Jiří Marvan Libri

Originální dílo významného českého balisty a slavisty přináší nový pohled na předhistorické osamostatňování slovanských jazyků a jejich historický vývoj. Jevu kontrakce (stahování samohlásek), který tradiční historická jazykověda pokládala za hlubokou překážku drobné rekonstrukce rozpadu praslovanštiny na jednotlivé slovanské jazyky, využívá autor jako nástroje historického zkoumání. Kniha umožňuje pronikavý vhled do češtiny, odstíněný soustavným srovnáváním s ostatními slovanskými jazyky. Dárek a hold k tisícímu výročí českého jazyka, který se jako samostatný jazyk ustanovil právě díky kontrakci. Nepostradatelná četba pro každého bohemistu a lingvistu.

Úvahy a eseje o krásách a jedinečnosti češtiny v kontextu evropských a světových jazyků. Významný český slavista a baltista, který působil od roku 1963 jako univerzitní profesor v anglofonních zemích, popisuje v 99 jazykových sloupcích, jež nazývá „rozmluvami“, nejen zvláštnosti češtiny oproti slovanským jazykům či angličtině, ale seznamuje i s úsilím ukrajinských, běloruských či islandských jazykovědců o čistotu jejich jazyků. Některé rozmluvy se věnují opomíjeným jazykovědným průkopníkům, jako například Václavu Janu Rosovi (1621–1689), Ondrovi Łysohorskému (vl. jm. Erwin Goj, 1905–1989) či Františku Skorynovi. Protože stati vznikaly během třiceti let a některá jejich témata se občas opakují, jsou provázány odkazy uvnitř textu jedné stati na číslo jiné rozmluvy.

Vyznat se v moderním jazykovém světě češtiny se vší jeho mohutností i mnohostí, orientovat se ve všech jeho složitých peripetiích není možné bez spolupráce jeho staletých spolutvůrců a bez uchopení jejich myšlenek. Autentické texty, velkomoravským Konstantinem v 9. století počínaje a F. V. Pelclem spolu s J. Kollárem na rozhraní století 18. a 19. konče, nabízejí takovéto uchopení skrze dialog s těmito vzdálenými spolutvůrci, dialog, do něhož může vstoupit i adresát této knihy. Takováto interakce překonává zdánlivě nepřekonatelné – historie přestane být snůškou odtažitých dat či časem zavátých událostí a stane se aktivní součástí vědomostního prostředí, autosférou našeho adresáta, stane se mu jeho živou učebnicí lingvo-ekologické současnosti, jazykovou etiku, estetiku a empatii nevyjímaje. V nich je mateřština každého člověka povýšena na dílnu, ve které se utváří její vlastník (nikoli již pouhý mluvčí) i jeho intelekt, jeho život emocionální a duchovní. Ba více – náš adresát zároveň pochopí, proč Pražská škola učí, že jazykový systém nemůže být jazykem, není-li prožíván (B. Trnka).

Die 1972 von den Frankfurter Slavisten Olexa Horbatsch und Gerd Freidhof begründete Reihe Specimina philologiae Slavicae wird heute von Holger Kuße (Dresden), Peter Kosta (Potsdam), Beatrix Kreß (Hildesheim), Franz Schindler (Gießen), Barbara Sonnenhauser (Zürich) und Nadine Thielemann (Wien) herausgeben. In der Reihe erscheinen Monographien, Sammelbände und Lehrbücher zu allen Gebieten der Slavistik, der Sprach-, der Literatur- und der Kulturwissenschaft. In der Sprachwissenschaft erscheinen sowohl sprachhistorische als auch innovative Arbeiten zur Pragmatik und Semantik, zu slavischen Kleinsprachen und zur Diskurslinguistik. In der Literatur- und Kulturwissenschaft gehört zu den besonderen Interessensgebieten die Russische Philosophie.

V tomto sborníku se setkává na 30 českých a běloruských autorů pojednávajících o širokém spektru mnohasetletých vzájemných vztahů i o současném stavu běloruského jazyka, jeho "mikro-dialektů" a jeho kultury. Sborník vychází u příležitosti XV. sjezdu slavistů konaného v Minsku.