Francois Villon was born in Paris in 1431. While we do not know what became of
Villon after his 32nd year, the poems he produced in just six years capture in
forceful, intelligent and candid verse the low and high life of Paris. This
book presents a translation of his works. schovat popis
Ambientato nell'Italia della restaurazione, il romanzo segue il giovane nobiluomo milanese Fabrizio Del Dongo, figlio illegittimo di una marchesa e di un soldato napoleonico. Cresciuto tra le attenzioni della madre e della zia, la duchessa Gina Sanseverina, Fabrizio si lascia ispirare dagli ideali di libertà di Napoleone e decide di unirsi all'esercito in Belgio. Tuttavia, la sua esperienza alla battaglia di Waterloo è confusa e disorientante, poiché osserva gli eventi con occhi inesperti. Dopo la battaglia, Fabrizio, impossibilitato a tornare a casa, viene accolto dalla zia e dal conte Mosca, che lo introducono alla corte parmense. Qui, Stendhal dipinge un vivace microcosmo di intrighi e relazioni sociali, con Fabrizio che si muove tra le complessità della vita di corte, sempre protetto dalla zia, che nutre sentimenti per lui. La narrazione si sposta gradualmente su di lei, mentre Fabrizio, in cerca di piacere, si scontra con le gelosie del principe di Parma. Dopo un periodo di latitanza, viene catturato e rinchiuso in prigione, dove si innamora della giovane Clelia Conti. Nonostante il desiderio di fuggire con lei, alla fine Fabrizio opta per la salvezza. Dopo una rocambolesca fuga, ritorna a Parma, dove diventa un predicatore di successo e si riunisce con Clelia, ma il destino avverso lo colpisce duramente, portandolo all'isolamento finale nella Certosa di Parma.
Sbírka povídek z vojenského prostředí, ukazující nesmyslnost každé války. Červená pečeť - vyprávění starého námořníka a bývalého velitele vojenské lodě o tom, jak musel na moři z příkazu direktoria dát zastřelit devatenáctiletého autora satirické písničky. Jeho mladá ženazešílela a námořník se o ní staral až do své smrti. Tragédií velitele byla slepá poslušnost příkazu, přestože oba mladé lidi miloval. Život a smrt kapitána Renauda aneb Rákoska - příběh kapitána, který vystřízlivěl z víry ve válku, z Napoleona, rezignoval na své úspěchy a povýšení, naučil se válku nenávidět, ale bojoval dál. Večerní táčky ve Vincennes - rezignace starého důstojníka, protiklad jeho smyslu pro povinnost k postoji mladých důstojníků. Autor zde shrnul své zkušenosti z vojny a dospívá k protiválečným myšlenkám.
Román z druhé světové války vypráví o francouzském letci, sestřeleném nad italským územím, který se ukrývá v Římě. V době čekání na umožnění návratu do Francie se setkává nejen se statečnými lidmi z italského odboje, ale i se zbabělci a fanatiky, kteří fašismu slouží.
Père Goriot: Wealthy and doting father impoverishes himself in securing brilliant marriages for his ambitious daughters. Symbolizes the extravagance of paternal sacrifice. Set in Paris in 1819, it follows the intertwined lives of three characters: the elderly doting Goriot, a mysterious criminal-in-hiding named Vautrin and a naive law student named Eugène de Rastignac.
Většina z nás si právem myslí, že o Pařížské komuně ví vše, co je třeba vědět. A snad právě pro tyto čtenáře je nejspíše určena kniha vzpomínek Maxima Vuillauma. Vuillame totiž přenechává historikům vysledování příčin zrození i pádu Komuny a zasazení tohoto významného historického mezníku do kontextu dějin. Soustřeďuje se na něco zcela jiného: na záznam očitého svědka, který byl při tom, který to vše prožil a procítil. Ovšemže výsledek mohl být nezajímavý, kdyby se o svůj osobní prožitek se čtenářem podílel účastník stojící stranou, člověk s úzkým zorným polem, anebo člověk, kterému není dáno prožité adekvátně popsat. Ale Maxime Vuillame byl tehdy mladý novinář, který s profesionální zvídavostí žurnalisty vždy věděl, kde se bude odehrávat to nejzajímavější, a především byl nadán tak pozoruhodnou vnímavostí, že kromě událostí do sebe vstřebával i neopakovatelnou atmosféru, osobitost postav, nálady i imprese, a se suverénností, jež je vlastní pouze velkým novinářům, dovedl vyhmátnout klíčové, rozhodující chvíle dějinných zvratů. Jeho zápisky - snad právě proto, že necítí potřebu nic proklamovat, vyzdvihovat zásluhy, oslavovat a monumentalizovat - působí nesmírně svěže, jímavě a především moderně. Vycházely v sešitech po autorově návratu z emigrace a r.1909 vyšly poprvé ve výboru knižně. V r.1971, kdy se oslavovalo 100.výročí Komuny, přispělo jejich nové vydání ve Francii k důstojnému uctění památného jubilea.
