Václav Bělohradský Ordine dei libri (cronologico)

Latinské slovo interregnum označuje čas přechodu, kdy nám minulost už a budoucnost ještě nepatří. Současné interregnum ohlašuje všudypřítomné slovo antropocén. Vynořilo se v roce 2000 k označení epochy, kdy je lidstvo rozhodujícím geologickým činitelem na planetě Zemi a kdy svou činností může svůj jediný domov v kosmu zničit. Komunikační technologie přeměnily veřejné prostory v globální digitální mělčiny, kde se místo názorových většin formují většiny divoce lajkující a hejtující. Společnost se polarizuje, šíří se apokalyptické nálady a strach ze spiknutí mocných. Do našich životních světů vtrhly hyperobjekty jako globální oteplování. Vše ovlivňují, všude škodí a všichni jsme současně poškození i viníci. Velebné velecelky jako národy nebo impéria se potrhaly, v mezerách mezi nimi se začíná formovat aktivistická demokracie kritických množství efektivně komunikujících, ale nezávislých jednotlivců – pléthokracie. V ní už nebojuje jeden „velký subjekt osvobození“ (demos) proti jednomu „velkému subjektu útlaku“ (kapitálu), spíše jsou v běhu pouliční bitky, v nichž se hybridizují centra a periferie, formy vlastnictví, kapitál a práce, globální a lokální identity.

Digitální technologie v environmentálních souvislostech Jaké jsou vzájemné vazby mezi intenzitou života v zajetí technologií a vším, co kvůli nim ztrácíme? Titulním přispěvatelem publikace je německý psychiatr Manfred Spitzer, autor bestsellerů Digitální demence a Kybernemoc!. K dalším patří sociolog Václav Bělohradský se studií o internetu a jeho dopadech na naši hermeneutickou kompetenci, kulturní antropolog Martin Soukup shrnující důsledky šíření digitálních technologií na Papui Nové Guineji, pastevec ovcí Jeremiáš Havranu s manifestem na téma postarchaismu, kyberšábesu a dřevního hackerství, kulturoložka Jana Karlová s tématem proměn našich domovů a měst a Zdenka Sokolíčková s analýzou souvislostí stále více digitalizovaného života a globálních procesů přehřívání/ochlazování na poli kultury a identity.

Publikace doprovázející výstavu věnovanou výročí narození mistra Jana Husa a sametové revoluce obsahuje kromě katalogu site-specific děl 32 výtvarníků a architektů reagujících na téma pravdy ve své tvorbě také eseje předních českých intelektuálů a jejich pohledu na téma pravdy v našem životě a společnosti: Václava Bělohradského, Ivana Blechy, Petra Fischera, Karla Hvížďaly, Petra Kratochvíla, Patrika Ouředníka, Miroslava Petříčka a Jiřího Přibáně.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Češi, Evropa a Západ mezi minulostí a budoucností Co je vlastně Západ? Jsme my, Češi, skutečně jeho součástí? A pokud ano, proč? Jaká je budoucnost Evropy? Existuje ještě Střední Evropa? Jak se stavět k Východu? Je pro nás Rusko hrozbou nebo výzvou? I takové a podobné otázky si klade naše kniha, přičemž nenabízí žádné definitivní odpovědi, nýbrž se především snaží být inspirativní, provokativní a dialogická, jak je ostatně naší evropské a obecně západní civilizaci vlastní. Evropská a západní identita byla a je principiálně dialogická, nehotová - evropanství a západnictví národů se stále znovu rodí z krizí, otázek, odvahy a víry. Snad muže někomu otázka, vetknutá do názvu naší knihy, znít pateticky a sebestředně. Proč jsme Západ? Inu, proto, že se nemíníme vzdát kritického myšlení, pochybujeme sami o sobě, abychom vždy znovu pokračovali v onom dobrodružství, jež se rodí z pravdivého sebe-vědomí svobodných jedinců a národů.

