The Greek satirist Lucian was a brilliantly entertaining writer who invented the comic dialogue as a vehicle for satiric comment. This lively new translation is both accurate and idiomatic, and the introduction highlights Lucian's importance in his own and later times.
Patnáct nejzábavnějších Lúkianových satir, parodií a dialogů je zhruba pětinou toho, co se nám z díla rozverného antického vypravěče zachovalo. Všecky vynikají břitkým vtipem a osvobozujícím smíchem. V Hostině ukazuje spisovatel, jací jsou filozofové v jeho době pokrytci a šarlatáni: ti, kdo z řečnických kateder hlásají lidstvu ideály snášenlivost, zdrženlivosti a skromnosti se na hostině u bohatého mecenáše přejedí, opijí a vyčtou si tak hrozné věci, že se ze slovní půtky vyvine nakonec pěstní potyčka a hodovníci odcházejí se šrámy, boulemi a pohmožděninami. V Cestě nad oblaky se autor posmívá plané honbě za bohatstvím, ve Snu víře v převtělování, v Příživníkovi paroduje lidskou dotěrnost, ve Vyděděném se dozvídáme o léčebných postupech starověké medicíny, v Oslovi o kouzelnických praktikách thesalských čarodějnic i o milostných dobrodružstvích jejich služek. Korunou Lúkianových vyprávění je fantazie o cestě na Měsíc, do podsvětí a na Ostrovy blažených a Ostrovy hříšníků, nazvaná ironicky Pravdivé příběhy. pod slupkou nezávazných rozpustilostí se tají v pracích antického satirika nejedna hlubší myšlenka a záleží na důvtipu čtenáře, kolik si z těchto úsměvných historek odnese jadrnějšího fládru.
In der Schrift «Erotes» (Zweierlei Liebe) des spätantiken Autors Lukian (ca. 120–180 u. Z.) halten - eingebettet in eine Rahmenerzählung - zwei Männer ihre Plädoyers für die nach ihrer Meinung edlere Form der Liebe: Charikles aus Korinth lobt die Liebe zur Frau, Kallikratidas aus Athen die Liebe zum Jüngling. Den Sieg erringt der Mann aus Athen, der «Hochburg der Pädophilie».
Der Gymnasialprofessor Paul Brandt (1875–1929) übersetzte als «Hans Licht» erstmals Lukians Schrift ins Deutsche, da sich Christoph Martin Wieland, der bedeutende Lukian-Übersetzer, damit nicht hatte «beschmutzen» wollen.
Lukian (um 120 bis etwa 180), der größte Spötter des Altertums - aber auch nichts ist ihm heilig! Da läßt er die göttliche Hera dem allmächtigen Zeus eine Szene machen, weil er in seiner Menschenliebe gar zu weit geht, besonders sterblichen Frauen gegenüber. In den Totengesprächen kommt an den Tag, daß der große Alexander seinen weisen Lehrer Aristoteles doch nur für einen auf Reichtum bedachten Scharlatan hält. Und auch im Geplauder der holden Dienerinnen Aphrodites geht es nicht allein um Liebeszauber, schönen Schmuck, Tanz und Flötenspiel.
La Storia vera , capolavoro di Luciano, viene considerata la prima narrazione fantascientifica, l'antesignana e il paradigma della funzione scientifica che supera gli spazi e i tempi logici delle conoscenze umane. Frutto di una affascinante e liberissima fantasia che si diverte a giocare con una super realtà letteraria, è una continua demistificazione, iperbolicamente paradossale, al di là dei limiti imposti da credenze o fedi di ogni genere. Non è tuttavia un semplice divertimento, ma un'opera impegnata, nel suo scetticismo, a svelare l'assurdità delle false invenzioni letterarie, filosofiche e scientifiche. Avvalendosi di una immaginazione purissima, Luciano crea una ridda vorticosa di situazioni paradossali e dotte citazioni di un mondo svilito e giocosamente irriso e ha finito con il costruire un innegabile punto di riferimento per opere come l' Orlando Furioso , Gargantua e Pantagruel , Le avventure del barone di Munchausen , Ventimila leghe sotto i mari .
Lukian: Hetarengespräche
Inhaltsverzeichnis
Hetarengespräche
Clycera und Thais
Myrto, Pamphilus und Doris
Philinna und ihre Mutter
Melissa und Bacchis
Krobyle und Korinna
Musarion und ihre Mutter
Ampelis und Chrysis
Dorkas, Pannychis, Philostratus und Polemon
Chelidonion und Drose
Tryphana und Charmides
Joessa, Pythias und Lysias
Leontichus, Chenidas und Hymnis
Dorion und Myrtale
Kochlis und Parthenis
Obsahuje: Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkiános. Svazek seznamuje s dalšími žánry starověkého písemnictví, s filozofickým a politicko-filozofickým dialogem a se satirou, satirickým románem, dialogem a dopisem.
Lúkiános své literární nadání, svěží vtip a ironií věnoval tomu, co je odjakživa pravým úkolem satirikovým a neustále se střetává s ješitností a ctižádostí mocných tohoto světa. Nastavil zrcadlo své době a společnosti, nicotnosti lidského snažení po bohatství a moci, kariérismu azávistivosti, šarlatánství a pozérství. Posměch lidské hlouposti se v jeho ostrých satirách proplétá s veselou parodií mýtů a mystérií.