Libuše Heczková Libri

Kniha představuje formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století. Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci genderem, třídou, náboženstvím nebo regionem. Zabývá se otázkou, kam sahají počátky placené ženské práce, jak a kdy vznikaly specificky ženské profese, za jakých okolností a s jakými výsledky se ženy domáhaly vstupu do tzv. mužských povolání a rovného přístupu na trh práce. Zahrnuje rovněž problematiku skloubení profese s prací v domácnosti, s důrazem na fenomén dvojího zatížení, a pohled veřejnosti na profesní aktivity žen. Interdisciplinární přístup a různé úhly pohledu (genderový, třídní a etický) umožnily vytvořit dynamický, do středo-evropského kontextu zasazený obraz, v němž se proměňovaly názory na ženskou práci, její status a formy.

Zapojení žen do vědeckého světa navazuje na zpřístupnění vysokoškolského vzdělání ženám, čímž se významně změnila jejich profesní, rodinná i společenská situace. Tato zásadní změna přichází ve středoevropském prostoru na počátku 20. století a je završena po první světové válce. Cílem autorek je představit komplexní obraz vědkyně v české a československé společnosti první poloviny 20. století; ukázat zastoupení a pracovní výsledky žen v různých vědních oborech, možnosti profesionálního růstu a budování vědecké kariéry, které v případě žen vyžadovalo sladění pracovního a osobního života; představit důvody, které do určitých oborů přiváděly více žen než mužů. Kniha hledá odpovědi na otázky, jaký druh vědění ženy reprezentují a produkují, jaká byla jejich místa ve vědeckých institucích a jak probíhala výměna vědeckých informací. Sleduje jak vzdělávací a vědecké instituce, v nichž se objevovaly ženy, tak osobní i profesní životy vědkyň. Zabývá se také konkrétními příklady, které často svědčí o zvláštních osudech a atypických vědeckých kariérách žen, někdy označovaných pojmem „maverickové“, tedy ty, které překračovaly všechny normy, stereotypy a zažitou praxi a dosahovaly (byť třeba jen částečných) úspěchů.

Komentovaný "vědecký" deník filozofky a matematičky Albíny Dratvové, která byla jednou z prvních habilitovaných žen na pražské přírodovědecké fakultě, dochovaný v archivu Akademie věd České republiky přináší nezvyklý pohled na osud vědy v minulém století. Akademický život Doc. Dratvové je prostoupen zásadními historickými a vědeckými událostmi 20. století (změny akademického prostředí první republiky, zavření vysokých škol a oktrojovaná vědecká práce za protektorátu, komunistický puč a následné postupné vytlačování svobodného vědeckého života z univerzit a také zásadní změny v pojímání světa v novém fyzikální paradigmatu po Einsteinových objevech a po Plankových teoriích), které se odrazily v jejím specifickém deníku zaznamenávajícím individuální odborné a vědecké proměny jednoho života. Deník a jeho komentář doplní biografická studie editorek deníku.

“Píšícími Minervami“ označuje Libuše Heczková české literární kritičky a esejistky přelomu 19. a 20. století. Zaměřuje se především na kritičku a feministku Elišku Krásnohorskou a na ty, které ji následovaly – Terézu Novákovou, Žofii Pohoreckou, Pavlu Buzkovou a další osobnosti literárního života jako Annu Pammrovou nebo Artuše Drtila. Vedle toho sleduje také osudy českých emancipačních časopisů, v nichž se tato kritika rozvíjela: Ženských listů, Ženského světa, Ženské revue, Ženského obzoru a Ženských směrů. Pokouší se osvětlit podmínky, za nichž ženy vstupovaly do tak „neženského“ oboru literární činnosti, jakým podle některých dobových vyjádření kritika byla. Svými aktivitami tak „píšící Minervy“ radikálně zpochybňovaly „fyziologickou slaboduchost“ ženám tehdy připisovanou.

Podtitul: Dobové (sebe)reflexe a polemiky Kniha přináší pohled na status, formy a proměny ženské práce v 19. a 20. století, které představuje prostřednictvím vybraných dobových textů a na pozadí různých přístupů (etického, genderového a třídního). Přibližuje dobové diskuse a reflektování ženské práce, její vývoj a determinaci rodem, třídou, náboženstvím nebo regionem.

Kniha je souborem textů, které vznikly z přednášek a diskusí ve stejnojmenném kolokviu Centra genderových studií FF UK v zimním semestru akademického roku 2005-2006. Jednotlivé texty se vracejí k obvykle automaticky používaným slovům mateřství a vychovatelství v širších obrysech. Prozkoumávají přitom jejich historický, estetický, sémiotický, sociální, politický, filosofický, psychologický, etnologický a antropologický obsah. Společné genderové východisko oživuje různé metody a metodologické postupy a zakládá interdisciplinaritu jednotlivých pohledů, vřelých jako mateřská náruč

Trojice autorek se zabývá vývojem feministického myšlení v českých zemích a v Československu od poloviny 19. do poloviny 20. století. Práce sleduje jeho projevy v kontextu evropského feministického myšlení a v jednotlivých etapách života ženy. Zvláštní pozornost věnuje problematice ženského vzdělávání, mateřství a veřejné činnosti. Práci doplňují portréty významných aktérek a aktérů příběhu českého feministického myšlení.

Soubor vybraných dokumentů, které ilustrují vývoj a proměny feministického myšlení v českých zemích ve 2. pol. 19. a v 1. pol. 20. stol.

Texty z 1. konference českých a slovenských feministických studií. Sborník zpřístupňuje informace o současné situaci na poli feministického poznání a genderové analýzy. Výběr 25 textů odráží interdisciplinární charakter konference ve smyslu různorodosti výzkumných, metodologických i pedagogických aspektů genderových studií.

Čtení o Elišce Krásnohorské zkoumá vývoj obrazu této kritičky, básnířky a emancipační aktivistky v průběhu čtyř životních období. Chronologicky uspořádaný výbor zahrnuje recenze, články, polemiky a kritiky, které sledují její kariéru od raných libret a sbírek básní, přes smetanovská libreta a literárněkritickou činnost, až po vrcholné překlady poezie a pozdní feministické snahy. Antologie zachycuje nejen básnické a kritické diskuse o moderním pojetí literatury a překladu, ale také osobní útoky, často genderově motivované. Kniha přináší reakce na její literární a hudební dílo od významných osobností jako Otakar Hostinský a Jan Neruda, reflektuje literární spory a jejich překonávání očima jejích kritiků i obhájců. Důležitou roli v jejím životě hrála aktivita v oblasti ženského vzdělávání, zejména založení dívčího gymnázia Minerva v Praze. Předmluva editorky uvádí texty do literárněhistorických souvislostí a představuje Krásnohorskou jako významnou osobnost české kultury 19. století. Kniha je doplněna medailonky osobností a výběrovou bibliografií, která zahrnuje její publikace a literaturu o ní.