Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku
Přijměte pozvání na cestu proti času. Na výlet do míst, kde dnes žijeme.
Chceme se toulat minulostí, sem tam se zastavit, prodlít a naslouchat ozvěně,
jež doléhá až k nám do přítomnosti. V hluku moderní doby je ta ozvěna takřka
neslyšitelná. Přesto zní ve všem našem počínání... První díl velice oblíbeného
historického cyklu nás zavádí do období od nejstarší doby kamenné po práh
vrcholného středověku.
Gli eventi narrati nelle pagine di La guardia bianca, basato sull'esperienza diretta dell'autore, sono racchiusi nelle poche settimane a cavallo tra il dicembre 1918 e il febbraio 1919. Kiev - qui chiamata semplicemente "la Città" - è al centro dello scontro tra le forze indipendentiste, l'Armata Rossa, l'esercito zarista e quello tedesco. La capitale ucraina appare in queste pagine come un baluardo di civiltà e armonia contro il caos e la barbarie; allo stesso modo la casa dei tre fratelli Turbin è un nido di pace separato, ma non salvato, dai furori della storia. Aleksej, Elena e Nikolka lottano infatti per preservare non tanto il vecchio mondo, quanto la vita umanamente degna, e lo fanno pagando un prezzo altissimo, pur senza soccombere allo scoramento e all'odio. Romanzo dalla vicenda editoriale tormentata, paradossalmente amato (nella sua versione teatrale) da Stalin nonostante la critica al bolscevismo che contiene, La guardia bianca mette in scena la collisione tra destini individuali e meccanismi storici, come solo il Tolstoj di Guerra e pace aveva saputo fare.
Není to kniha o mlynářích, ani o pekařích, ba ani o zlodějích. Její hlavní hrdinové nejsou ani vymyšlené postavy z pohádek, ač leckteří z nich oplývali a oplývají i dnes bohatstvím přímo pohádkovým. Trefně se o nich vyjádřil Balzac : " Za velkými majetky se skrývají velké zločiny".V napínavě vylíčených příbězích, postavených na historicky ověřených faktech, zaznívají mnohá zvučná jména : Valdštejn, Rockefeller, Krupp.... A i když se dialogy našich hrdinů odehrály ve skutečnosti asi trochu jinak, co na tom záleží ? Autor obnažuje nejen lidský profil, ale i pochybné metody a cíle jejich snažení. Jak se mu to podařilo, posuďte sami.
Jeden z najpozoruhodnejších literárnych dokumentov z druhej svetovej vojny napísala dvaadvacetročná komunistka v cele smrti ženského väzenia vo Vratislavi pred popravou v roku 1943. Nie je len obrazom posledných dní jej života, ale aj výrazom hĺbky myslenia, cítenia a presvedčenia. Bilancuje v ňom svoj život, zamýšľa sa nad vzťahom k rodičom, priateľom a kamarátom, rekapituluje aj históriu svojej jedinej lásky, s ktorou sa ešte pred vojnou rozišla.
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení…
Edmond Dantès, il comandante del Pharaon, fidanzato della bella Mercédès, ha visto le sue speranze infrante. Più di vent'anni dopo il suo ingiusto imprigionamento, tornato tra i vivi, è finalmente pronto a compiere la sua vendetta, senza tregua né pietà. Ha appreso tutto dai suoi nemici. Da Europa a Oriente, estraendo i loro crimini uno dopo l'altro, ha ritrovato i cospiratori senza scrupoli che giurarono la sua rovina. Il barone Danglars, ex commesso diventato ricco banchiere. Monsieur de Villefort, sostituto divenuto procuratore del re. Il conte Fernand de Morcerf, ora pari di Francia e marito di Mercédès! Sotto la maschera del conte di Monte-Cristo, Dantès ha giurato il loro disonore, la loro rovina e la loro morte... Ma può giustamente sostituirsi alla divina Provvidenza? Non sarebbe un giustiziere più grande se fosse magnanimo? Questa è anche la questione che pone il libro più umano di Alexandre Dumas.