Kniha s podtitulem Filosofická pohádka pro dospělé přináší zamyšlení nad všemožnými etickými problémy. Je doprovázena vlastními autorovými kresbami, jež s textem tvoří jeden celek, jehož cílem je zesilovat estetický účin i filosofický rozměr. Celkové ladění prózy-kreseb je humorné a v některých ohledech ironizující, neboť se dotýká různých slabostí a nedostatků v morálních profilech určitých typů lidí.
Tato velká a silná kniha v podstatě představuje ucelenou řadu vzpomínek na letní skautský tábor 15. junáckého oddílu z Č. Budějovic v roce 1946. Ve vyprávění je čerpáno ze zápisků čtrnáctiletého skauta.
Rozsáhlý román vznikl před 27 roky, působí jako by byl napsán dnes. Jde o podobenství - děj se odehrává v Irsku a je vyjádřením čehosi dnes na výsost aktuálního: rozpadu mezilidských vztahů, dorozumívání mezi lidmi až k rozpadu širšího lidského společenství a kultury a civilizace vůbec.
Knížka shrnuje celoživotní vzpomínky náchodského rodáka a krkonošského patriota a předkládá je čtenáři úsměvnou formou. K názvu své knihy autor poznamenává: "Proč ANTIPÁDY? Za prvé: Anti je má osvědčená a léty ustálená značka. Za druhé: Každý pád, po kterém člověk ještě vstane, je vlastně počátek vzletu. A konečně za třetí: I Václav Havel vydal kdysi zdánlivě neprodejnou knížku. Dal jí však atraktivní název Antikódy a hned se docela dobře prodávala."
Soubor poezie básníka, prozaika a literárního kritika a teoretika žijícího v Liberci. Exner se představuje jako výrazný poeta doctus, jehož osobité básnické dílo dosud není náležitě doceněno.
Osm esejí, osm zamyšlení nad osudem a především koncem blízkých lidí, v nichž je Tanec Smrti symbolem konce našich životů,snů,lásek,pochybností i trápení. Společným znakem vzpomínkových povídek je smrt osob autorovi jakkoli blízkých. Uměleckou zkratkou vtáhne čtenáře do života svých hrdinů, aby se spolu s ním stali svědky jejich smrti. V povídkách není zánik člověka vyložen jako těžká tragédie, ale Smrt je zobrazena jako Smrt-matka, Smrt-milenka, Vševládná paní, předznamenání či naplnění. Jakoby smrt nakonec nebyla tím největším zlem, které člověka v životě potká. S autorem sice pozorujeme zmar, ale tancem smrti nás spíše orientuje k naději a krásám života. Vzpomínková, téměř autobiografická zamyšlení dotvářejí i autorovy kresby.
Povídky v knize Malé příběhy přinášejí mistrovské karikatury figurek a postav lidí monstrózních či davových, představujících duchaprázdnou pokleslost naší doby. Nuska se zde představuje jako jazykový suverén a virtuóz, který si mistrně pohrává se všemi vrstvami upadlé mluvy dneška. Nové setkání s jedním z nejoriginálnějších českých autorů přináší velké čtenářské potěšení - Malé příběhy jsou skutečnými malými literárními skvosty.
Sedm filozoficky laděných próz je zamyšlením nad životem a především jeho koncem a navazuje na autorovu knihu Tanec Smrti z roku 2002. Společným znakem žánrově nejednoznačných povídek je smrt jako fenomén děsivý i lákající. Téměř pohádkové ladění prvních povídek, situovaných na pomezí středověku a novověku, se v dalších proměňuje v realistické vyprávění o různých formách zápasu člověka s nevyhnutelností smrti. Výpravná kniha je ilustrována množstvím dobových grafik a kreseb.
Sbírka komentovaných kreseb libereckého historika umění, básníka a prozaika.
Knihu Bez studu a bez zábran tvoří konfrontace antických citátů z římských klasiků v českém překladu, které až s neuvěřitelnou přesností odpovídají na současné problémy našeho politického a hospodářského života. Tyto texty jsou doplňovány symbolizujícími kresbami, jež doprovází vždy také krátký český text, který doplňuje a dokumentuje příslušná témata, k nimž se kresby vážou.
