Pojednání Mistra Suna O umění válečném je nejstarší knihou o strategii boje v dějinách lidstva. Už dva a půl tisíce let inspiruje jak čelné představitele státu, tak manažery, podnikatele, ale i další „obyčejné profese“. Toto vydání je výjimečné svou grafickou podobou, zejména originální ručně šitou vazbou.
Čtvrtou a prozatím poslední knihou edice ilustrovaný Český Laozi/Lao-c´, která představila velké české překlady Tao te ťingu, je původní překlad Rudolfa Dvořáka z roku 1920, s výtvarným doprovodem Krištofa Kintery. Tao–tek–king/Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti byla vydána u příležitosti Kinterovy výstavy Neuropolis uspořádané v Galerii Zdeněk Sklenář – Schönkirchovský palác v Praze ve dnech 25. 8. – 7. 11. 2020. Všech tisíc exemplářů obsahuje na obálce originální vstup Krištofa Kintery. Kniha je věnována profesoru Oldřichu Královi (1930–2018), který edici řídil a 13. září 2020 by oslavil devadesáté narozeniny. Výtvarné zpracování vychází z bibliofilie TAO, kterou v roce 2015 vydala Galerie Zdeněk Sklenář v počtu šedesáti čtyř exemplářů, z nichž každý obsahuje originální výtvarné vstupy Krištofa Kintery.
Oldřich Král (1930-2018) byl jedním z předních českých sinologů a zakladatelem pražské komparatistiky po roce 1989. Vystudoval sinologii a anglistiku, působil na Filozofické fakultě UK a v Orientálním ústavu. Po roce 1969 byl nucen z univerzity odejít a od sedmdesátých let byl zaměstnán ve Sbírce orientálních umění Národní galerie. Po listopadu 1989 se vrátil na Filozofickou fakultu, kde vedl Ústav Dálného východu a také založil Centrum komparatistiky, kde vyučoval až do své smrti. Královo rozsáhlé překladatelské dílo zahrnuje nejvýznamnější čínské klasické romány, filozofické spisy i texty věnované malířství. Vedle toho je autorem řady studií sinologických a komparatistických, v nichž čínskou kulturu uvádí do českého prostředí a srovnává ji s kulturou západní. Tato publikace, přichystaná k nedožitým devadesátinám autora, si klade za cíl představit jej jako literárního vědce a přináší široký výběr jeho česky psaných studií, vydávaných v časopisech, sbornících nebo v přeložených monografiích jako předmluvy čili roztroušených a těžko dohledatelných. Byl obratný stylista, a proto jsou do knihy zahrnuty také dva eseje o Cestě, tj. o kategorii, kterou považoval za klíčovou v čínské klasické kultuře a myšlení. Královy teoretické práce doplňují rozhovory, poskytnuté v posledních letech, v nichž hovoří o svém životě a aktuálním díle. Výbor otevírá předmluva prof. Miroslava Petříčka.
Čtvrtý svazek obsahuje vedle nejzákladnějších textů filosofického a náboženského taoismu (Laozi, Zhuangzi, Liezi) i jejich originální náboženské komentáře (Wang Bi, Guo Xiang, Heshang Gong), další textytaoismu kosmologického, magického a náboženského (Taiji sheng shui, Zhou Yi cantong qi, Zuo wang lun, Kangsangzi, Ge Hong) a apokryfy (Čtyři kanonické knihy Žlutého císaře, Guanyinzi, Guiguzi). Překlady: Oldřich Král (ed.), Jan Beran, Zornica Kirková
S komentáři a průvodními texty vychází první česká překladová antologie čínských klasických malířských textů, kterými mistři tušové malby formulovali a komentovali své umění v nejrůznějších epochách jeho vývoje a zrání. Tak vznikal bezmála dvoutisíciletý rozhovor čínských literátů a malířů, v němž hledali slova pro obrazy, v nichž tuší a štětcem geniálně sdíleli dějinný program čínského lyrismu inspirovaného hlavně taoismem a čínským buddhismem. Autorem a překladatelem české verze takto po staletí vznikající antologie je sinolog Oldřich Král (1930). Antologie je plodem jeho působení ve Sbírce orientálního umění Národní galerie na Zbraslavi v 70. a 80. letech minulého století. Překlady nejednou doprovázely výstavy maleb a kaligrafií z této sbírky, aby tak prohlubovaly jejich tvořivé české čtení. Některé texty kolovaly samostatně, nejdříve v samizdatové podobě, později i tištěné. Teď poprvé vycházejí v kompletní souvislé podobě, která živě připomíná ten jedinečný dějinný dialog, který byl vlastní jedné velké světové malířské zkušenosti; včetně vzácných ukázek originálních barevných dřevořezů z Malířského manuálu ze Zahrady Hořčičné semínko z konce 17. století. Grafická podoba knihy je dílem profesora Zdeňka Zieglera.