Kniha má za cíl představit současný stav české diskuse o postmodernismu chápaného jako kulturní model, jenž zahrnuje aspekt filosofický, politologický, sociologický, estetický. Je určena čtenářům ze všech uvedených oborů, ale rovněž široké veřejnosti. Hlavním referenčním bodem je kniha Cesty z postmodernismu Michaela Hausera (Filosofia 2012), jíž se zabývá většina textů předkládané publikace, ať už z hlediska dalšího rozvíjení jednotlivých koncepcí nebo z hlediska polemického. Mezi přispěvateli jsou přední čeští teoretikové na dané téma, jmenujme Václava Bělohradského, Jiřího Pechara nebo Olega Sušu, politologové (Jaroslav Fiala), teoretici umění (Jakub Stejskal) nebo historikové idejí (Martin Pokorný). Je tu celkem pět autorů, kteří působí ve Filosofickém ústavu AV ČR.

Vznik této knihy původně inspirovaly polemiky o lidských právech a české zahraniční politice, které spolu před časem v různých médiích vedli Jiří Přibáň, Václav Bělohradský, Petr Drulák, Jiří Pehe a další filosofové, politologové, sociologové nebo historici. Vzhledem k mimořádnému veřejnému ohlasu celé diskuse se její hlavní účastníci rozhodli oslovit další kolegy a kolegyně, ale také bývalé a současné soudce a soudkyně nebo vysoké úředníky mezinárodních organizací, aby se k ní také připojili obecnějšími úvahami o smyslu a významu lidských práv v české, evropské i globální společnosti. Výsledkem je kniha esejů, která je výjimečná tím, že se v ní setkávají lidé nejen rozmanitých, ale často zcela protichůdných a konfliktních názorů a zkušeností. Jsou zde socialisté i konzervativci, liberálové i tradicionalisté, radikálové i umírnění. Opakuje se v něm téma naší politické identity a historie, vztahu k tzv. Západu nebo reflexe demokratického vývoje po roce 1989 a významu i vlivu Václava Havla na naše „současné dějiny“. Aktuální problémy a témata globální společnosti střídají úvahy nad smyslem lokální politiky a divokou filosofickou spekulaci či politickou kritiku doprovází střízlivá historická analýza. Již tato tematická, stylová a názorová pestrost by měla být zárukou, že kniha nebude patřit do dlouhé řady publikací „lidí, co spolu mluví“, ale naopak dokáže oslovit i ty, kdo by spolu jinak vůbec nezavedli řeč.

Publikace vznikla k výročí 25. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce do 35 let.

Rozhovory a eseje z první poloviny devadesátých let rozšířené o knižně nevydané dialogy a úvahy z let 1998-2012. Václav Bělohradský se snaží pěstovat filosofii jako literární žánr, který se nerozvíjí za univerzitními zdmi, ale naopak zdi bourá, především zdi oddělující od sebe vznešené a obyčejné, elitní a masové. Jeho úvahy navazují na slavnou Wittgensteinovu definici filosofie jako "snahy ukázat mouše, která uvízla v láhvi, cestu ven". Ty láhve vyrábí a lidi do nich lákají různá bratrstva autorizovaných interpretů světa, přikazujících nám, jak máme o světě mluvit a jak v něm jednat. Není dnešní ekologická krize důsledkem takového uvíznutí Západu v láhvi vědecké a ekonomické racionality? Ale naštěstí k Západu patří také anarchistická vzpurnost proti předepsané mluvě, jazykoví vagabundi, díky kterým nakonec z láhví unikáme, i když to unikání nikdy nekončí. Výrazem intermundia, latinští básníci označovali prázdné prostory mezi světy, v nichž studeně fouká a přežijí v nich jen bozi. Ze všech historických světů dnes zbyly jen prostory mezi světy, musíme se naučit v nich žít, i když tam studeně fouká a nejsme bozi. O nutnosti učit se žít v těch mezisvětech jsou rozhovory sebrané autorem v této knize.

