de son valet Sganarelle, scandalisé de voir son maître tromper tout le monde autour de lui, des femmes les plus naïves qu'il séduit sans vergogne aux hommes les plus nobles qu'il mène par le bout du nez sans se démonter. De fait, Dom Juan n'a qu'une ambition : jouir de tous les plaisirs, sans jamais céder aux sirènes de la morale. Il lui faut toutes les voluptés et il les obtient facilement en manipulant ses victimes avec des mots trompeurs. Seule la mort pourrait l'arrêter : n'est-ce pas elle justement qui vient le chercher, lorsque la statue du commandeur s'anime sous ses yeux ? Débauché fameux ou épicurien averti, Dom Juan a suscité tous les débats, toutes les polémiques, toutes les analyses et, encore une fois, c'est Molière que l'on applaudit, lui qui n'a pas son pareil pour désigner et railler, mi-amer, mi-goguenard, les travers de la société. --Karla Manuele

Pohled na život ortodoxních žen prostřednictvím nejintimnějšího rituálu - mikve. Smyslem rituálu je očistit ženy od "nečisté krve" tak, aby byly znovu tělesně připraveny pro své muže.

Testo originale a fronte. Riccardo, fratello di Edoardo IV, aspira alla corona. Uccide il duca di Clarence, suo fratello e ne sposa la vedova Anna. Morto Edoardo IV, diventa reggente in attesa che il figlio e successore del re, compia la maggiore età. Fa però subito rinchiudere il ragazzo con il fratello, duca di York, nella Torre di Londra. Ottiene così il trono e fa uccidere i figli di Edoardo IV. Ripudiata Anna, vuole sposare la nipote Elisabetta, ma il duca di Buckingham si ribella e si schiera col duca di Richmond che muove contro Riccardo. Il duca di Buckingham viene ucciso, ma il duca di Richmond vince in battaglia e Riccardo muore combattendo.

This is Edmond Rostand's immortal play in which chivalry and wit, bravery and love are forever captured in the timeless spirit of romance. Set in Louis XIII’s reign, it is the moving and exciting drama of one of the finest swordsmen in France, gallant soldier, brilliant wit, tragic poet-lover with the face of a clown. Rostand’s extraordinary lyric powers gave birth to a universal hero—Cyrano De Bergerac—and ensured his own reputation as author of one of the best-loved plays in the literature of the stage. This translation, by the American poet Brian Hooker, is nearly as famous as the original play itself, and is generally considered to be one of the finest English verse translations ever written.