Štěstí je dnes předmětem zvýšeného zájmu společenských věd i široké
veřejnosti. Také teologie se pokouší najít k němu opět cestu a prokázat, že
křesťanská víra nejen odkazuje k posmrtné blaženosti, ale také významně
přispívá ke zvládání pozemského života. Kniha reflektuje současné teologie
štěstí a poukazuje na rozdílný přístup v protestantské a katolické tradici.
Jako klíčové se ukazuje být hodnocení významu lidského jednání pro dosažení
zdařilého života. Pojem Božího požehnání, vztahující se k lidskému činu,
dokáže propojit lásku k bližnímu a sebelásku v jeden celek, který zkušenost
štěstí umožňuje.
Na počátku roku 1945 se jak západní Spojenci, tak Rudá armáda, těšili na
bojištích jasné početní a materiální převaze. Získávali také převahu
kvalitativní, jelikož německé a maďarské ozbrojené síly již neměly kde brát
náhradu za zkušené vojáky, zabité či zraněné v bojích. Oproti tomu armády
protihitlerovské koalice mohly rekrutovat množství nováčků na osvobozených
územích. Přechod Finska, Bulharska a Rumunska na stranu protihitlerovské
koalice během roku 1944 navíc zajistil přísun řady zkušených bojovníků, kteří
zároveň z dob svého dřívějšího nasazení na straně Osy důvěrně znali německou
techniku i taktiku. Vedle dosud vydaných odborných a vzpomínkových publikací
se tento text opírá o řadu dalších zdrojů na úrovni sledovaných regionů. Jde
předně o nepublikované vzpomínky pamětníků, shromážděné v lokálních muzeích a
archivech, stejně jako autorovým vlastním výzkumem. Dále se jedná o kroniky
měst a obcí, ale též škol, farností či četnických stanic. V neposlední řadě
jsou využity také dobové noviny a časopisy, ačkoliv denní tisk v posledních
měsících války vycházel jen velmi omezeně. Tato kniha se věnuje řadě bojových
akcí, jež mnohdy probíhaly současně. Jejich chronologické líčení by patrně
bylo pro čtenáře nepřehledné. Pro srozumitelnější zachycení souvislostí je
text rozdělen do kapitol, podrobněji zaměřených na vývoj na jednotlivých
dílčích bojištích.
Viktor Kolář st. (1898–1971) byl doposud opomíjenou postavou české fotografie, přestože jeho dílo je nejvýznamnějším vizuálním svědectvím Ostravska od dvacátých do padesátých let 20. století. Díky své nadčasové kvalitě má ale platnost mnohem širší. Kolář zachytil několik prezidentů, politiky, umělce, zajímal se o sociální témata, lidskou práci, zaznamenával všední život. Předkládaná publikace představuje výběr z tohoto objemného konvolutu několika set fotografií a přibližně čtyřiceti tisíc políček negativů. Textem ji doprovodili historik umění Lukáš Bártl a historik Ondřej Kolář.
Publikace přibližuje bezpečnostní situaci v českém Slezsku v období postupné stabilizace poměrů po první světové válce. Úvodní část popisuje složitý přechod státního pořádkového aparátu do nových republikánských poměrů. Další kapitoly se zaměřují na události v oblastech západního Slezska, Hlučínska a Těšínska, které prošly rozdílným sociálním a kulturním vývojem. Kniha zachycuje průběh česko-polského územního sporu, stejně jako projevy německé iredenty a sociální nepokoje, kriminalita a pašování. Pozornost se soustředí také na dopady německo-polských konfliktů v Horním Slezsku na dění na československém území.
Kniha popisuje průběh bojových operací od prvního neúspěšného pokusu Rudé armády o průlom na Ostravsko přes Bohumín v březnu 1945, přes následné boje na území dnešního Polska, osvobozování Opavska a Ostravska, až po postup na severní Moravu.
Na Střední východ se Čechoslováci dostávali různými cestami, často spontánně. Koncem 30. let hledali mnozí československé Židy útočiště před nacismem v Palestině. Počátkem okupace německá správa podporovala židovské vystěhovalectví, což vedlo k několika lodním transportům, zejména pro mladé sionisty. Mnozí však kvůli technickým a administrativním potížím nedorazili, a ti, kdo se dostali do Palestiny, často museli pobývat ilegálně, protože britská správa odmítala další uprchlíky. Někteří se do zahraničního odboje dostali přes Polsko, jako Pavel Vranský, rodák z Lipníku na Bečvou. Další Čechoslováci přišli z Rumunska, včetně mladých učitelů z českých a slovenských komunit. Boleslav Ivánek, rodák z Palkovic, ve svých vzpomínkách popisuje, jak se dostal k československé jednotce na Středním východě. Utečenci z protektorátu a Slovenska, včetně velitele Karela Klapálka, také prošli Maďarskem, kde byli dočasně uvězněni, ale spojenecké konzuláty je vyreklamovaly. Největší příliv občanů předválečného Československa přišel ze sovětské internace, kdy příslušníci československého legionu pod velením Ludvíka Svobody ustoupili před hrozbou německého zajetí. Publikace se zaměřuje na budování a službu československých jednotek na Středním východě a v severní Africe do roku 1943.
Kniha přibližuje úlohu četnictva v územním sporu mezi ČSR a Polskem, který se rozhořel záhy po skončení první světové války. Bezpečnostní sbor, jednající pod dohledem mezinárodních komisí, zde konal službu v národnostně i sociálně výbušném prostředí a kromě politických nepokojů se potýkal i s rozbujelou kriminalitou. Samotní četníci se stávali terčem útoků polovojenských organizací. Úvodní studie shrnuje strukturu a činnost četnictva v jednotlivých fázích těšínského konfliktu. Následuje komentovaná edice stěžejních pramenů k působení bezpečnostního sboru v předmětném období, konkrétně vzpomínky zemského četnického velitele ve Slezsku Karla Vyčítala, zprávy četnických a policejních přidělenců u mezinárodních plebiscitních orgánů, relace o případech úmrtí četníků ve službě a další.
