Goran Tribuson Libri

Život v provinčnom mestečku v „zlatých rokoch šesťdesiatych“, keď do titovskej Juhoslávie prenikalo nielen rádio Luxembourg, ale spolu s rockandrollom a filmom aj iné vymoženosti západného sveta, je ústrednou témou románu úspešného chorvátskeho spisovateľa a scenáristu Gorana Tribusona. Náhla smrť kamaráta z mladosti a jeho pohreb je príčinou návratu hlavného hrdinu do rodného mesta a zároveň aj do vlastnej minulosti. V myšlienkach sa do nej vracia aj prostredníctvom Dejín pornografie, ktoré vo voľnom čase zostavil jeho najlepší priateľ Miki Grabar a ktoré sú "históriou, estetikou, traktátom, biografiou, intímnym denníkom, patológiou, fantastikou, obscenitou, bildungsromanom, chrestomatiou, ale predovšetkým spomienkou a súkromnou mytológiou". Tribusonov román je generačnou výpoveďou, humorným rozprávaním o dospievaní a veciach s tým spojených, ktoré nám pripomenie vlastné spomienky na mladosť.

Tvrdohlavý inspektor Nikola Banić po pádu komunismu odchází od policie a stává se jedním z prvních soukromých detektivů v Jugoslávii. Zpočátku pracuje jen na nudných zakázkách špehování nevěrných manželek, ale pak mu zavolá podivínský antikvář, který chce najít zmizelou ženu. Banić se vydává na ostrovy Lošinj a Unije a po mnoha zvratech a peripetiích se dostává na stopu brutálního gangu obchodníků s diamanty. Král chorvatské detektivky Goran Tribuson se představuje ve své nejlepší formě.

Netko je napisao kako bi se čitava povijest svijeta mogla promatrati kao parabola u kojoj se divlja, gorštačka plemena povremeno spuštaju s planina kako bi poharala ona mirna, ravničarska. Plinara, rubna gradska četvrt, u kojoj sam u poznim pedesetima bio klinac, sa svojim uzvisjem na kojem se nalazila cesta što vodi prema groblju i udoljem kojim je prolazio industrijski kolosijek, kao da je posjedovala sve sastavnice ove povijesne metafore. U nizinskom dijelu Plinare stanovah su Bremza, Mišel, Maja Majer, Cico, Kinez i drugi pitomi ravničari, koji su odlazili u školu u lijepo uglancanim cipelama, na čijim se rođendanima igrala »Crna kraljica jen dva tri« i druge pristojne igre te pila limunada od pravoga limuna. S druge pak strane, na divljoj, vrletnoj strani živjeli smo mi, vječiti problemi, lažljivi i prijetvorni Riba, sračunati cinik Eviger, potom Zmija, Šunjara, Višnja, skitnica Ruža i još neke spodobe čije su živopisne osobine oslikale nečasne stranice gradske kronike. I tako, iako sam po geografskim, odnosno plemenskim determinantama trebao biti nekako više usmjeren na Ribu, Evigera, Ružu i druge klipane s vrha četvrti, gdjekad mi se učini da sam dječaštvo i mladost podijelio baš s Bremzom. Priznajem, nikada neću moći kazati kako mije u tom smislu savjest baš posve mima, jer sam i te kako opako znao iskorištavati njegovu ravničarsku pitomost i dobronamjernost.