Čtvrtý svazek Borgesových spisů zahrnuje dvě sbírky raných esejů z třicátých let 20. století. Texty knihy Evaristo Carriego jsou věnovány ryze argentinským tématům, zejména starému Buenos Aires a jeho předměstí s poetikou tanga, soubojů na nože a jezdců, kteří mizí v pampě. Sbírka Diskuse pak přináší další základní témata Borgesova díla, mezi něž patří úvahy o čase a nekonečnu, ale především o knihách a literatuře.
Povídky Spisů I pocházejí z autorových prvních povídkových sbírek (Fikce, 1944; Alef, 1949) a patří k jeho nejznámějším dílům. Mistrovské texty jako Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují, Babylonská knihovna či Alef zásadně ovlivnily několik generací čtenářů a spisovatelů a učinily z Borgese klasika fantastické prózy. Významnou polohu jeho tvorby představují povídky z argentinského prostředí. Pro českého čtenáře má pak specifické kouzlo povídka Tajný zázrak, kterou Borges umístil do Prahy.
Výbor z povídek argentinského autora představuje čtenáři prakticky celou autorovu povídkovou tvorbu. Pro autora je typické umění mystifikace, prolínání snu a skutečnosti, které v rámci literární fikce vytváří podobenství lidského údělu a věčné proměny postavení čověka ve světě náhod. Ve svých povídkách autor důsledně zpochybňuje empirickou skutečnost, v jejích metaforách rozvrací čas i lidskou identitu, aby tak lépe pronikl pod povrch věcí a dějů k podstatě člověka.
V Borgesových fantastických povídkách dochází k popírání skutečnosti, respektive k nahrazení skutečnosti jinou. Soubor povídek největšího žijícího spisovatele Latinské Ameriky, rozdělený do oddílů Zahrada, v které se cestičky rozvětvují (1941), Artefakty (1944), Alef (1949) a zahrnující povídky fantastické, detektivní či přesněji kriminalisticko-fantastické povídky zasazené do argentinského prostředí městského i venkovského. Příběhy, v nichž autor suverénně rozehrává složitá témata tajnosti, hrůzy a chaosu, infikující duševní život dnešního člověka.
Výbor z hlavních básnických sbírek (Samoty, Kastilské pláně, Nové písně), doplněný verši z let občanské války, jednoho z klasiků moderní španělské literatury. Je výmluvným obrazem šíře a vzepětí jeho básnického nadání a spolu i obráží jeho zajímavý vývoj od poznání, jak bezvýchodné je uzavření se do kruhu samoty před veřejným děním, k aktivnímu přihlášení se k pracujícímu španělskému lidu, jeho citům a bojům.
Petto ampio, articolazioni forti e ossute come quelle di un puledro, la pelle delle mani dura come il guscio di un armadillo. Indossa un semplice cinturone, una blusa corta che si gonfia sopra il manico d'osso di un coltello, da cui pende una frusta da equitazione. Il suo chiripá è lungo e strascicato, e attorno al collo porta un semplice fazzoletto nero, le cui estremità sono gettate sulle spalle. Questa descrizione ricorda un eroe del Far West, ma le Pampas hanno forgiato tipi propri e inconfondibili. Il romanzo sulla vita dei mandriani argentini ha reso famoso il suo autore e oggi è considerato un classico della letteratura mondiale. Racconta gli anni di formazione e di viaggio di un ragazzo che fugge da casa per diventare come il suo idolo, il famoso gaucho Sombra. Cresciuto da due zie litigiose, desidera il "paradiso della strada, la libertà nelle Pampas". Ma la vita lì è dura e piena di imprevisti; le conoscenze scolastiche sono inutili. Il lavoro è raramente onorevole, la sella è dura, e una notte di pioggia sull'erba nuda non è un piacere. La vera natura umana, che il ragazzo cerca, si mostra raramente nei gauchos ammirati. Dimostrarsi all'altezza è difficile, e la libertà è inquietante!
Varelov román „Die Matepflücker“ ist ein typisches Beispiel für die latinoamerikanische Prosa, die sich mit sozialen Themen auseinandersetzt. Die Geschichte beschreibt das Leben der Sammeltätigen von Yerba-Blättern (bekannt als Mate-Tee) in den Wäldern am Oberlauf des Paraná, in einem grausamen Umfeld, in dem die menschliche, moralische und emotionale Degradation keine Grenzen kennt. Parallel dazu werden in wechselnden Kapiteln, die als „In der Falle“ und „Eroberung“ betitelt sind, die historischen Wurzeln der rücksichtslosen Ausbeutung von Menschen und Natur beleuchtet. Diese Kapitel fungieren als ständiger Unterton, der das sich entwickelnde Drama der Hauptgeschichte signalisiert. Sie schaffen einen Kontrast zwischen der brutalen Realität der Handlung und der lyrischen Poesie der Naturbeschreibungen. Dieser Gegensatz trägt zur künstlerischen Wirkung des Buches bei. Varela bereiste die Region des Oberen Paraná intensiv und konnte so sowohl die Schönheit als auch die Grausamkeit der Natur sowie die verschiedenen menschlichen und gesellschaftlichen Typen und deren Lebensweisen eindrucksvoll darstellen.
