Petr Kučera Ordine dei libri (cronologico)

Příručka pro velká srdce ztracená ve vztazích. Jak propustit minulost, uzdravit srdce a znovu najít sebe.

Požárně inženýrské metody slouží jako podpora posouzení požární bezpečnosti staveb pomocí požárního inženýrství, které se postupně etabluje při navrhování stavebních objektů a je souborem zásad a postupů určených k posouzení požární bezpečnosti zvlášť rizikových nebo jinak specifických staveb nebo technologií, s cílem nalezení efektivního řešení z hlediska požární ochrany při zajištění přijatelné míry rizika. Proto publikace prezentuje přehled používaných postupů, sledujících určení vzniku a rozvoje požáru a posouzení možného chování osob během evakuace. Výstupy publikace si najdou uplatnění nejen při projektování požární bezpečnosti staveb, ale také při schvalování projektové dokumentace požární bezpečnosti staveb v rámci výkonu státního požárního dozoru.

Kniha sleduje cesty vzdělaných Osmanů, kteří se vydávali dvěma směry – na Západ, do Evropy, a na Východ, do arabských provincií říše. Cestopisné zprávy z tohoto období jsou mimořádně zajímavé vzhledem ke zvláštnímu postavení osmanské říše a Turků na pomezí dvou civilizačních okruhů. Turecko sice bylo v souvislosti s procesem modernizace i s imperiálními ambicemi západních mocností na Evropě závislé materiálně i ideově a představitelé tureckých elit byli Západem ovlivňováni, zároveň ovšem zaujímali dominantní postavení ve vztahu k zaostalejším jihovýchodním oblastem říše. Kniha ukazuje obraz Evropy a východních provincií osmanské říše v tureckých cestopisech a zkoumá, jakým způsobem setkávání s novým prostředím autory ovlivňovalo v jejich chápání vlastní identity, a to v období, které bylo pro utváření moderní turecké společnosti a jejího vztahu k Evropě klíčové.

A book on Vysehrad and how it changed over the years

Průvodce obsahuje popis jednotlivých památek na Vyšehradě včetně opevnění. Bohatý ilustrační doprovod.Vyšehrad, ta tajemná skála nad Vltavou, od nepaměti přitahovala pozornost lidí. K Vyšehradu se váží nejstarší české pověsti. V běhu času byl obranným bodem na jižním okraji pražského souměstí, panovnickým hradem, sídlem významné církevní instituce, pevností i samostatným městem. Dnešní podoba je výsledkem jeho vývoje od středověkého hradu, přes barokní citadelu, až k národnímu symbolu. Vyšehrad má mnoho tváří, které se navzájem prolínají. Tento průvodce je pomůže odhalit.Historický vhled - 4 dějinné epochy - popis 40 objektů - dosud nezveřejněné vizualizace a fotografiePrůvodce vyšel v české a anglické verzi.

Výběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelých třiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovy největší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je koláží jazykově i stylově vybroušených textů, které sahají od autorových vzpomínek na dětství přes pronikavé vhledy do těch nejbizarnějších koutů města na Bosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z této různorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený, téměř románový svět spisovatele rozkročeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvořit nesmírně poutavý příběh. (Argo)

Orhan Pamuk racconta di aver sempre creduto che a Istanbul ci fosse un altro bambino identico a lui, un altro Orhan. In un gioco di specchi, Istanbul guarda verso l'Europa in cerca di una città invisibile, libera dalla miseria e dalla decadenza, che conservi un'identità orientale ma racchiuda le qualità dell'Occidente. Nella sua visione, tutto si raddoppia: gli abitanti del Corno d'Oro cercano conferme nel giudizio degli occidentali, affascinati dai miraggi dell'esotismo. La tristezza che pervade Istanbul, lo hüzün, è una «condizione della mente» assimilata con orgoglio, derivante dal declino dell'impero ottomano e dai sogni delusi della Turchia moderna. Essa si nutre di dettagli come le sirene dei battelli nella nebbia, i gabbiani sotto la pioggia e le folle che tornano a casa dopo partite di calcio, sempre sconfitte. Questa tristezza è anche bellezza, come scriveva Ahmet Rasim, e gli scrittori celebrano questa magia malinconica, forse per il senso di colpa verso un'Istanbul occidentalizzata. Pamuk ama la città della sua infanzia, «una fotografia in bianco e nero», e i vecchi film e disegni sono i mezzi più evocativi per rappresentarla. Così, il destino di Istanbul diventa il carattere del suo narratore, rendendo la città una storia di vocazione.