Tatjana Hašková Libri

Většinou drsné až kruté povídky vynikajícího sovětského spisovatele židovského původu, jenž zahynul v koncentračním táboře jako oběť kultu osobnosti. Jsou mistrovsky a nevšedně stylizovány, překvapují otevřeností, s níž kreslí všednost a třeba i špínu života, i schopností nalézt pod ní lidské v člověku.

Petr Verchovenskij, guidato ideologicamente dal demoniaco Stavrogin, è a capo di un'organizzazione nichilista e lega i suoi seguaci con una serie di delitti. L'ultima vittima è Satov, un ex-seguace convertitosi alla fede ortodossa. Per coprire il delitto Petr obbliga Kirillov a scrivere una lettera di autodenuncia, prima di suicidarsi. Altri delitti, apparentemente immotivati, seguono e solo il suicidio di Stavrogin che si impicca nella soffitta del suo appartamento, sembra pore fine all'azione di questi "demoni".

I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety

Historický román, oživující a dramatizující epochu panování ruského cara Ivana IV. Hrozného, panovníka širokého státnického rozhledu, povahově však nevyrovnaného, podezřívavého a neobyčejně krutého. Autor-jemuž se podařilo vytvořit působivé panoráma doby v druhé polovině 16. století-staví proti carově zvůli vybájenou postavu knížete Stříbrného, který se spolu s bojarem Morozovem vzepře hrůzovládě a neváhá obětovat i svůj život.

Quando, nel 1859, Dostoevskij ottenne il permesso di rientrare dalla deportazione nella Russia europea, aveva bisogno di qualcosa di clamoroso per riaffermare la propria posizione nel panorama letterario dell’epoca. Fu così che nella primavera del 1860 si dedicò alla stesura di un roman-feuilleton pieno di situazioni estreme, spregiudicate, delle quali si parlava con relativa disinvoltura, incentrate sul tema della fanciulla offesa e vittima di individui senza scrupoli. Sedotte e abbandonate: questo è il destino delle donne in Umiliati e offesi. Ma anche maledette dai propri padri.

Первый том автобиографического романа с подзаголовком «У истока дней». История разворачивается в 80-х и 90-х годах 19 века и представляет детство героя в степном среднерусском дворце, гимназические годы, его отношение к попыткам молодой интеллигенции к социальной революции и первую трагическую любовь.

La Resurrezione (1899) è l'ultimo dei grandi romanzi di Tolstoj. Racconta la storia di un nobile che cerca di redimere la sofferenza inflitta, nella sua giovinezza, a una ragazza contadina che finisce prigioniera in Siberia. La visione di Tolstoj della redenzione attraverso il perdono amorevole e la sua condanna della violenza dominano il romanzo. Un racconto intimo e psicologico di colpa, rabbia e perdono, Resurrezione è al contempo una descrizione panoramica della vita sociale in Russia alla fine del XIX secolo, riflettendo l'indignazione dell'autore per le ingiustizie sociali del mondo in cui viveva.

Román je dramatem z první světové války a revolučního období v Rusku a Německu.

Představitel ruského symbolismu vydal svůj první román na počátku 20. století. Byl přívržencem okultních věd a zajímal se o spiritismus a démonologii. To se odráží i v jeho knize, jejíž příběh se odehrává ve třicátých letech 16. století v Německu, dosud rozjitřeném nedávným vznikem reformace a selskou válkou. Ústředním motivem je vášnivý a prudce se proměňující milostný vztah vypravěče s „posedlou“ dívkou, která zároveň miluje ohnivého anděla, jenž se jí zjevuje, ale zůstává nejasné, zda je to duch dobrý nebo zlý. Hrdinka nakonec zemře v inkvizičním žaláři.

