Bookbot

Jaroslav Poch

    Tři mušketýři ještě po deseti letech. Král a vězeň
    Divoška
    Rise and Fall of Cesar Birotteau
    Le Voyage De Monsieur Perrichon
    Die Bauern
    Vent'anni dopo
    • Sono passati vent'anni da quella "notte tempestosa e buia" che ha chiuso in maniera così tragica e fatale la vicenda de I tre moschettieri. Da allora, i quattro moschettieri hanno perso la consuetudine di vita comune che li aveva così tanto legati. Sono diventati uomini fatti, in un contesto storico che intanto è profondamente mutato. Richelieu è morto, al suo posto c'è il nuovo dominatore della scena politica francese, il cardinale Giulio Mazzarino. Anche Luigi xiii è morto, lasciando sul trono un bambino, che governa sotto la reggenza della madre, Anna d'Austria; attorno a loro, le turbolenze politiche più esasperate, i moti della Fronda. I quattro amici hanno preso strade diverse. Solo d'Artagnan continua a prestare servizio nei moschettieri, con la stessa immarcescibile fedeltà e con lo stesso grado di tenente con cui lo avevamo lasciato. Quale combinazione di eventi, quale irresistibile attrazione, quale volontà, quale destino li riunirà di nuovo? I quattro si ritroveranno tutti nell'Inghilterra sconvolta dalla Rivoluzione di Cromwell. Scampati dopo le più incredibili peripezie ai tumulti della Rivoluzione inglese e tornati in Francia, saranno chiamati ancora, a quarant'anni come a venti, a misurarsi con i valori della lealtà e dell'amicizia. Ma vent'anni non passano invano.

      Vent'anni dopo
      4,2
    • Nach den Napoleonischen Kriegen erwirbt Graf Montcornet das Gut Les Aigues, ein prachtvolles Schloss in Burgund, in der Hoffnung auf ein ruhiges Leben mit seiner Braut Virginie. Doch die Dorfgemeinschaft lehnt ihn ab: Auf der einen Seite stehen gierige Bauern, die um eigenes Land kämpfen, und auf der anderen die Finanzbourgeoisie, die beim Kauf des Guts überboten wurde und nun Rache sucht. Beide Gruppen versuchen, Les Aigues zu kontrollieren, was Montcornet das Leben zur Hölle macht. Der Roman, erstmals 1844 veröffentlicht, ist der letzte Teil einer Erzählreihe, in der Balzac den Zerfall der französischen Aristokratie durch den aufkommenden bürgerlichen Kapitalismus thematisiert. Honoré de Balzac, einer der größten europäischen Schriftsteller, charakterisiert in seinem unvollendeten Romanzyklus "Die Menschliche Komödie" die französische Gesellschaft des 19. Jahrhunderts. Sein Werk bietet ein eindrucksvolles Sittengemälde der damaligen Zeit und zeigt Menschen und soziale Milieus mit scharfem analytischen Verstand, weshalb er als Begründer des soziologischen Romans gilt. In seiner zwanzigjährigen Schaffensperiode veröffentlichte er nahezu 100 Romane sowie zahlreiche Erzählungen, Essays und Dramen, die bis heute zu den bedeutendsten literarischen Quellen für das Verständnis der französischen Restaurationsgesellschaft zählen.

      Die Bauern
      3,0
    • Monsieur Perrichon a décidément tout de l'honnête bourgeois : la suffisance, l'ingénuité, l'ambition mondaine et une morale quelque peu soumise aux circonstances. Lorsqu'il part en voyage d'agrément avec sa femme et sa jolie fille Henriette, il n'imagine pas que les deux prétendants officiels de sa fille donneront à ce séjour une tournure rocambolesque. Qui, de Daniel ou d'Armand, saura s'attirer les faveurs de la fille, et surtout du père ? De rebondissements en quiproquos, Labiche dresse le portrait vivant et étrangement contemporain de la fatuité. Une comédie alerte et désopilante, considérée comme un chef-d'œuvre du genre.

      Le Voyage De Monsieur Perrichon
      3,6
    • Rise and Fall of Cesar Birotteau

      in large print

      • 432pagine
      • 16 ore di lettura

      This book is a reproduction of a historical work, published by Megali, which focuses on making literature accessible through large print. It aims to assist readers with impaired vision, ensuring they can enjoy and engage with classic texts comfortably.

      Rise and Fall of Cesar Birotteau
      3,7
    • Toto je poslední příběh tří mušketýrů a jejich věrného přítele d'Artagnana. Z Aramise se stal představený jezuitského řádu, je vlivný člověk a toho se také pokusí využít. Ví o tajemství královské rodiny. Současný král Ludvík má bratra Filipa, dvojče, který byl zavřen do Bastily, aby se nikdo nedozvěděl, že existuje. Aramis ho dostane ven a pokusí se ho dosadit na francouzský trůn, ale vše je prozrazeno. Filip je opět zavřen a Aramis společně s Athosem, který je ve všem nevinně, na útěku. V této knize se uzavírají osudy a životy jejich hrdinů. Porthos umírá jako první, když je při útěku zavalen skálou. Další na řadě je Athos, ten nevydrží stesk po svém synovi Roulovi, který zemřel na nešťastnou lásku ke slečně de La Valiére. D'Artagnan pak umírá o pár let později v bitvě. Poslední ze čtyřlístku, a také jediný, kdo přežije, je Aramis, který se po zdařilém útěku po čtyřech letech vrací do Francie.

      Tři mušketýři ještě po deseti letech. Král a vězeň
    • Čtení o Ulenspisgelovi o jeho rekovných, veselých a slavných příhodách a o Lammovi Goedzakovi v zemi Flanderské a jinde.

      Čtení o Ulenspiegelovi
    • Mládeži určený soubor povídek z francouzského venkova, z Paříže minulého století, z války francouzsko-pruské, z prostředí normandských rybářů i odjinud seznamuje s dílem spisovatele, které pro svou životní pravdivost auměleckou hodnotu zůstává trvalou součástí světové literatury.

      Můj strýček Julius a jiné povídky
    • Příběh nešťastné lásky mladého venkovana Jeana Gaussina a Fanny Legrandové, která stojí modelem sochaři Caoudalovi k soše Sapfó. Edice Slavné romány, svazek 5.

      Sapfo. Pařížské mravy
    • Drobné povídky, jejichž náměty čerpal Daudet ze vzpomínek na rodný kraj, vycházely v denním tisku až do roku 1869 a první vydání souboru bylo nazváno „Provencalské kroniky“. Opěvují patriarchální mravy a způsob života tamních venkovanů, vyprávějí o jejich drobných i velkých radostech a starostech, o jejich láskách a o tragických osudech námořníků. Mnohé jsou laděny lyricky, často s přídechem humoru; v několika mistrovských dílkách cítíme skrytý satirický posměšek církvi a jejím představitelům. Lyrická sentimentalita maloměšťáckého romantika, jakým byl autor podivuhodných dobrodružství Tartarina ve své prvotině, je vlastně jakýmsi druhem protestu proti expansi kapitalistické skutečnosti do idyly milované Provence. „Listy“ jsou napsány prostým, přitom však čistým jazykem, tak jako by Daudet se čtenářem přímo vyprávěl.

      Listy z mého mlýna