Kniha mlčení - texty staré Číny je reedicí antologie filosofických, magických, básnických, ale i intimních textů, která vznikala ve druhé polovině 60. let minulého století na výzvu tehdejšího Klubu přátel poezie.Mladý sinolog a překladatel Oldřich Král se tehdy pokusil žánrově pestrou ilustrovanou antologií uvést českého čtenáře čínské poezie do…
Anonymní text z konce 16. století znamenal ve vývoji velkého čínského románu podobný přelom jako Cervantesův Don Quijote v tradici novodobého románu západního. Dodnes neznámý autor skrytý pod pseudonym Posměváček z Lanlingu spojil zkušenost staršího vypravěčského narativu s uměním novodobého mingského erotismu do velkolepé, vypravěčsky strhující, krutě ironické mozaiky života a mravů své doby. První český úplný překlad (z čínštiny překládá Oldřich Král, překladatel Snu v červeném domě) z původní neupravované a necenzurované edice z r. 1617. Druhý ilustrovaný svazek obsahuje jedenáctou až dvacátou kapitolu ze stokapitolového díla.
Nejtvrdší a nejskandálnější pornografie staré Číny má navíc humor, který naší Fanny Hill a Justine dokonale chybí. Touto geniální erotickou groteskou vyvrcholila v polovině 17.století velká éra mingského erotismu. Sexuální férii ironicky nazvanou Meditační Rohožky z masa napsal s největší pravděpodobností v roce 1657 jihočínský libertin Li Yu. Jeho dílo skončilo na císařském indexu zakázaných knih. Román, který pro své literární kvality nechybí v žádných seriózních dějinách klasické čínské literatury, paradoxně nesmí být ve své domovině dodnes vydáván. A když na konci 50.let 20. století vyšel první západní (německý) překlad, jeho švýcarský vydavatel byl pohnán před soud. O pár let později se autor mnohem lepšího francouzského překladu, pařížský sinolog J.Pimpaneau, raději přejmenoval na Klossowski. Tam, kde byl Rouputuan, bylo o zábavu vždycky postaráno.
Třetí svazek obsahuje vedle základní části buddhismu čínského i texty buddhismu japonského a korejského, které představují významné aspekty dálněvýchodní filosofické a náboženské kultury a její literární prezentace: Lankavatara sútra, Lotosová sútra, Diamantová sútra, Sútra srdce, Tribunová sútra, Kázání Mistra Yixuana, Traktát o důvěře v srdce, Tribunová sútra Šestého patriarchy; kóanové sbírky Brána bez dveří, Linjiovy a Dongshanovy dialogy; Cesty na Západ (Xuanzang a Wu Cheng‘en); Dógen; čínské, japonské a korejské buddhistické hagiografie a legendy.
Leporelo maleb Jana Merty
Leporelo maleb Jana Merty bylo vydáno u příležitosti oslavy 80. narozenin profesora Oldřicha Krále a křtu jeho nového překladu LAOZI – Kniha o Cestě a Síle vydaného jako bibliofilie. Ta byla pokřtěna 9. 11. 2010 na vernisáži výstavy LAOZI – Nový překlad Oldřicha Krále doprovází Jan Merta, která se konala ve dnech 10.–27. 11. 2010 v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze.