Pavol Dinka, spisovateľ literatúry faktu a publicista, vo svojej ôsmej knihe prostredníctvom rozhovorov s významnými intelektuálmi - filozofmi, sociológmi, politológmi a ekonómami - skúma smerovanie súčasného kritického myslenia. Názov knihy, Besy kapitalizmu alebo začiatok novej éry?, vystihuje globálny obsah rozhovorov a poukazuje na neutešený stav svetovej civilizácie. Autor sa pýta, či sme v neoliberálnej "spáse" ľudstva alebo na prahu nových spoločenských alternatív voči kapitalizmu. Zmietame sa v krízach, identitárnej panike a nespravodlivosti, zatiaľ čo kódex ľudských práv stráca význam a počet vylúčených narastá. Na druhej strane, bohatstvo úzkej elitnej skupiny sa zvyšuje, pričom si nárokuje dominanciu nad planetou. Existuje nejaké východisko? Autor sa spolu s interviewovanými snaží nájsť odpovede a ponúka čitateľovi pohľad z diaľky, aký majú kozmonauti na Zem, aby sme si uvedomili, že na tej malej bodke prebieha celý život a boj o osud ekonomiky, politiky a kultúry, ktorý závisí len od nás. Toto je rozhodujúce posolstvo knihy.

Kniha přináší texty tří rozhovorů Karla Hvížďaly s výraznými osobnostmi, které ovlivňovaly a ovlivňují naše myšlení v posledních čtyřiceti letech. Svazek Vzpoury II navazuje na titul Vzpoury (2010), v nichž byli čtenářům představeni Václav Havel, provokující vzpourou životem v pravdě, Pavel Landovský s jeho vzpourou humorem a Jiří Suchý, jenž představuje vzpouru prací. Tři protagonisty tohoto svazku zase spojuje zkušenost emigrace a někteří z nich dodneška částečně v zahraničí žijí: jsou již Evropany, ale právě tento pobyt a zkušenost s jinou kulturou jim dovolil se zbavit či vyvarovat místních klišé a zachovat si jiné myšlení. Jejich vzpoury jsou proto navýsost intelektuální a zcela nedotčené revoltou žaludků, jak napsal Czeslaw Milosz, která někdy do textů vnáší emoce. Jde o filozofa Václava Bělohradského, který se vzpírá myšlením, knížete Karla Schwarzenberga, jehož život je vzpourou v tradici, a rabína Efraima Karola Sidona: ten proti u nás vládnoucí nenormalitě provozoval vzp

Kniha se zabývá jednou z klíčových otázek současné západní demokracie – vládnutím, které je vykonáváno prostřednictvím moci beroucí na sebe formu nepolitické danosti, třeba ekonomické nutnosti nebo expertní autority. Tato depolitizace znamená vymanění mocenských vztahů z prostoru politična, kde se vzájemné chování lidí a kolektivů neopírá o nadřazené vědění – zjevené Bohem či odvozené z řádu přírody nebo lidské podstaty – ale vychází z existence a vytváření alternativ, mezi nimiž se rozhodujeme. Autoři sdílejí přesvědčení, že tuto politickou dimenzi je dnes třeba obnovit. Přistupují k problému z mnoha perspektiv, od filosofické analýzy pojmů jako politika, moc a konsenzus, přes politologické a sociologické rozbory konkrétních kauz až po návrhy pro novou radikální politiku. Jejich pozice se překrývají i různí; sdílejí však přesvědčení, že člověk je a má být aktivním tvůrcem světa, ve kterém žije, a že úsilí o změnu k lepšímu je smysluplné. Na knize spolupracovali: Václav Bělohradský, Pavel Barša, Michael Hauser, Václav Magid, Petr Schnur, Ondřej Slačálek, Tereza Stöckelová, Martin Škabraha, Mirek Vodrážka.

