Tatjana Hašková Ordine dei libri (cronologico)

Petr Verchovenskij, guidato ideologicamente dal demoniaco Stavrogin, è a capo di un'organizzazione nichilista e lega i suoi seguaci con una serie di delitti. L'ultima vittima è Satov, un ex-seguace convertitosi alla fede ortodossa. Per coprire il delitto Petr obbliga Kirillov a scrivere una lettera di autodenuncia, prima di suicidarsi. Altri delitti, apparentemente immotivati, seguono e solo il suicidio di Stavrogin che si impicca nella soffitta del suo appartamento, sembra pore fine all'azione di questi "demoni".

Představitel ruského symbolismu vydal svůj první román na počátku 20. století. Byl přívržencem okultních věd a zajímal se o spiritismus a démonologii. To se odráží i v jeho knize, jejíž příběh se odehrává ve třicátých letech 16. století v Německu, dosud rozjitřeném nedávným vznikem reformace a selskou válkou. Ústředním motivem je vášnivý a prudce se proměňující milostný vztah vypravěče s „posedlou“ dívkou, která zároveň miluje ohnivého anděla, jenž se jí zjevuje, ale zůstává nejasné, zda je to duch dobrý nebo zlý. Hrdinka nakonec zemře v inkvizičním žaláři.

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.

První díl autobiografického románu s podtitulem U istoka dněj (U pramene dnů). Příběh se odvíjí v 80. a 90. letech 19. století a představuje hrdinovo dětství ve stepním středoruském dvorci, gymnaziální léta, jeho vztah k pokusům mladé inteligence o společenskou vzpouru i jeho první tragickou lásku.

I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety

Sbírka povídek z Ruska, základem je sbírka Temné aleje.

Z ruského originálu Sobranije sočiněnij, vydanéhonakladatelstvím Chudožestvennaj litěratura,Moskva 1965, přeložili Taťjana Haškováa Jan Zábrana.Vybral, uspořádal a doslov napsal Jan Zábrana.Ilustroval Jasroslav Šerých.Vazbu navrhl a graficky upravil Pavel Hrach.Vydal Odeon, nakladatelství krásné literaturya umění n. p., jako svou 3838. publikaciv redakci krásné literatury. Praha 1980.Odpovědná redaktorka Ludmila Dušková.Technická redaktorka Pavla Šubrtová.Vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p., Plzeň,závod Vimperk.11,92 AA /ilustrace 0,70, texz 11,22/. 12,22 VAVydání v tomto uspořádání první.Náklad 10 000 výtisků. 60522855.01-045-80. 13/34. Cena váz. 20 Kčs

Historický román, oživující a dramatizující epochu panování ruského cara Ivana IV. Hrozného, panovníka širokého státnického rozhledu, povahově však nevyrovnaného, podezřívavého a neobyčejně krutého. Autor-jemuž se podařilo vytvořit působivé panoráma doby v druhé polovině 16. století-staví proti carově zvůli vybájenou postavu knížete Stříbrného, který se spolu s bojarem Morozovem vzepře hrůzovládě a neváhá obětovat i svůj život.

Among Dostoevsky’s later novels, The Adolescent occupies a very special place: published three years after The Devils and five years before his final masterpiece, The Karamazov Brothers, the novel charts the story of nineteen- year-old Arkady – the illegitimate son of the landowner Versilov and the maid Sofia Andreyevna – as he struggles to find his place in society and “become a Rothschild” against the background of 1870s Russia, a nation still tethered to its old systems and values but shaken up by the new ideological currents of socialism and nihilism. Both a Bildungsroman and a novel of ideas, dealing with themes such as the relationship between fathers and sons and the role of money in modern society, The Adolescent – here presented in a brand-new translation by Dora O’Brien – shows Dostoevsky at his finest as a social commentator and observer of the workings of a young man’s mind.

“Tutte le famiglie felici si somigliano; ogni famiglia infelice lo è a modo proprio” “Qual è il vero peccato di Anna, quello che non si può perdonare e che la fa consegnare alla vendetta divina? È la sua prorompente vitalità, che cogliamo in lei fin dal primo momento, da quando è appena scesa dal treno di Pietroburgo, il suo bisogno d’amore, che è anche inevitabilmente repressa sensualità; è questo il suo vero, imperdonabile peccato. Una scoperta allusione alla sotterranea presenza nel suo inconscio della propria colpevolezza è il sogno, minaccioso come un incubo che ritorna spesso nel sonno o nelle veglie angosciose, del vecchio contadino che rovista in un sacco borbottando, con l’erre moscia, certe sconnesse parole in francese: Il faut le battre le fer, le broyer, le pétrir [...]. Il ferro che il vecchio contadino vuole battere, frantumare, lavorare, cioè distruggere, è la stessa vitalità, il desiderio sessuale, l’amore colpevole e scandaloso di Anna; e così essa lo sente e lo intende come la colpa che la condanna[...]. Ed è quel vecchio a farle improvvisamente comprendere cosa deve fare: distruggere quella vitalità, e cioè distruggere se stessa per espiare la sua colpa.” Dalla Postfazione di Gianlorenzo Pacini