Sborník obsahuje následující komparatistické studie: Poezie v obklíčení prózy, próza podléhající verši. Puškinova ironie – Nabokovova utopie (Vladimír Svatoň); Směry Hérodotových Hledání (Martin Pokorný); Mezi, navzdory, podél. Vztah poezie a prózy v tradicích gaelského Irska a britského Walesu (Daniel Samek); Polákovy „cestovní“ básně (Zdeněk Hrbata); Nietzsche mezi veršem a veršem (Alena Dvořáková); Proč končí verš dřív než stránka aneb energie a entropie psaní (Sylva Fischerová); Próza, báseň, píseň: Presumpce formy a smyslu (Oldřich Král).
Jeden z největších čínských klasických románů Putování na západ (u nás známější v překladové adaptaci Opičí král, přel. Zdeňka Heřmanová) inspiroval svým fantaskním podáním cesty mnicha a překladatele Tripitaky do Indie pro spisy Buddhova učení nespočetnou řadu nejrůznějších literárních i divadelních zpracování a pokračování. Za myšlenkově a básnicky nejoriginálnější z nich je považována snová interpolace nových Opičákových dobrodružství, kterou v roce 1641 vydal tehdy teprve jednadvacetiletý buddhistický myslitel a spisovatel Dong Yue (1620 - 1686), příslušník velké generace čínských libertinů - básníků, dramatiků, malířů. Autorův šestnáctikapitolový románový úlet nezapře inspiraci zenovými příběhy, kóany, dialogy. Princip montáže a demontáže byl však ve své době zcela originální a jedinečný. Střihem a modulací fantastických výstupů, obrazů, figur vmezeřených do imaginárního prostoru Opičákova báječného mikrospánku autor rozehrál bláznivou metaforu cesty do hlubin Opičákovy duše a veselou návěst konce jednoho světa. Mingové končí, Mandžuové stojí na hranicích, kdy jindy má klaun manýrismu opilý imaginací vypít kalich historického a kulturního mýtu Říše Středu až do dna.
Třináct knih Mistra Suna O válečném umění vstoupilo do české kultury pozdě a ne právě nejšťastněji - péčí někdejšího armádního vydavatelství Naše vojsko (1949). Překlad byl pořízen přes několik anglických převodů bez podstatnějšího zřetele k filozofickým kontextům i důsledkům textu. Ale stalo se něco neuvěřitelného: tento text si přečetl básník Jiří Kolář. A nejen přečetl. Na jeho základě vytvořil básnickou repliku Mistr Sun O básnickém umění (1957). Kolář převedl myšlení i řeč od zápasu válečného k zápasu tvořivému a svým mravním patosem, důmyslem i řečí stál čínskému originálu blíže než překlad, který mu byl vodítkem. V roce 1995 se Kolářovým přístupem inspiroval překladatel Oldřich Král, když pracoval na novém (prvním) překladu čínského originálu. Tato kniha zrcadlí vedle sebe oba dva texty: Kolářův a Králův. Úvodní krátká studie zasazuje do kontextu Sunův vojenský traktát, doslov pak osvětluje vznik Kolářovy básnické skladby. Text doplňují originální kaligrafie Oldřicha Krále.
Citace a narážky na tento etický traktát najdeme v Číně na každém kroku. Všichni jej znali nazpaměť, však také patří mezi posvátné čtyři knihy. Konfuciánci považovali Velké učení za klíč ke Konfuciovu odkazu. Spolu s Doktrínou středu tvoří jakousi čínskou listinu lidských úvazků a mravních principů. Bohatě komentovaný překlad Oldřicha Krále.