Sborník úvah z Ekologických dnů Olomouc v letech 2005 a 2006. Václav Bělohradský, Václav Cílek, Ivan Odilo Štampach, Stanislav Komárek, Jan Zrzavý, Miloš Šejn, Anton Markoš, Jan Keller, Jiří Fiala a řada dalších autorů.

Po dlouhých deseti letech vydává Václav Bělohradský v Čechách novou knihu. Většina esejů zde uveřejněných vyšla ve zkrácené verzi v desetiletí 1997–2007 v Salonu, literární příloze čtvrtečního Práva. Rozhovor s Jiřím Rulfem vyšel v týdeníku Reflex, rozhovor s Barborou Osvaldovou v časopise Xantypa, esej Pohlaví rozumu ve sborníku Nové čtení světa I., který vydala Marie Chřibková. Úvahy tu vycházejí v přepracované a úplnější formě než v Salonu, kde bylo nutné z technických důvodů je zkracovat či různě upravovat. Některé eseje v té formě, v níž jsou tu publikovány, nevyšly.

Eseje o přelomu století z pera pěti autorů. Jednotlivé eseje jsou věnovány reflexi druhé poloviny dvacátého století a anticipaci možných trendů začátku jednadvacátého století. Texty se drží problémů každodenního života a jejich autory jsou špičkoví představitelé svých disciplín.

1979–1998 První ze čtyř svazků komponované retrospektivy v autorském uspořádání. Pěší věc (Cena Jaroslava Seiferta za rok 1995) ve svém již 3. vydání tvoří pouze úvodní oddíl. Následující části – Předpokoje a Soukromí trojzubce – představují autorovy básně z let 1986–1996 a 1996–1998: z naprosté většiny jde o texty dosud nepublikované. Doslov Václav Bělohradský Přímá řeč a Pěší věc.

Kniha se skládá z úvodu, dvou esejí a sedmi rozhovorů. Úvodní text představuje dva imperativy a tři postuláty shrnující „postmoderní obrat“. První imperativ vyzývá k opření se pouze o smrtelné, druhý zdůrazňuje, že smysl není v našich výrocích, ale v jejich použití lidmi, kteří nám naslouchají. První postulát říká, že každý popis světa je hodnocením, druhý, že skutečnost je vždy něco, co nás spojuje nebo rozděluje, a třetí, že moc je vědění a každý pojem je mocenskou koalicí. V eseji Říkejme si Čerwuiši Bělohradský zkoumá roli intelektuála v demokracii, relativizaci univerzální hegemonie a hranice různých „verzí světa“. Jádro knihy tvoří filozofické dialogy s různými osobnostmi, kde se diskutuje o současné filosofii, médiích, vzdělání, žurnalistice, nacionalismu, pravdě, svobodě a vztahu k Západu. Závěrečný esej se zaměřuje na kulturní a společenský stav v 60. letech a události roku 1968. klíčová slova: postmoderna, demokracie

Úvahy, publikované v MF Dnes v letech 1990-1991, jednak reflektují politické a společenské proměny naší současnosti, jednak se zabývají základními problémy filozofie a ekonomie 20.stol.

Filozofický dialog novináře Karla Hvížďaly s filozofem Václavem Bělohradským, který odhaluje dopady subjekt-objektového myšlení na společnost, přírodu a člověka.

Kniha se skládá z jedenácti esejů, které vznikly mezi lety 1977-1989. Myšlenkový vývoj těchto textů charakterizuje V. Bělohradský takto: „V prvních textech jsem ještě v zajetí představy, že filozof musí hledat nějakou autentickou verzi světa a pečovat o její čistotu. V posledních pak jsem dospěl k přesvědčení, že filozof má dělat něco zcela jiného: systematicky kritizovat nárok různých verzí světa na to být verzí světa autentickou.