Vlasta Tafelová Libri

Druhé, doplněné české vydání Babelových povídek. Z ruských knižních originálů a časopiseckých textů vybral, přeložil a doslov napsal Jan Zábrana. Edice Kapka, Ilustrovaná řada sv. 25.

Jeden z nejpozoruhodnějších válečných románů, který představuje v autorově tvorbě dílo nejvýznamnější a který ovlivnil další generaci sovětských spisovatelů svým nepatetickým pojetím války. Román doplňuje v tomto vydání několik kapitol (Ta zatracená sedmička) z "nenapsaného" třetího dílu V stalingradských zákopech a cestopisná črta Na Mamajově mohyle, v níž se Někrasov vrací na dějiště své prvotiny a setkává se s jejími hrdiny.

Vom Lachen, vom Teufel und einem unglaublichen Handel Timm Thalers wunderbares Lachen steckt alle an. Doch er verkauft es an den geheimnisvollen Baron Lefeut, der ihm dafür viel Geld verspricht: Der Baron erhält Timms Lachen, und Timm gewinnt ab jetzt jede Wette. Bald aber merkt Timm, dass ein Mensch ohne Lachen kein richtiger Mensch ist - gleich, wie viel Reichtum er anhäuft. Timm schmiedet einen Plan, wie er sein Lachen zurück erobern kann. Lefeut ist nicht leicht zu überlisten, aber Timm gibt nicht auf …

Действие нового романа Бориса Акунина происходит параллельно в двух временах: в наши дни и в XVII веке. Историк Николас Фандорин идет по следам своего предка, офицера царских мушкетеров.

In »Jahre des Terrors« führt Rybakow die Geschichte der Freunde fort, die am Arbat zusammen aufgewachsen sind und die zu Beginn der dreißiger Jahre mehr und mehr in den Sog der politischen Ereignisse geraten. 1935 beginnen in Moskau die Schauprozesse, die mit den Trotzkisten endgültig aufräumen sollen. Der Druck des Terrors vergiftet die Atmosphäre in den Familien und zwischen den Freunden, führt zu charakterlichen Verkrümmungen, zu Feigheit und Denunziantentum. Angst vor Verhaftung hat jeder. Mit seiner Rachsucht, seinem Verfolgungswahn und den Säuberungen, die bis in seine eigene Familie gehen, bestimmt Stalin die politische und kulturelle Szene, und so tritt er immer mehr in den Vordergrund der Romanhandlung. Rybakows aufrüttelnder politischer Roman ist eine Abrechnung mit Stalins Unrechtregime, wie »Die Kinder vom Arbat« ein Protest gegen Willkür und Terror.

Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)

“Per annientare il diavolo è permessa, si capisce, qualsiasi alterazione della verità – e così il mio romanzo scritto nove anni prima, nel 1920, è stato presentato come la mia ultima opera. È stata organizzata una persecuzione quale non si è mai avuta nella letteratura sovietica.” Tratte dalla lettera che Evgenij Zamjatin (1884-1937) spedì a Stalin nel 1931 nel tentativo di vedersi commutata in esilio quella “privazione della possibilità di scrivere” che pesava sul suo animo come una “pena di morte”, queste parole sono la testimonianza della dura censura che colpì Noi, l’avveniristico e lungimirante atto d’accusa contro la spietata e progressiva diffusione del taylorismo nella società sovietica e la morsa totalitaria in cui la Russia sarebbe rimasta strangolata sotto il regime di Stalin. Nella città di vetro e di acciaio dello Stato Unico gli individui sono ridotti a numeri e vivono nel rigoroso rispetto dell’autorità del Benefattore, garante assoluto di una felicità “matematicamente” calcolata. Non esistono né vita privata né intimità. Le pareti degli edifici sono trasparenti, e anche il tempo dell’amore è scandito da orari e modalità rigorose. Scritto in forma di diario tenuto dal costruttore di una macchina spaziale, l’Integrale elettrico, che avrebbe il compito di esportare in tutto l’universo “il benefico giogo della ragione”, Noi incarna una delle più sofisticate e lucide anti-utopie della letteratura novecentesca.(less)

Avventuriero, angelo nero, influente consigliere politico e spirituale dei Romanov, santone con poteri taumaturgici e tragica vittima di una congiura di palazzo, Rasputin resta senz'altro una delle figure più misteriose e affascinanti della storia russa. L'autore ne ricostruisce la figura e la storia alla luce di inediti documenti riscoperti negli archivi sovietici.