Brána bez dveří, čínsky Wumenguan, sinojaponsky Mumokan, je nejznámější sbírka čínských zenových kóanů. Autorem sbírky byl mnich a učitel Wumen (1183-1260). Sbírka sestává ze 48 „případů“ s autorovým často paradoxním nebo ironickým komentářem a závěrečným čtyřverším, gáthou. Kóany jsou jednoduché záznamy promluv a jednání učitelů a žáků, mistrů a jejich rivalů. Pointy promluv jsou často v otázce a odpovědi, ale i v odmlce, nebo jen v gestu. Pointy svou paradoxní otevřeností prolamují logiku a konvenci očekávaného jednání a předsudečného poznání. Ústně tradované kóany nezprostředkovávaly žádná moudra ani principy, jak to činily především konfuciánské, ale do značné míry i taoistické příběhy, na které čínští buddhisté navazovali; byl to psychologický nástroj, kterým učitel opakovaně naváděl žáka nebo protivníka do jisté duchovní a mentální situace, ze které nebylo jiného východiska než vyjít z myslitelného a rozumného. Pro nás jsou ovšem kóany i něčím, co přesahuje jejich původní účel a smysl. Můžeme je číst i jako nejryzejší odkaz k onomu nesmírně bohatému celku zenového a zenem inspirovaného textu s jeho mytologickými a magickými prvky s lidovou religiozitou. Tak se v kóanech ozývá echo starších čínských předbudhistických šamanistických technik čistoty a exorcismu.
První úplný český překlad taoistického textu Spisy Mistra Zhuanga. Sedm Vnitřních kapitol, patnáct Vnějších kapitol a jedenáct Různých kapitol skládá nejúplnější edici literárního odkazu klasika taoistické filosofie. Jedinečným autorem a nezapomenutelným protagonistou byl starověký filosof Čuang-c´ (4. stol. př. n. l.), bezpochyby jeden z největších vypravěčů a básníků starověku. Jeho rozpravy, dialogy, paraboly a metafory jsou ve svém úhrnu považovány za jednu z největších poem starověké Číny.... celý text
Sborník obsahuje následující komparatistické studie: Rozhovory o božském a jejich zámlky. K specifičnosti textů uměleckých, filosofických a mytologických (Zdeněk Mathauser); Verš a filosofie. Ke vztahu poezie a diskursivního myšlení v antickém Řecku (Milan Exner); Na hraně: mezi filosofickým a poetickým rozhovorem (Oldřich Král); Ironie v románu: střet fantazie a myšlení (Vladimír Svatoň); Dialog mezi východem a západem? Používání a zneužívání „šaravadži“ (Martin Procházka); Roviny metafor v myšlení (Zdeněk Hrbata); Mezi esejí a experimentem (Miroslav Olšovský); Souvislosti umělecké a herní organizace (Vítězslav Praks); Imaginace v estetice Charlese Baudalaira. Dialog teorie a umění (Tomáš Vučka); Obrana mýtů v Macrobiově Komentáři ke Scipionovu snu (Jakub Hlaváček); Had v galské tradici irské. Rozprávka o metodě neboli in absentia versus in potentia (Daniel Samek); Pravda, racionalita, tradice. K pojetí historie u Snorriho Sturlusona a Saxona Grammatica (Jiří Starý); Existuje ideální svět? (Petra Vrtbovská); Současný stav literární vědy (Jiří Pechar); Obrat ke komunikaci a Comparative studies (Miroslav Petříček).
Tato kniha slouží jako průvodce pro ty, kteří chtějí prozkoumat alternativní způsoby jednání, myšlení a vyjadřování. Je určena čtenářům, kteří usilují o porozumění světu, jenž má svůj smysl a s každým čtením nabývá nových významů v současném dialogu o humanitě, cti a přirozeném řádu. Původně zamýšlená jako sbírka autorových přednášek na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kniha se rozšiřuje o čínské filosofické myšlení od nejstarších dob až po novověk, v dialogu s aktuálními filosofickými a kulturními myšlenkami. Autor se snaží o porozumění jinému, v kontextu čínské kultury, historie a jazyka. Kniha oslovuje ty, kdo jsou otevřeni myšlence, že vše mohlo být jinak. Vyzývá k pokornému a pozornému naslouchání cizímu diskurzu bez předem daných vzorců. Zaměřuje se na základní slova, metafory a pojmy v historickém dialogu, od Sta škol po neokonfuciánské syntézy. Není určena pouze zájemcům o filosofii, neboť čínská vzdělanost, literatura a umění vycházejí z jednoty filosofické a poetické ideje. Rozumět těmto myšlenkám znamená odhalit klíč k tajemství lidské zkušenosti, která zůstává aktuální i v naší modernosti. Kniha obsahuje poděkování, úvod, kapitoly o významných myslitelích, a závěrečné shrnutí.