“Tutte le famiglie felici si somigliano; ogni famiglia infelice lo è a modo proprio” “Qual è il vero peccato di Anna, quello che non si può perdonare e che la fa consegnare alla vendetta divina? È la sua prorompente vitalità, che cogliamo in lei fin dal primo momento, da quando è appena scesa dal treno di Pietroburgo, il suo bisogno d’amore, che è anche inevitabilmente repressa sensualità; è questo il suo vero, imperdonabile peccato. Una scoperta allusione alla sotterranea presenza nel suo inconscio della propria colpevolezza è il sogno, minaccioso come un incubo che ritorna spesso nel sonno o nelle veglie angosciose, del vecchio contadino che rovista in un sacco borbottando, con l’erre moscia, certe sconnesse parole in francese: Il faut le battre le fer, le broyer, le pétrir [...]. Il ferro che il vecchio contadino vuole battere, frantumare, lavorare, cioè distruggere, è la stessa vitalità, il desiderio sessuale, l’amore colpevole e scandaloso di Anna; e così essa lo sente e lo intende come la colpa che la condanna[...]. Ed è quel vecchio a farle improvvisamente comprendere cosa deve fare: distruggere quella vitalità, e cioè distruggere se stessa per espiare la sua colpa.” Dalla Postfazione di Gianlorenzo Pacini

La cronaca famigliare che Dostoevskij inventa ispirandosi alle rubriche deigiornali è molto diversa da quella cui ci aveva abituato Tolstoj, con la suarappresentazione di un solido mondo patriarcale. Lacerata e divisa, lafamiglia di Dostoevskij è lo specchio dei tempi nuovi, dei traffici di unasocietà avida e iniqua che non esita a lanciarsi nelle imprese piùspregiudicate, a perdersi in tormentosi conflitti con i demoni che la agitano.Confessione autobiografica di un giovane ventenne, "L'adolescente" snoda unasequenza vertiginosa di fatti, un turbine di avvenimenti incalzanti. Figlionaturale di un proprietario terriero, Arkadij coltiva sogni di potere erivincita, ma non riuscirà a sottrarsi al giro di ricatti e intrighi.

Maruška je malá dívenka, která nastupuje do první třídy dívčí školy. Jak už to tak u dětí bývá, má svou hlavu a nenechá si nic rozmluvit. Zlobí ji kamarád Serjoža, občas se nepohodne s nějakými děvčaty ve škole, nebo provede něco, za co ji její třídní Anna Ivanovna důrazně domlouvá. Nakonec ale vždy najde důvod svého jednání a všichni si spokojeně oddechnou, že všechno dobře dopadlo.

Románová historie ruské buržoazie, v které autor na třech generacích rodiny Artamonovových popisuje její bouřlivý zrod, období rozmachu a úpadku. První z generace, zpupný a bezohledný muž, staví na zapadlé vesnici továrnu a likviduje patriarchální způsob života. Jeho synové se stávají otroky otcova podniku, v němž se už projevují nové společenské síly. Rozvrat nastává i v rodinném a osobním životě rodiny, v jejích mravních principech. Ve třetím pokolení rozklad vrcholí a životaschopnost rodu zaniká.

Tři demobilizovaní sovět. vojáci se vracejí na poválečnou leningradskou univerzitu. Je téměř úplně demolovaná, okna bez skel, ústřední topení bez uhlí. Jen nejvyšším pracovním usilím všech se dostává do normálního chodu. Tři kamarádi si pomáhají v překonávání krizí mládí, dvaz nich vyprošťují třetího, za války několikrát raněného a těžce nemocného Čemezova, z pasivního odumírání. Práce a víra v komunismus stmeluje tři "v šedém" (t. j. ve vojenských pláštích) stejně jako dříve frontové zážitky, všichni tři budují odpovědně a vesele nový život.

Z ruského originálu Sobranije sočiněnij, vydanéhonakladatelstvím Chudožestvennaj litěratura,Moskva 1965, přeložili Taťjana Haškováa Jan Zábrana.Vybral, uspořádal a doslov napsal Jan Zábrana.Ilustroval Jasroslav Šerých.Vazbu navrhl a graficky upravil Pavel Hrach.Vydal Odeon, nakladatelství krásné literaturya umění n. p., jako svou 3838. publikaciv redakci krásné literatury. Praha 1980.Odpovědná redaktorka Ludmila Dušková.Technická redaktorka Pavla Šubrtová.Vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p., Plzeň,závod Vimperk.11,92 AA /ilustrace 0,70, texz 11,22/. 12,22 VAVydání v tomto uspořádání první.Náklad 10 000 výtisků. 60522855.01-045-80. 13/34. Cena váz. 20 Kčs