Alexandra Berková Ordine dei libri (cronologico)

Kniha od autorky, jež u nás patří k zakladatelům oboru tvůrčího psaní. Spisovatelka a scénáristka Alexandra Berková vyučovala tvůrčímu psaní od roku 1990 až do své smrti v roce 2008. Její kniha "O psaní" je návodem nejen pro tvůrčí psaní, ale i čtení a myšlení. Za čtenářsky přitažlivou, pro Berkovou tak typickou živelností se skrývá hutný, inspirativní a zkušenostmi podložený esej, který ocení jak začínající adepti tvůrčího psaní, tak i ostřílení matadoři z řad autorů i čtenářů. Devítidílný text "O psaní" v knize doplňuje také úvaha na téma vztahu učitele a žáka, dále rozhovor Boženy Správcové s Alexandrou Berkovou a vzpomínkový text spisovatele a publicisty Jakuba Šofara. Knihu k vydání připravila, rejstříkem a ediční poznámkou opatřila Božena Správcová. Ilustrace Nikola Nováková.

Literární předloha, podle níž byl natočen televizní film Zlatá brána. Evě je pětačtyřicet, ale to by jí nikdo nehádal. Je profesorkou češtiny, má manžela architekta, dceru, bydlí v atypickém bytě. Jenže manžel – ten, co jí slíbil, že jí bude oporou v dobrém i zlém; ten skvělý elegán, co je pyšný, že vypadá úplně jako Ital, si našel jinou. Před společnými známými se vytahuje, že má starší milenku...: „Láska! Blesk z čistýho nebe! Takovej je život!“ Eva by právě teď moc potřebovala oporu. Opravdového muže. A potká Borise. Boris je bojovník: sportovec. Je ale z těch, co nepřicházejí v úvahu. Cizinec z méně rozvinuté země. Jenže je k sobě něco přitahuje... 1. vydání.

Temná láska je novela současné české spisovatelky Alexandry Berkové, vydaná v roce 2000. Text je psán ich-formou a obsahuje metaforické obrazy, vnitřní monology a symbolické reflexe. Děj je rozdělen do tří částí: V boudě, Zápas s andělem a Konec. První část zobrazuje rozhovor pacientky s lékařkou, kde žena trpí v manželství, jež ji mučí a zneužívá. Její vztah s manželem je komplikovaný; nenávidí ho, ale zároveň miluje. Žena se cítí ponížená a bezmocná, což odráží její dětství plné nenávisti. Symbolika manželství ukazuje na omezení práv žen, které jsou srovnávány s květinami, jež jsou roubovány a ničené. Druhá část se zaměřuje na postavu kamenného anděla, kterého se žena bojí, ale po překonání okovů se odváží s ním konfrontovat. Zlo je vnímáno jako součást společnosti. Žena se snaží pomoci své dceři, která se potýká s problémy, a sama se ocitá v pasti alkoholu. V závěru kapitoly se jí podaří anděla přemoci, čímž se osvobodí. Na konci příběhu je žena volná, ale stárne a je hospitalizována. Kniha končí idylkou, která připomíná začátek, a ukazuje na touhu po štěstí. Celá novela symbolicky zobrazuje věčný boj mužů a žen a touhu po svobodě, jejíž dosažení je zdánlivě těžké, avšak nakonec jednoduché.

"In questa società la vita, nel migliore dei casi, è una noia sconfinata e nulla riguarda le donne: dunque, alle donne responsabili, civilmente impegnate e in cerca di emozioni sconvolgenti, non resta che rovesciare il governo, eliminare il sistema monetario, istituire l'automazione globale e distruggere il sesso maschile. [...] Il maschio è intrappolato in una zona d'ombra a metà strada tra l'essere umano e la scimmia; ma sta molto peggio delle scimmie perché, al contrario di esse, dispone di una vasta gamma di sentimenti negativi: odio, gelosia, disprezzo, disgusto, sensi di colpa, vergogna, insicurezza e, come se non bastasse, è consapevole di ciò che è e di ciò che non è. [...] Gli uomini irragionevoli, malati, che tentano di difendersi dalla loro ignominia, alla vista di SCUM che gli rotola addosso si aggrapperanno terrorizzati alla Grande Mamma con le Grandi Tette di Gommapiuma, ma le Tette non li salveranno da SCUM; la Grande Mamma si aggrapperà al Grande Papà, che se ne starà rintanato in un angolo a cacarsi sotto nelle sue brache da Superman. Gli uomini ragionevoli, invece, non scalceranno, non lotteranno, non solleveranno penose proteste, ma se ne staranno seduti col cuore in pace, rilassati, e si godranno lo spettacolo abbandonandosi alla deriva verso la fine".

