David Macháček Ordine dei libri (cronologico)

Před rokem novinář David Macháček vydal výběr fotografií a veršů ze svého fotodeníku. Díky originální podobě fotodeníku mohli čtenáři ocenit magickou moc spojení nostalgických fotografií a krátkých dvojverší, které vybízí k zamyšlení a hledání smyslu. David Macháček pořídil stovky dalších snímků a připsal k nim nové verše. Jeho nová kniha POTKAL JSEM nabízí další pohled do jeho deníkových fotografických zápisků. „Pro všechny mé snímky platí, že jsem je ve svém životě potkal. Nejsem fotograf, jsem pouhý pozorovatel, tulák ve svých dnech a fotografiemi si do paměti zapisuji chvíle, které si potřebuji nebo chci uchovat. Nechodím snímkům naproti, nechodím fotografovat, s těmi obrazy se skutečně potkávám,“ říká David Macháček o své nové knize.

Quando Renia Spiegel iniziò a scrivere il suo diario, non aveva ancora quindici anni ed era appena tornata dai suoi nonni a Przemysl. Sentiva la mancanza della tenuta di famiglia e della madre, che si trovava spesso a Varsavia con la sorella minore Ariana per aiutarla a costruire una carriera teatrale. In circa 700 pagine, Renia racconta la vita quotidiana al ginnasio e le esperienze con le amiche, ma presto descrive anche la vita e le difficoltà in una città divisa dopo l'ingresso dei tedeschi e dei sovietici. In particolare, confida al diario i suoi sentimenti e racchiude le sue emozioni in toccanti poesie. La sua prima grande storia d'amore con il compagno di classe Zygmunt la turba interiormente, mentre intorno a lei i nazisti avanzano e gli orrori del ghetto si abbattono su di lei. Zygmunt, sopravvissuto al lavoro forzato e alla detenzione, non solo riuscì a salvare il diario dalla distruzione, ma si adoperò fino a trovare la madre di Renia a New York per consegnarglielo. Così, per miracolo, ci è pervenuto un testimone unico del tempo.

Z lenosti a špatné paměti se před pěti lety zrodil fotodeník Davida Macháčka, známého z pořadu Reportéři České televize. Autor, který se zároveň věnuje fotografii i toulkách za svou oblíbenou architekturou, si svým jedinečným projektem stačil získat na Facebooku své stálé fanoušky. Nejen ti teď díky originální knižní podobě fotodeníku mohou ocenit magickou moc spojení nostalgických fotografií a krátkých dvojverší, které vybízí k zamyšlení a hledání smyslu. David Macháček si chtěl zaznamenávat prožité dny, jenže na psaní klasického deníku byl příliš líný. Navíc někdy neměl u sebe zrovna diář, jindy zase zapomněl tužku. Jediné, co má při sobě pořád, je mobilní telefon. Podle pravidla „jeden den – jedna fotka“ si zapisuje od roku 2014 prožité dny na paměťovou kartu telefonu. Každou fotografii pak doplňuje mini básničkou, aby si obrazovou vzpomínku ještě víc zafixoval. „Od té doby, co si fotodeník vedu, jsem se zpomalil, protože si víc všímám věcí kolem sebe. A čas od času se zastavím, abych si to zajímavé vyfotil. Je to návykové a občas si připadám jak zpomalený film. Baví mě objevovat nové věci na místech, kolem kterých jsem v životě prošel už stokrát nebo tisíckrát. Je to zvláštní pocit, i ve svých rodných Pardubicích si teď často připadám jako cizinec.“