Další ze svazků Slovníku spisovatelů je zasvěcen autorům z Pyrenejského poloostrova a vedle autorů španělských a portugalských zahrnuje i další literatury tohoto regionu: galicijskou, katalánskou, baskickou atd. Kniha jistě potěší nejen všechny zájemce o hispanistiku a portugalistiku, literární a divadelní vědce a kritiky, ale svou přístupnou esejistickou formou je určena všem zájemcům o literaturu, divadlo a kulturu vůbec.
Der spanische Maler Francisco de Goya gilt als einer der größten Künstler aller Zeiten. Sein langes, von vielen Höhen und Tiefen gekennzeichnetes Leben in wechselvoller Zeit wurde immer wieder zum Gegenstand künstlerischer Auseinandersetzungen. Der Regisseur Carlos Saura („Carmen“) versammelte einige der größten Schauspieler Spaniens für die Verwirklichung seines vielschichtigen, spektakulären Goya-Films: Francisco Rabal, José Coronado, Maribel Verdú und Eulalia Ramón. „Die Faszination für Goya hat mich Zeit meines Lebens verfolgt. Ich fühlte mich von jeher von seinen Gemälden und seiner Person angezogen, und beides sind für mich noch stets Geheimnisse.“ Carlos Saura
Dvě novely kubánského autora naší doby. Barokní koncert (1974) se odehrává v Benátkách o masopustě roku 1733, kdy Vivaldi diriguje svou operu o aztéckém králi Montezumovi. Příběh vyjadřuje autorovo přesvědčení o nadčasovosti hudby a souvislosti jejích různých stylů. Harfa a stín (1979) je zamyšlením nad osobností Kryštofa Kolumba, nad motivací jeho objevitelských cest a úvahou o významu připojení Ameriky k Starému světu a také zamyšlením nad historií a problematikou americko-evropských vztahů.
Slovník přibližuje španělsky, portugalsky, francouzsky a holandsky píšící autory Střední a Jižní Ameriky, indiánskou literaturu a díla španělských kronikářů z doby conquisty. Přehledy jednotlivých národních literatur dané oblasti.
Set in Paris in the mid-1960s, Lucile, a young, rootless woman, finds herself torn between a fifty-year-old businessman and a thirty-year-old hot-blooded, impulsive editor; and, in a companion to the novel, the translator describes the process of rewritin
Erst ein halbes Jahrhundert nach ihrem Tod wurde die Bildhauerin Camille Claudel als das entdeckt, was sie war – eine herausragende Künstlerin. Mit achtzehn begegnete sie dem 23 Jahre älteren Bildhauer Auguste Rodin. Sie wurde seine Schülerin, Muse und Geliebte. Eine künstlerische Lebensgemeinschaft entstand, von der jedoch vor allem Rodin profitierte. Enttäuscht von Rodin, trennte sie sich von ihm, geriet in eine tiefe psychische Krise. Nicht zuletzt die erfolgreiche Verfilmung ihres Lebens mit Isabelle Adjani in der Hauptrolle hat ihr Schicksal einem breiten Publikum zugänglich gemacht.
Juan Preciado torna a Comala a cercare il padre, Pedro Páramo, che non ha mai conosciuto. Ma Comala è un paese di ombre: molte voci, molte storie, e tutte sembrano provenire da un altrove misterioso. Juan Preciado dice: «Vedo cose e gente dove forse voi non vedete nulla». Ma il discrimine tra cose, gente e nulla è molto difficile da percepire e lui stesso è destinato a confondersi nel mormorío generale. Nessuno come Rulfo ha saputo rendere la coesistenza di passato e presente, della vita e della morte, raccontare il tempo come eterno e immobile in cui tutto ciò che sta succedendo è già successo. Anche per questo è stato ammirato da Borges, García Márquez e Cortázar. Di certo Pedro Páramo è considerato il punto di svolta della narrativa ispano-americana del Novecento.
Santiago Nasar morirà. I gemelli Vicario hanno già affilato i loro coltelli nel negozio di Faustino Santos. A Manaure, "villaggio di salnitro su un mare di fiamme", lo sanno tutti: presto i fratelli della bella Ángela vendicheranno l'onore di quella verginità rubatale in modo misterioso dall'aitante Santiago. Tutti lo sanno, ma nessuno fa nulla per impedirlo e la morte annunciata si compirà, complice un destino bizzarro e crudele, davanti alla porta di casa, nel fulgore di una splendida mattinata tropicale. Basato su un fatto reale, Cronaca di una morte annunciata rappresenta uno dei vertici della narrativa di García Márquez: un romanzo che sa fondere i toni della tragedia antica con il ritmo della detective story in una grandiosa allegoria dell'assurdità della vita.
Nový překlad románu, který po prvé vyšel r. 1881 a později byl přepracován v definitivním znění, z něhož vychází i přítomný překlad. Jako řada pozdějších vzpomínkových knih, také tento román přináší leccos autobiografického a hlavně: vůdčí postava zčásti vyjadřuje autorovy názory a má i jeho smyslovou vnímavost, lásku k antice, k starým tiskům a franceovský humanismus. Učenec Silvestr Bonnard žije v soukromí mezi starými rukopisy a knihami – stýká se toliko s učenými odborníky podobně laděnými. Jen jednou opustí ten úzký okruh: chce zabránit zlu a prokázat dobro. A tu se bezelstný a nepraktický stařec, který zná sice paragrafy minulosti, ne však platný zákoník, dozvídá, že se svým dobrým činem dopustil vlastně zločinu. Nicméně končí se idylou: sama náhoda se postará, aby notář prchl se zpronevěřenými penězi a nemohl tak dokročit na tuze pochybné „zlákání a uloupení nezletilé dívky“, jejímž byl poručníkem (podle doslovu).
Mladá, krásná a počestná Ana Ozoresová se v manželství se starým soudcem cítí zklamána ve svých erotických a mateřských touhách a hledá naplnění svého života v jiném vztahu. Děj příběhu se odehrává od října 1875 do října 1978 ve společnosti hlavního města provincie Vetusty. Drama je zasazeno do prostředí španělské šlechty atakované již novou buržoazně orientovanou aristokracií.
