František Buriánek Libri

Prostředí koncentračního tábora poskytlo Norbertu Frýdovi příležitost k pronikavému psychologickému pohledu na řadu lidských osobností. Setkáme se v něm s profesionálními zločinci, sadisty, podvodníky a čachráři, spekulujícími i ve stínu smrti, s představiteli nacistické ideologie, ale i s lidmi ušlechtilými a vzdělanými, statečnými a krásnými. To jsou ovšem vězňové, zápasící o holý život, snažící se přežít mašinerii smrti a dokonce proti ní aktivně bojovat. A právě tento odboj vězňů proti teroru v lágru tvoří v románovém zpracování života v nacistickém táboře Gigling u tábora Dachau tu nejzajímavější a také hlavní linii děje. Frýdovi se zde podařilo přesvědčujícím způsobem ukázat na heroismus v prostých lidech, na mezinárodní solidaritu vězňů, kterou klade v protiklad duchovní ubohosti táborových esesáků. Frýdův román je jedním z mála děl, která ukazují odboj v nacistických koncentračních táborech z hlediska politicky myslícího vězně. Napínavost děje, dramatičnost mezních situací člověka, konflikt charakteru a bestiálnosti v lidech – to vše činí z Frýdova románu umělecky stále jedno z nejpůsobivějších a také nejvíc překládaných děl české poválečné prózy.

Studie o národním umělci si sice všímá i důležitých životních skutečností a lidské i občanské tváře básníkovy, ale především se snaží rozborem děl postihnout jeho tvůrčí osobnost a zachytit charakteristické rysy a myšlenkový dosah jeho tvorby. 1. vydání.

V bouřlivých letech popřevratových, kdy se rozhodovalo o osudu socialistické revoluce a lidu, postavil se Hora na levé, marxistické křídlo sociální demokracie a s ním pak do řad založené Komunistické strany Československa. Toto velké rozhodnutí znamenalo zároveň i zmobilisování a rozkvět jeho tvůrčích vloh a uměleckých sil. Jeho talent dostává velký ideový podnět, pevnou oporu v živé skutečnosti. Jeho poesie přijímá nové bojovné poslání, roste s těmito velkými úkoly a nabývá též nového širokého ohlasu. Tuto novou poesii, jdoucí v prvních řadách proletariátu a pod praporem revoluce, představují sbírky, jež jsou také vrcholem Horovy básnické tvorby, Pracující den, Srdce a vřava světa a Bouřlivé jaro. Tyto tři sbírky spolu s pozdější knihou Mít křídla, v níž Hora nejsilněji formuluje víru v pokrokovou sílu lidské práce, která přebuduje společnost a přemění člověka, se staly také základem tohoto svazku, který má charakterisovat básníka, jenž sice později opustil třídní základnu, smířil se s tím, co dříve nenáviděl, ba stal se básníkem třídního smíru, jenž však je jedním z představitelů velkého rozmachu české poesie v 20. letech tohoto stol. (Podle dosl. )

V románu o konfliktu nerovného, vnitřně rozporného manželství, vytváří autorka obraz měšťácké společnosti. Román zachycuje příběh osmnáctiletého děvčete, sirotka, které přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře - slezského osvětového pracovníka a lidumila. Dívka se stane nenáročnou pomocnicí a opatrovnicí jeho o mnoho let starší ženy, která na svém muži lpí sobeckou a nepřirozenou láskou. Sympatický vztah mezi dívkou a otčímem se pozvolna mění v milostný cit. Teprve smrt obou manželů vysvobodí hrdinku z nesnesitelných poměrů a dává jí naději na nový život.

Poslední básnická sbírka, vydaná za Nerudova života. Sbírka je považována za autorův intimní deník. Odráží se v ní jeho životní zkušenosti, aktuálně vzplanutá láska k mladičké Aničce Tiché i onemocnění, které mu ohlásilo blížící se stáří. Sbírka obsahuje 51 básní, rozdělených do částí nazvaných podle ročních období: Jaro (15 básní), Léto (11), Podzim (11) a Zima (14). Básně nemají názvy, jsou pouze číslovány v rámci jednotlivých částí. Hlavními motivy básní jsou příroda, lidský život, láska a aktuální autorův osobní a citový život.

Jedná se o básně velmi často s národní a sociální tematikou, jsou zde však např. i básně milostné. Původně vydáno pod názvem Slezské číslo, teprve po rozšíření získalo svůj známý název Slezské písně.

Výbor z literárněhistorických a kritických statí.