Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty. Machoninova poezie je lakonická, je jí vlastní smysl pro ironii a absurditu, staví na vnitřních protikladech významů i samotného jazyka. Jednotlivé básně jsou datované a je u nich často uvedeno i místo vzniku – tvoří tedy cosi na způsob poetického deníku.
Dne 29. listopadu 1940 opustilo 192 dětí pod vedením doktora Korczaka svůj sirotčinec na Krochmalné ulici a vydalo se do varšavského ghetta, které připomínalo vězení. Jejich nový domov byl mnohem menší a ghetto se každým dnem zaplňovalo novými Židy. Doktor Korczak, známý svými myšlenkami, které ovlivnily mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, je provázel na jejich poslední cestě. Janusz Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, byl polský židovský autor, pediatr a pedagog, který se v roce 1912 stal ředitelem varšavského židovského Domu Sirotků. Inspirován švýcarským a německým pedagogem, vedl dětský domov s důrazem na práva dětí, čímž vytvořil autonomní společnost, kde děti pečovaly o děti, vydávaly noviny a měly svůj parlament a soud. Když v srpnu 1942 nařídily německé úřady transport dětí do vyhlazovacího tábora Treblinka, Korczak se rozhodl jít s nimi, i když nemusel. V Treblince byli všichni zavražděni v plynových komorách.
L’uomo si dimentica facilmente di essere uomo. Kolyma, fiume che scorre nell'estremo Nord-est siberiano, è il luogo in cui milioni di deportati, schiavi del regime staliniano, hanno costruito città e infrastrutture, creando la più grande regione mineraria dell'URSS tra gli anni Trenta e Quaranta. I Racconti di Kolyma sono una testimonianza tragica sui gulag sovietici, su ciò che nessuno dovrebbe vedere né sapere. Varlam Salamov, confinato a Kolyma dal 1937 al 1953, inizia a comporre il suo monumentale mosaico contro l'oblio subito dopo il ritorno a Mosca. Kolyma è una desolata regione di paludi e ghiacci, dove l'estate dura poco più di un mese e il gelo può scendere a sessanta gradi sotto zero. Qui, milioni di persone sono state deportate e sfruttate per la colonizzazione. Salamov, già rinchiuso in un lager degli Urali, ha vissuto l'orrore di Kolyma e ha deciso di dedicare la sua vita a raccontare la verità su questa esperienza. "Il lager è una scuola negativa", scriveva a Solzenicyn, sottolineando l'importanza di dire la verità, per quanto terribile sia. I suoi ricordi si snodano come una partitura musicale, con temi che si intrecciano: l'arrivo nei campi, i vari tipi di carcerieri, le condizioni di lavoro forzato e la natura ostile, carica di significati simbolici.
Knížka pro děti ruského spisovatele. Jaký je rozdíl mezi lhaním a vymýšlením, vymýšlením a fantazírováním, sněním a psaním příběhů? Kdy se lhát může a kdy ani maličká lež nepomůže? Jaký příběh je zajímavější - ten vymyšlený, nebo ten opravdový?
Tato útlá kniha z edice New line je první sbírkou poezie vášnivého cestovatele, dlouholetého studenta rusistiky na UK a redaktora časopisu Babylon. Machonin má v oblibě básně kratší, neb se mu zamlouvá, že k jejich zápisu stačí i bankovka či hospodský lístek a snadněji se usidlují v paměti. O to více pečuje o výrazovou úspornost a hutnost, čímž v mnohých básních dosahuje nečekaně silné účinnosti.
The child says, ‘That’s the only difference between the dead and those who go away, isn’t it? Those who aren’t dead will return.’ Lucas says, ‘But how do we know they aren’t dead when they’re away?’ ‘We can’t know.’Following on from The Notebook, which recounted the survival of twin brothers during war and occupation, The Proof and The Third Lie complete the trilogy of novels in which Kristof, as an emigré writer, forged wholly distinctive ways to treat the 20th-century European experience of war, occupation and separation.As the brothers Claus and Lucas, isolated in different countries, yearn for the seemingly impossible restoration of their lost connection, perspectives shift, memories diverge, identity becomes unstable. Written in Kristof ’s spare, direct style, the novels are an exploration both of the aftereffects of trauma and of the nature of story-telling.‘At the heart of this acrid trilogy, in all its studied understatement and lack of portentousness, we can feel the author’s slow-burning rage at the wholesale erasure of certainty and continuity in the world of her childhood and adolescence. At the same time we sense Kristof saturninely enjoying this annihilation for its imaginative potential. She will reassemble a shattered world on her own rigorous terms, and watch us wince and shudder in the process.’ – Jonathan Keates, Times Literary Supplement
Sent to a remote village for the duration of the war, two children devise physical and mental exercises to render themselves invulnerable to pain and sentiment. They steal, kill, blackmail and survive; others - the cobbler, the harelipped girl who craves love, the children's parents - are sucked into war's brutal maelstrom.
