Vladimír Nálevka Libri

Pokračování prvního dílu, které je zaměřeno na politický vývoj v období studené války. Téměř 6500 km dlouhá hranice mezi Sovětským svazem a Čínou se stala horkou linií a místem četných ozbrojených srážek. Číňané obsadili v noci na 2. března 1969 sporný ostrov Damanskij na řece Ussuri a Sověti odpověděli v polovině měsíce masivním protiútokem, v němž nasadili těžké zbraně. Po devíti hodinách ozbrojeného střetu byly na obou stranách velké ztráty na životech. Další konflikty propukly na Amuru a v oblasti Sin-ťiangu, v Pekingu se začalo hovořit o velké válce se „severním protivníkem“. Souběžně gradovala i čínská diplomatická ofenzíva v rozvojových zemích. Nebezpečnou eskalaci sporu sice utlumila Kosyginova schůzka s Čou En-lajem v září 1969, ale ideologická konfrontace trvala i nadále. Jejím důsledkem byl nejen trvalý vzestup vojenského potenciálu obou stran na společném pomezí, ale i silné hospodářské zatížení.

Publikace o politických dějinách 20. století od autora, který v roce 1998 získal literární cenu E. E. Kische Klubu autorů literatury faktu. Knížka je doplněná chronologickou tabulkou.

Charakteristickým rysem druhé poloviny 20. století byl rozpad koloniálních říší. Mnohé naděje dosud porobených národů se však poměrně rychle rozplynuly v bolestné realitě nových států. Dosažená nezávislost se sama o sobě nestala dostatečnou zárukou hospodářského a sociálního pokroku či politické stability. Přes patrný civilizační rozdíl mezi asijskými a africkými celky se na obou kontinentech většinou neprosadily evropské principy občanské společnosti a liberální demokracie. Kolonialismus neznamenal pouze bezbřehé ekonomické kořistění či útlak domorodých populací, ale i počátky modernizačního procesu, budování základní infrakstruktury, rozvoj vzdělání, atd. V protikoloniální euforii padesátých a šedesátých let minulého věku se vše zdálo být snadné, ale dnes víme, že především africký kontinent nebyl na nezávislost dostatečně připraven. A nesmíme také zapomínat na realitu studené války, kdy mocenské soupeření Sovětského svazu a Spojených států mělo destabilizující rezonanci i v rozvojovém světě. (rozpad koloniálních impérií po druhé světové válce)

Kniha se věnuje zřejmě nejvážnějšímu konfliktu studené války, který hrozil přerůst v jadernou katastrofu. Kniha je založena na vydaných i nevydaných archivních pramenech a na velkém množství literatury. Čtenáři se snaží přiblížit průběh dramatických dnů v říjnu 1962.

Zrod a fungování pěti evropských autoritativních režimů v období mezi dvěma světovými válkami a obecné zasady budování demokratických systémů a mechanismů. Srovnávací studie. Na konkrétním historickém vývoji Maďarska, Polska, Lotyšska, Estonska a Litvy ve 20. a 30. letech 20. stol. dokumentuje zákonitosti, složitosti a problémy budování demokratických režimů. Pojmenovává příčiny ztroskotání těchto snah ve výše uvedených zemích. Definuje základní rysy režimů, ve kterých byla formální existence demokratických institucí pouhou zástěrkou pro diktaturu jedince.

V teorii mezinárodních vztahů se koncertem označuje systém politické rovnováhy mezi velmocemi. Poprvé byl tento pojem aplikován na období mezi vídeňským kongresem, který probíhal v letech 1814 až 1815, a krymskou válkou v polovině 19. století. Nová konstelace mocenské politiky se vytvořila po sjednocení Německa v roce 1871, kdy se dosavadní souhra předních evropských států, podmíněná mj. vědomím společné odpovědnosti za udržení existujícího statu quo, postupně měnila v soupeření dvou aliančních systémů - Trojspolku a Dohody. Nicméně přes občasné falešné tóny a okázalé prezentace ambiciózních sólistů se klíčovým hráčům orchestru dařilo až do roku 1914 zabránit celkové evropské disharmonii. V horkém létě čtrnáctého roku však regulační mechanismus koncertu velmocí selhal a výsledná velká válka prokázala slučitelnost modernizačního pokroku s naprostou barbarizací společnosti.

Druhá světová válka začala v září 1939 jako regionální konflikt ve střední Evropě a skončila o šest let později podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska. Za běžným výkladem válečného dění jako dramatického sledu bojových či politických operací je ovšem nutné vidět každodenní utrpení milionů vojáků na frontě a civilního obyvatelstva v zázemí, koncentrační tábory s plynovými komorami, rozbombardovaná města a nekonečné proudy zoufalých běženců. Je relativně snadné sledovat válku na mapách generálních štábů, ale je to jen část pravdy. Její větší díl je ukryt ve strachu útočícího vojáka, ve sténání raněných či v pláči pozůstalých. Autora této knihy bude až do smrti pronásledovat filmový záběr hořící kalmycké stepi s tisícihlavými stády pološílených kozáckých koní, jejichž jezdci nalezli smrt v nepodařené sovětské ofenzívě u Charkova. Onen apokalyptický obraz měl před očima i při psaní této knihy.Prof. PhDr. Vladimír Nálevka, CSc. přednáší světové dějiny na Filosofické fakultě a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Badatelsky se zabývá mezinárodními vztahy 20. století, druhou světovou válkou a novodobými dějinami španělsky mluvících zemí. O této problematice publikoval v posledních letech: Kapitoly z dějin studené války (1997), Fidel Castro (1997), Světová politika ve 20. století I, II (2000, 2001), Karibská krize (2001).

Podtitul: Caudillo 20. století Téměř půl století stál Fidel Castro v čele kubánské revoluční vlády a svými politicko-vojenskými aktivitami, které přerostly hranice jeho rodného ostrova, se trvale zapsal do světových dějin 20. století. On sám prošel několika životními etapami - synek bohatého latifundisty, ambiciózní studentský vůdce, odpůrce Batistovy diktatury s romantickými představami o budoucnosti své země, vůdčí představitel partyzánského hnutí, předseda vlády a tvůrce autoritativního režimu, ale i ctižádostivý aktér v politické hře velmocí. O této výrazné osobnosti byly již napsány stovky životopisných studií a publikací.

Korejská válka byla skutečnou horkou fází začínající studené války. Byl to mimo jiné i Stalinův pokus o rozšíření sovětského vlivu na Dálném východě. Těžiště knihy zkušeného autora a historika profesora Nálevky však nespočívá jen v rekonstrukci průběhu válečných událostí na Korejském poloostrově, ale také v rozboru diplomatických souvislostí tohoto konfliktu. Zpřístupnění sovětské, severoamerické a částečně i čínské dokumentace, například rozsáhlé korespondence mezi Stalinem a Mao Ce-tungem, umožnilo detailnější poznání této dosud málo známé kapitoly dějin této války. Publikace přináší i nové poznatky o přímé sovětské vojenské účasti. Součástí textu je i kapitola o formách československé pomoci severokorejskému režimu.

Lucembursko Andorra Malta Lichtenštejnsko San Marino Vatikán Monako Gibraltarský průliv