Sborník, rozdělený do tří částí, obsahuje následující komparatistické studie: I. část: Cesty – metafory čínské imaginace (Oldřich Král); Cesty a příběhy kavalírů (Zdeněk Hrbata); Od pouti k nomádství? Imaginace, moc a dějiny (Martin Procházka); Cesta k obzoru – Pampa v argentinském románu (Anna Housková); Na cestě z centra na okraj – Z města na venkov (Vladimír Svatoň); Směřování českého ruralismu (Martin C. Putna); II. část: Cesta života, osudu, kosmu (Miroslav Petříček); Cesta na rozhlednu – vertikála pohledu a pobytu (Vlastimil Zuska); III. část: Vládce a básník na objížďce – kultura cesty ve starém Irsku (Daniel Samek); Cesty nevěsty k jejímu králi (Petra Vrtbovská); Cesta a čas archetypu – Wolframův Parzival ve světle trojčlenné indoevropské ideologie (Milan Exner); Imaginace českých barokních homiletiků (Vítězslav Praks).
3 x 24 starých básní o básnictví, malířství a kaligrafii. Tři básnické sbírky v této knížce představují tři básnické poetiky tří lyrických umění, jež podle mínění starých Číňanů patřily k sobě a k člověku jako ta tři nadání, kterými mohl vyjádřit sebe i svůj byt, sdílený s ostatním přirozeným světem. Tyto tři básnické sbírky vznikly v rozpětí bezmála celého tisíciletí. Na počátku byl tangský básník Sikong Tu. Ten sepsal Dvacet čtyři básní o vlastnostech básnických (Ershisi shi pin) na konci 9. století. Na sklonku zlatého věku čínské klasické poezie shrnul lyrickou zkušenost svého věku a vytěžil z ní pozoruhodný příspěvek budoucímu rozvoji ideje básnické. Po jeho vzoru malíř Huang Yue sepsal svých Dvacet čtyři básní o vlastnostech malířských (Ershisi hua pin) kolem roku 1800, tedy na konci bouřlivého rozvoje tušové literární malby. Jeho sbírka inspirovala kaligrafa Yang Jinzenga na začátku 19. století k napsání analogických Dvaceti čtyř básní o vlastnostech kaligrafických (Ershisi shu pin), věnovaných tušové kaligrafii, jež byla v Číně s malířstvím bytostně spjata.
Sborník obsahuje následující komparatistické studie: I. část: Význam srovnávací poetiky. Na kraji obraznosti (Oldřich Král); Si licet comparare. Globální skutečnost, marginalita (Miroslav Petříček); Výchova, spása, interpretace textu a nesamozřejmost školy (Zdeněk Pinc), Kánony řecké pederastie a jejich poslední verze v Dionýsiakách Nonna z Panopole (Martin C. Putna); II. část: Poznámka (Daniela Hodrová); Tři mušketýři (Zdeněk Hrbata); Smysl pro „přítomnost minulosti“ (Jiří Pechar); Skaz a hospodská historka (Jiří Holý); III. část: F. R. Kreutzwald a zrod estonského národního eposu. Kapitola z dějin estonské literatury 19. století (Vladimír Macura); Ruská marginalita a marginalita v Rusku (Vladimír Svatoň); Indiánský „střed světa“. Harmonie a konflikt v díle J. M. Arguedase (Anna Housková); Květy a močál. Metafora lotosu v Hlasu hory a ve Smrti v Benátkách (Antonín Líman).
Základní text čchanového / zenového buddhismu, který na základě deseti obrazů shánění krávy ukazuje cestu vedoucí k probuzení, cestu k satori. Kniha skládaná, náklad 350 výtisků, z toho 99 číslovaných.
Antologie čínské poezie v přebásnění Vladimíra Holana. Básně dynastie sungské 960–1279 po Kristu. Třetí vydání.