Výbor z veršů a ukázky z myšlenek představitelů francouzského symbolismu, básnického a uměleckého směru, který se ve Francii zformoval v druhé polovině 19. století a jehož vyznavači se snažili dobrat jakési tajemné podstaty jsoucna za běžnou hranicí lidského poznání, přičemž jako prostředek k vyjádření jim sloužily básnické symboly. Pořadatel Vladimír Mikeš, který je si vědom různého chápání symbolismu co do obsahu a zejména co do časového vymezení, uvádí zde chronologii od r. 1870 do r. 1910 a zařazuje tvorbu 29 autorů. Studii o francouzském symbolismu napsal Jan O. Fischer.
Nástin dějin francouzské literatury od středověku až po současnost. Jsou psány z dnešního marxistického hlediska, nově objasňují jak vývoj literatury u nás z nejčtenějších, tak charakter osobností ji tvořících. Usilují tak o čtenářův správný pohled na autory minulosti i přítomnosti. Některé formulace a závěry byly pro toto vydání nově převzaty z připravovaných dějin francouzské literatury 19. a 20. století. (2. rozšířené vydání.)
François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později. 1. vydání
Dílo kolektivu literárních historiků, zpracované podle marxistických hledisek, dává základní informace o vývoji francouzského písemnictví a jeho vůdčích zjevech v období od raného středověku po současnost.
Čtyři novely, z nichž první tři patří do cyklu "Historie třinácti". Třináctý svazek spisů Honoré de Balzaca obsahuje čtyři novely, z nichž první tři (Ferragus, náčelník Dravců; Vévodkyně de Langeais; Dívka se zlatýma očima) spojeny volným fantastickým rámcem "Historie třinácti" patřily ihned po svém vzniku k nejoblíbenějším Balzacovým dílům. Ve čtvrté novele (Tajnosti princezny z Cadignanu) vypráví Balzac s lehkou ironií a vtipem historii pozdního milostného citu jedné z největších milostnic. Ve všech novelách je zachyceno pařížské prostředí první poloviny minulého století - společenské vztahy, láska, vášně i prázdnota života vyšších kruhů.
In una nuova traduzione il dramma che costituì l'esordio letterario del giovane Schiller riscuotendo subito uno strepitoso successo. Una violenta denuncia delle istituzioni politiche e sociali del tempo del più grande drammaturgo tedesco.
Illusioni perdute è un ciclo di tre romanzi che hanno per protagonista un giovane provinciale, ambizioso, costretto a scontrarsi con le difficoltà dell'autoaffermazione. Fragile testimone del suo tempo, senza alcuna volontà di affrontarlo veramente, ha un animo nobile incapace di dedicarsi all'arte della sopraffazione: le sue illusioni sono destinate a infrangersi contro la spietata società parigina. Tra autobiografia e indagine sociologica, filosofia e analisi delle passioni, realismo e immaginazione visionaria, Balzac affronta un tema intimamente legato alla propria esperienza diretta, al proprio difficile rapporto con la realtà della società borghese: il tema delle "illusioni perdute", destinato ad assumere nelle opere successive toni sempre più amari. An alternative cover edition for this ISBN can be found here .
Il Novantatré è l'ultimo romanzo di Victor Hugo, frutto della vegeta e operosa vecchiaia dello scrittore: l'intricatissima vicenda è ambientata durante l'apogeo della Rivoluzione, nell'anno forse più tragico e più sanguinoso, l'anno della crisi, quando la Convenzione, ormai decimata, ha abdicato nelle mani di Robespierre e Danton e i realisti, approfittando del disordine civile, ingaggiano nella Vandea una lotta disperata. Hugo, con un ritmo serrato e intenso, amalgama abilmente il racconto storico con il romanzo di avventure, creando un affresco di grande potenza e dalle tinte corrusche, in cui i personaggi si muovono in preda a sentimenti contrastanti, in perenne lotta con se stessi. Figure leggendarie e gloriose, scolpite a tutto tondo, che si imprimono tenacemente nella memoria del lettore.
Stendhalův nejdelší román s názvem Lucien Leuwen zůstal nedokončen. Rukopis silně autobiografického románu nese na okrajích stran četné autorské poznámky: "Pročistím to později". Nejkrásnější stránky románu jsou inspirovány autorovým vztahem ke skutečné ženě - předobrazem literárnípostavy Bathilde de Chastellerové je Mathilda Dembowská - první začervenání Bathildy, prchavé odevzdání se v hostinci U zeleného lovce.
Život hrdinského brazilského revolucionáře Luise Carlose Prestese, velitele slavné Kolony, která v letech 1924–1927 prošla 26 000 km napříč Brazílií a svedla desítky vítězných bitev. Prestes je skvělým vojevůdcem, inženýrem i politikem. Pochopil, že je třeba svrhnout zločinný polofeudální řád a provést důslednou hospodářskou a sociální přeměnu. Po nástupu brazilského fašismu byl zatčen a deset let vězněn a mučen. V r. 1945 byl propuštěn a postavil se jako generální tajemník Komunistické strany Brazílie do čela osvobozovacího boje svého lidu.