Petr Křička Ordine dei libri

Další básně ze sbírek Šípkový keř, Bílý štít, Hoch s lukem, Chléb a sůl, Běsové. Verše věnované matce, bratrovi, verše chvalořečící život, verše, v nichž šípkový keř a na něj vázané přírodní motivy symbolizují autorovi rodný kraj a vlastní osud,verše proti válce napsanév poli 1914 (Medynia Głogowska), verše milostné, verše, o nichž básník v závěru říká: Jsou reflex toho, co zmítalo duší: / láska, bolest i hněv. / V poslední z posledních přece jen buší / má krev.

Výbor z básníkova díla obsahuje práce inspirované krásami přírody a životem lidu na Českomoravské vysočině. Ediční poznámka cituje stručný bibliografický přehled prvních vydání některých autorových prací.

“Tutte le famiglie felici si somigliano; ogni famiglia infelice lo è a modo proprio” “Qual è il vero peccato di Anna, quello che non si può perdonare e che la fa consegnare alla vendetta divina? È la sua prorompente vitalità, che cogliamo in lei fin dal primo momento, da quando è appena scesa dal treno di Pietroburgo, il suo bisogno d’amore, che è anche inevitabilmente repressa sensualità; è questo il suo vero, imperdonabile peccato. Una scoperta allusione alla sotterranea presenza nel suo inconscio della propria colpevolezza è il sogno, minaccioso come un incubo che ritorna spesso nel sonno o nelle veglie angosciose, del vecchio contadino che rovista in un sacco borbottando, con l’erre moscia, certe sconnesse parole in francese: Il faut le battre le fer, le broyer, le pétrir [...]. Il ferro che il vecchio contadino vuole battere, frantumare, lavorare, cioè distruggere, è la stessa vitalità, il desiderio sessuale, l’amore colpevole e scandaloso di Anna; e così essa lo sente e lo intende come la colpa che la condanna[...]. Ed è quel vecchio a farle improvvisamente comprendere cosa deve fare: distruggere quella vitalità, e cioè distruggere se stessa per espiare la sua colpa.” Dalla Postfazione di Gianlorenzo Pacini

Výbor z veršů v překladech E. Frynty, Jos. Hory, P. Křičky, B. Mathesia, Fr. Táborského a Zd. Vovsové obsahuje verše politické a epigramy, lyricko-epické básně Cikáni, Kavkazský zajatec, Měděný jezdec, veršovanou Pohádku o popovi a o jeho dělníku Špalkovi a básně lyrické.

Výbor z Lěskovovy tvorby, zahrnující díla: Očarovaný poutník, Železná vůle, Mudroslov, Krchňák. Všechny 4 povídky obsahují ve zkratce zralé umění Lěskovovo, realismus prosvícený láskou k ruskému zuboženému lidu, s hledáním kladného hrdinského typu ruského člověka, s touhou po sociální spravedlnosti a pravdě...

Erotika Křičkova má stříbrnou jasnost a čistotu náhle vytrysknuvších jarních vod, které derou se z hloubek a touží do výší; je cudná a vášnivá, naivní a výbojná, nábožná a junácká, cosi alšovsky ryzího světí ty lyrické linie. (Arne Novák)