Robert Scholes Libri

This is both an introduction to an overwhelming popular literary genre and a stimulating analysis of its literary, socal, and scientific elements. Contains detailed discussions of the most significant writers,a nd of ten representative novels from 1818 to 1976.

Scritti da James Joyce nel 1906, ma pubblicati soltanto nel 1914, perché ritenuti da molti editori troppo audaci, i quindici racconti che costituiscono il volume "Gente di Dublino" sono considerati tra i capolavori della letteratura del Novecento. I protagonisti sono abitanti della città di Dublino, che vengono raffigurati nella loro quotidianità, e il tema che unisce tutti i racconti è la "morte in vita". I personaggi descritti da Joyce sono infatti frustrati, destinati a fallire o rinunciatari e l'ambiente in cui si svolgono le vicende è sempre squallido e desolato. Alcune volte un'improvvisa illuminazione o una rivelazione rendono palesi ai personaggi le misere condizioni in cui versano, ma per loro è sempre impossibile uscirne, perché vittime di una "paralisi morale". Le storie possono essere suddivise in quattro sezioni, che rappresentano le diverse fasi della vita umana: l'infanzia (Le sorelle, Un incontro, Arabia), l'adolescenza (Eveline, Dopo la corsa, I due galanti, Pensione di famiglia), la maturità (Una piccola nube, Rivalsa, Polvere, Un caso pietoso), la vecchiaia (Il giorno dell'Edera, Una madre, La grazia), a cui fa seguito il celebre racconto "I morti". Fa da sfondo a tutte le storie una Dublino grigia e malinconica, che diventa l'emblema delle città occidentali del secolo scorso e della loro decadenza morale.

Kniha dvou významných amerických literárních teoretiků se snaží podrobným studiem dějin literatury a srovnáváním podoby a způsobů užití nejrůznějších vyprávěcích prostředků dobrat podstaty narativní literatury a jejího vývoje a poopravit nebo přímo vyvrátit některé názory běžně rozšířené mezi literárními kritiky. Výsledkem je narativní literatura viděná v poněkud nečekaném světle. V dnešní době dominantní románovou formu již nelze chápat coby završení dlouhého dějinného vývoje ani jako nejdokonalejší výdobytek, jehož bylo narativní písemnictví schopno dosáhnout. Vše, co jednou vznikne a vyvíjí se, nutně spěje k zániku. To platí i pro román, jehož určité tendence v minulých desetiletích jako by již začínaly toto nevyhnutelné vyústění předjímat. Velmi čtivá esejistická forma studie není nijak na překážku čtenáři, který chce studované problémy vidět v co nejširších souvislostech. Autoři navíc své pojednání doplnili rozsáhlými úryvky zkoumaných textů od antiky přes národní literatury středověku až po nejvýznamnější díla dvacátého století, čímž umožnili okamžité srovnání a ověření předkládaných tvrzení.