18 malířských úvah buddhistického mnicha a mistra čínské krajinomalby komentovaných překladatelem.
Kniha o plánu, o přípravě bitvy, o důmyslném útoku, o podobě, o postavení, o prázdném a plném, o střetnutí vojsk, o devíti změnách, o pochodech vojsk, o tvarech krajiny, o devíti krajinách, o útoku ohněm, o užívaní zvědů atd.
Satirický román čínského autora z 18. století je předchůdcem klasického čínského románu z období vrcholného rozkvětu poslední dynastie. Kompozičně je postaven jako řetězec vzájemně propojených portrétů hlavních hrdinů, příslušníků konfuciánské džentry, což autorovi umožňuje popsat zkorumpovanost a neschopnost státní byrokracie. Kritika se odehrává na pozadí konfuciánského ideálu ušlechtilosti, reprezentovaného malířem Wang Mienem, který, ač nesmírně nadaný, odmítá složit vyšší zkoušky a umírá ve skrytu hor. Román je velkým satirickým dílem, kde satira, ironie, parodie a karikatura doprovázejí marný boj mezi ideálem a přizpůsobivostí. Zaměřuje se na čínský vzdělávací systém, který vede k bezduchému memorování klasických textů. Mnohé postavy se staly archetypy dodnes žijícími v čínském podvědomí, jako je tupý akademik Kaa nebo dobromyslný hlupák Fan Ťin. I když nepatří mezi čtyři klasické čínské romány, je považován za vrchol čínské klasické prózy. Autor využívá některé tradiční vypravěčské metody, avšak klade důraz na psychologii postav a lyrizující popis prostředí. Román je určen především vzdělané vrstvě, což souvisí s jeho subjektivnějším laděním a autobiografickými prvky.
2. opravené vydání I-ťing -Kniha proměn, eventuelně Čínská kniha proměn (čínsky: český přepis I-ťing, pchin-jin Yìjīng, znaky 易經) je soubor čínských textů, jejichž vznik se datuje až do 2. tisíciletí př. n. l. V její hlavní části se jedná o řadu 64 hexagramů, obrazců složených ze šesti čar (které mohou nabývat jangové nebo jinové podoby), které představují 64 rozdílných archetypálních situací. Kniha proměn se používala (a dodnes používá) nejen jako orákulum, ale také jako filozofický a kosmologický systém, který hraje důležitou roli v taoismu, z kterého ve velké míře vycházela čínská kultura. Kniha proměn patří mezi pět klasických děl konfuciánského kánonu. Z čínštiny přeložil, výkladem a komentáři opatřil Oldřich Král.
Tato kniha není ani tak antologií poezie, jako spíše jakýmsi text-appealem onoho prostoru, v němž se báseň teprve rodí a poezie má svůj byt. Suma textů, jež se tu setkaly, je pokusem o plastickou mapu té imaginární krajiny, v níž stál čínský básník, když psal (nebo jen prostě říkal) svůj verš. Neboť jsem vždycky cítil jako neodčiněný handicap obou – evropského čtenáře i čínského verše, že ve chvíli vzájemného setkání verš s sebou nenese charakteristickou krajinu svého vzniku, o niž náš čtenář nemá odjinud představu. A přitom mnohé čínské básně nejsou nic jiného než nejkratší záblesky, v jejichž prudkém světle se na krátký ducha mih vynoří ze tmy podvědomí a šerosvitu vědění skupiny mnoho významných tvarů, představ, myšlenek a pocitů bez magického umění básníkova nejhlouběji zasutých.
Antologie čínské poezie v přebásnění Vladimíra Holana. Básně dynastie sungské 960–1279 po Kristu. Třetí vydání.
Základní dílo čínského zenového buddhismu vypráví o životě a působení Šestého patriarchy Chuej-nenga.
Poslední díl románu, velké encyklopedie čínského života a kultury 18. stol.
První díl románu, velké encyklopedie čínského života a kultury 18. stol.
Historie a texty (Čínská filosofie do příchodu buddhismu)
