Salutato come il Gorkij dei Balcani, Panait Istrati è il poeta del mondo degli irregolari, descritti con toni favolistici e struggenti. Protagonista del romanzo è Stavro, il primo gay proletario della storia letteraria, alla ricerca itinerante della sorella Kyra Kyralina, ragazza di fulgida bellezza. Adrian, alter ego dell'autore, abbandona giovanissimo la madre e la città natale per seguire Stavro, venditore ambulante di limonate. Le turbinose avventure di Stavro danno vita a un racconto nel racconto, che moltiplica quasi all'infinito le strade dell'assiduo vagabondare - per scelta o per forza - lungo le vie del romanzo e del mondo. Pagina dopo pagina emerge la figura magica, sensuale, imperiosa della bellissima Kyra, sorella perduta e splendente miraggio di giovinezza e di piacere, che Stavro ricerca senza sosta, dalla Romania a Istanbul, dalla Turchia alla Siria e al Libano, in un susseguirsi di colpi di scena mirabolanti, alternati a struggenti squarci di poesia. Classico contemporaneo di stralunata e feroce bellezza, "Kyra Kyralina" è scavato come una pozza d'acqua trascolorante e limpida nella vita inquieta di Panait Istrati, insieme romeno e autentico cosmopolita. Prefazione di Goffredo Fofi, nota introduttiva di Gino Lupi.
Panait Istrati Libri
Panait Istrati, soprannominato "Il Massimo Gorky dei Balcani", è stato un autore rumeno di classe operaia che scriveva in francese e rumeno. La sua opera è caratterizzata dalla rappresentazione di vite avventurose e della condizione umana, esplorando spesso temi come la ricerca dell'identità, l'ingiustizia sociale e le relazioni complesse. Lo stile di Istrati è contrassegnato dall'autenticità e da una profonda empatia per i suoi personaggi, guadagnandosi il riconoscimento di figure letterarie di spicco del suo tempo. Le sue narrazioni navigano frequentemente tra tragedia personale e speranza, riflettendo le sue stesse esperienze turbolente e le sue opinioni sociopolitiche.







Autorova reflexe dětství a mládí. Román je psán s hlubokou lidskostí a se zvláštním smyslem pro skutečnost.
In "Das Haus Thüringer" erlebt Adrain seine erste Liebe und seinen geistigen Reifeprozess: Empört über die soziale Ungerechtigkeit im Hafen von Braila schließt er sich dem Kampf gegen die Ausbeutung an.§Die leichte und eindringliche Sprache des Autors macht diesen Roman zu einem echten Lesevergnügen.
Panait Istrati je rodený rozprávkár Orientu, ktorý sa nadchýna nad vlastným rozprávaním a je ním očarený. Pochádzal z chudobnej rodiny a ako dvanásťročný opustil svoju matku. Vyskúšal všetky remeslá - bol čašníkom, zámočníkom, nosičom, sluhom, natieračom. Je absolútne nemajetný, no bohatý na veľké zážitky a dojmy. Tak sa dal do zdĺhavej práce a vyšli mu spod pera dve celé knihy. Sú to spomienky z vlastného života. Jeho život a jeho dielo je jeho svätá vášeň. Po celej životnej púti sa zastavuje v spomienkach pri niektorých ľudských tvárach. Každá z nich je poznačená záhadou vlastného osudu, ktorý sa usiluje poznať.
Dobrodružný román (Hajduci se představují, Snagovská domnica) o osudech skupinky rumunských zbojníků z minulého století je dílem francouzsky píšícího rumunského spisovatele (1884-1935), vysoce oceňovaného R. Rollandem. Autorlíčí, jak láska ke svobodě a touha pomstít venkovský utlačovanýlid, přivedla hrdiny ke zbojnictví. Příběhy naplněné patosem a romantikou. Více o hajducích - http://cs.wikipedia.org/wiki/Hajduci
Panait Istrati, literární bjev Romaina Rollanda a dnes už rumunský klasik, za svého mládí tulák, dobrodruh a muž celé řady profesí, se představil v roce 1921 francouzské literární veřejnosti touto útlou prózou, v níž vypravuje pohnutý příběh ze svého dětství. Uvádí čtenáře do Rumunska na začátku 20. století, do země sužované hladem a všemocnými bojary, představiteli skomírajícího feudalismu, kteří svou neústupností a opovrhováním drobným lidem podnítili a nakonec tvrdě potlačili selské povstání, jež se hrozivě šířilo po celé zemi. Istrati byl očitým svědkem těchto událostí, jež se mu vryly hluboko do srdce. O osobním prožitku svědčí jeho střídmý, lze říci přímo cudný styl, jenž navozuje bezprostřední styk vypravěče s čtenářem, i rozjitřený a neotřelý pohled chlapce, který se s nostalgií vrací k nepředstavitelně tvrdému životu rumunských venkovanů i k nedohledným vodám vlnícím se rybami a k nepřehledným pláním porostlým bodláčím; to mu je nejen symbolem vydřidušského útlaku, ale i příslibem svobody a dobrodružství , úniku z věčného hladovění, jež uvolňuje i ta nejpevnější rodinná pouta.