101 lež kterou muži říkají ženám - a proč jim ženy věří. PhDr. D.Hollanderová pracuje jako psycholožka, poradkyně ve věci podnikové organizace a výběru povolání. Vede semináře o vztazích mezi pohlavími a přednáší na několika univerzitách. Několik příkladů z knihy: Lež č.5. Dneska se zdržím v kanceláři, to víš, práce nad hlavu. Lež č.10. Když ti říkám, že je vše v pořádku, tak mi to prostě musíš věřit. Lež č.11. Myslím to s tebou smrtelně vážně. Lež č.26. Jediné sexuální fantazie, které mám, se týkají tebe, miláčku. Lež č.29. Jak tě mohlo napadnout, že s ní něco mám! Proboha, vždyť je to tvá nejlepší kamarádka! Lež č.36. Tím, že budeme spolu spát, se mezi námi nic nezmění. Lež č.41. Samozřejmě mi nevadí, že vyděláváš víc než já. Lež č.61. Nic takového jsem nikdy neřekl...

Všivák je ten, jenž byl zapuzen: otec - jeho Bůh - jej odvrhl a on nechápe vůbec nic. Tato situace, kterou známe jako příběh Kaina a Ábela, ale která se dnes a denně opakuje na dětských hřištích, inspirovala autorku k próze - metafoře o zmateném a těžkém bloudění lidské bytosti, zavržené Bohem: Všivák klopýtá světem a končí na smetišti… Nové vydání úspěšného titulu autorky, která se řadí k nejlepším českým spisovatelům.

Život žen i mužů v dnešní době je velmi složitý a zdánlivá beznadějnost některých situací je přivádí do poraden psychologů. Každý ví, že číst a psát se učíme několik let, že bez řidičského průkazu nemůžeme za volant. A kdo nás učí řešit denní konflikty, být dobrými rodiči, dětmi, vyrovnat se se svými komplexy? Podle námětu A. Berkové byl natočen televizní seriál v hl. roli s Ivanou Chýlkovou.

„Má milovaná, krásná, špinavá Magorie!" V Magorii, v té zemi pod plochým kamenem, žijí Pupíci, kteří stojí v čele a „myslí to s námi dobře". A jsou tu také jurodiví. A obyčejní obyvatelé, kteří jsou šediví jako prach a snaží se být ještě šedivější. V Magorii žijí Jaryn, Jiřík a Blanokřídlá. A také Velká Janinka-Velká Matka. V Magorii se pořádají každodenní povinné oslavy na počest velkého císařepána i popravy neposlušných. „... Stále častěji se — sdruženi v houfu — chováme jako jedinec: Hledíme jedním směrem a myslíme totéž: bude tuhá zima. Ale většinou jenom těkáme — jenom tak těkáme. Šedá je součtem všech barev, když slunce kryje mrak, cizince pestrý. . . Motá se jich tu stále víc: velicí, barevní, zdvořilí — všemu se diví a všechno si fotí: obdivuji naši techniku: ručně vyřezávané telefony a bohatě kolorované vozy; závidí nám naše nenáročné, skromné a výkonné ženy; žasnou nad dokonalostí našeho mimikry: věru málokdo dokáže tak rychle jako my zalehnout do prachu a přijmout podobu ze mě..." Taková je Magorie. Na obálce byla použita reprodukce díla Zdeňka Sýkory Linie č. 56, 1988.

Kniha povídek, která při svém prvním vydání v roce 1986 dosáhla obrovského nákladu díky hladu čtenářů po nekomerčním, totiž nestranickém, autentickém psaní.

Další básně ze sbírek Šípkový keř, Bílý štít, Hoch s lukem, Chléb a sůl, Běsové. Verše věnované matce, bratrovi, verše chvalořečící život, verše, v nichž šípkový keř a na něj vázané přírodní motivy symbolizují autorovi rodný kraj a vlastní osud,verše proti válce napsanév poli 1914 (Medynia Głogowska), verše milostné, verše, o nichž básník v závěru říká: Jsou reflex toho, co zmítalo duší: / láska, bolest i hněv. / V poslední z posledních přece jen buší / má krev.