Sylvie Richterová Libri

Fotografické imprese Dagmar Hochové zachycující život v italských městech v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století (1967,1968,1973,1987).

Experimentální literární text o životě v dnešním světě. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková. Obálku s použitím obrazu Mirka Zahrádky navrhla Barbora Munzarová.

Kniha Tajné ohně (Tři knihy básní) přináší v jednom svazku téměř souborné vydání básnického díla známé autorky. Kromě již vydaných, nedostupných a nyní nově revidovaných sbírek Neviditelné jistoty a Čas věčnost, přináší ve třetí sbírce Důkazy duše také nejnovější básně Sylvie Richterové.

Ticho a smích není beletrií, ale je to kniha studií. Oproti recepčně-estetickému hledisku zde autorka preferuje fenomenologický zřetel. Z úhlu několika různorodých poetik se pokouší vymezit kontury smíchu: přirozeného, ale těžko uchopitelného fenoménu, který však pro svou bytostnou komplementaritu umožňuje hlouběji nahlédnout do tajemství lidského vědomí. Smích chápe jako polarizující dimenzi vstupující do prostoru mezi tichem a řečí. Eseje o úloze smíchu v nejrůznějších podobách ukazují smích jako cestu z pout vnějšího světa i omezenosti myšlení.

Žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyky je kniha Místo domova Sylvie Richteorvé. A přece a především je to kniha koncentrická. Svazek je souborem autorčiným textů z let 1984–2004 napsaných nebo přednesených česky, francouzsky a italsky. Vlastním tématem je česká literatura druhé poloviny dvacátého století – díla Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Věry Linhartové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého, Petra Krále, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, ale například i Karla Čapka, J. Ortena či J. A. Komenského. Kniha tvoří volnou trilogii s esejistickými knihami Slova a ticho a Ticho a smích.

Eseje o české literatuře představují významný výběr textů Sylvie Richterové z let 1975–2015, zahrnující práce psané v češtině, italštině a francouzštině. Kniha obsahuje jak otištěné, tak dosud nezveřejněné texty, které byly předneseny při různých příležitostech. Hlavní rámec tvoří studie zaměřené na dvě ikonická díla o putování, začínající Švejkovou cestou labyrintem nesmyslu a končící cestou Komenského poutníka za poznáním a spásou. Richterová přetváří běžné stereotypy, vyzdvihuje Haškovo pojednání idiocie, existenciální otázky Karla Čapka a mystické aspekty Hrabalova díla. Zkoumá také konflikt moci a smíchu, hodnotí literární výstupy z diaspory a krizových situací české kultury u autorů jako Vaculík, Kundera, Škvorecký a Kratochvil, a reflektuje podmínky samizdatu a exilu. Zkušenost totality považuje za klíč k pochopení současné komunikační, morální a kulturní krize a konfrontuje ji s díly básníků jako Holan, Skácel a Kolář. Zdůrazňuje souvislost mezi etikou a estetikou a kriticky zkoumá pojmy historie, ideologie, centrum a periferie. Esejistické dílo Richterové, známé ze svazků Slova a ticho, Ticho a smích a Místo domova, inspirovalo literární badatele a je určeno nejen odborníkům. Tento svazek obsahuje uvedené knihy a další texty uspořádané podle autorů a témat.

Působivé prózy známé literární kritičky a vědkyně poskytnou silný zážitek zejména vyznavačům moderní literatury; drobné črty, úryvky z deníku, povídky o vlastní rodině či vzpomínky na čas dětství nesou silný citový náboj a pronikavě vidí soudobý svět. Hledání vlastního místa v něm i za cenu „návratů a jiných ztrát“ korunuje nález prapůvodního pramene: mateřského a otcovského jazyka, v němž jediném děje se svět kolem nás.

Nová básnická sbírka významné české prozaičky, básnířky a esejistky žijící v Římě. Básně Sylvie Richterové mají v této sbírce široké výrazové spektrum: najdeme zde gnómická "náhlá nahlédnutí", "říkání", v nich "slovo slovo rodí", drásavé básně milostné, básně duchovní, texty o hledání domova a životních kořenů, reflexe literárního tvoření, dantovské variace. Jde o knihu, která v pravém slova smyslu musela být napsána, o slovesné dílo mimořádně poutavé a čtenářsky naléhavé.

Kundera ha l’arte di dire nel modo più limpido le cose che è più difficile dire a se stessi. E in questo romanzo ha teso all’estremo questa sua capacità. A partire dal semplice gesto di un braccio, da cui vediamo nascere – quasi davanti ai nostri occhi – un memorabile personaggio femminile, sino a figure di «grandi uomini» come Goethe e Hemingway, colte nel proprio imbarazzo di fronte al loro ruolo di «immortali», una tessitura musicale finissima di temi e di caratteri ci avvolge in queste pagine, che procedono per sorprese magistralmente scandite, al punto di introdurre uno dei personaggi più importanti proprio quando la narrazione si avvia alla fine. Se l’arte del romanzo ha oggi ancora una voce, è quella che ci parla e ci trascina dietro di sé in questo libro. L’immortalità è uscito per la prima volta in Francia nel 1990.