Kniha básníka, spisovatele a výtvarného historika Bohumila Nusky je souborem sedmiverší, členěným do čtyř oddílů podle ročních dob, zachycujících přemítání stárnoucího muže nad literaturou, uměním a společností. Moralita se v nich utkává se sebeironií, kritika současnosti s úžasem a radostí ze života. Autor v dovětku ke knize napsal: "...stránku deníku, nebo dokonce více stran, při povídání si s přáteli i se sebou samým, převést do hutné a rytmizované zkratky a na malé ploše vyjádřit co nejvíce. Nejedná se tu o ,básně´ v běžném smyslu, nýbrž pouze o krátké texty, rytmizované nikoliv rigidně podle nějakého předem stanoveného vzorce, omezené vždy na sedm řádků, jež by měly shrnout emoce a zážitky, dojmy a reflexe, názory a vyznání a hlavně zamyšlení ve výběru úzkém, avšak ne v pořadí, v němž záznamy či snad i praebásnické texty vznikaly. Výjimkou v oné chronologii je několik návratných témat, opakujících se zvláště na počátku a na konci této knihy, jež roční cyklus zrcadlí a naznačují stopy průběhu životního. Rytmizované záznamy vznikaly nejen z vlastní potřeby autorovy, ale i jako sdělení blízkým přátelům, psáno tudíž vskutku sibi et amicorum."... celý text
Soubor krátkých próz, zahrnující krátké bajky, "podpovídky", symbolická vyprávění, dialogy osob označovaných algebraickými symboly, úvahy nad knihami, přemýšlení o kultuře i realistická vyprávění ze života a doplněný náznakovými quasineumělými kresbami.
(výbor z textů a samokreseb 1970-1989) Svazek obsahuje autorovy básnické texty doprovázené vlastními ilustracemi, tzv. samokresbami z let 1970-1989. Autor nezapře svou profesi historika umění a svou vysokou vzdělanost a erudici do svých básní promítá. Často pracuje na bázi experimentu a samokresby, které jsou nedílnou součástí textu, vznikají během psaní jako polovědomé improvizované záznamy vztahující se k pojednávanému tématu.
První kniha o Studiu Ypsilon a jeho principálovi Janu Schmidovi, která vznikla mimo toto divadlo, vně Studia Y, je to první pojednání o Schmidovi „nejen podle Schmida“, pokus o objektivizaci, usilující charakterizovat mimořádně osobitý režijní styl, který lze považovat za svébytný umělecko-divadelní sloh. Naprosto originální a neodvozený jevištní koncept je rozvíjen již od poloviny 60. let 20. století a Jan Schmid je v knize představen jako všeobjímající režisér „vyššího řádu“, modelér celého divadelního systému, hrající si s divadlem jako celkem, vč. nezaměnitelného celkového vizuálu divadla. Jan Schmid a jeho Studio Y se důsledně pohybují v prostoru postdramatického divadla, nejednou i metodou razantní scénické dekonstrukce, v intenci – jak zde poprvé u nás definováno – předčasné, předběžné a předbíhající postmoderny, pre-postmoderny.
Historická studie popisuje souvislost tzv. Švihovy aféry z r. 1914 s námětem Kafkova románu Proces. Čestný soud se známým národněsociálním politikem obviněným ze spolupráce s rakouskou státní policií se stal inspiračním zdrojem románu.
Třetí díl uzavírá trilogii o rytmu jako jednom z nejvýznamnějších fenoménů určujících život člověka. Závěrečný a nejrozsáhlejší díl – po předchozích dvou, věnovaných rytmu obecně (2013) a poté z rytmu odvozených kvalit v lidské aktivitě a tvorbě (2016) – nyní autor, významná osobnost naší současné estetiky a filozofie, pojednává o vztahu rytmu a divadla, o typologii divadla, o polysémantičnosti pojmu divadlo a etymologii tohoto slova, dále o dramatu a jeho struktuře a vůbec o základní teatrologické tematice, včetně exkurzu do divadelní prehistorie. Knihu uzavírá Slovníček termínů ve vztahu k dramatice a divadlu a příloha Systematika rytmů z hlediska teatrologie.
Druhý díl trilogie Rytmus, tvorba, divadlo pojednává o rytmologické problematice z hlediska symboloniky, disciplíny věnované studiu reflexe rytmu a z rytmu odvozených kvalit v lidské aktivitě. Po vstupním a zobecňujícím úvodním dílu, vydaném v roce 2013, je pokračování věnováno podobám rytmu v tvorbě. Rytmus jako stejně se střídající nebo opakující se kvalita realizovaná v čase, v ploše nebo v prostoru, je autorem považován za bazál veškeré lidské aktivity, včetně té tvůrčí. Knihu doplňuje slovníček termínů a bibliografie k tématu.
První díl trilogie, věnované rytmu, reflexi rytmu v tvorbě, v umění a zejména v divadle (divadelnosti a dramatice), rytmu jako významnému fenoménu určujícího život člověka. Profesor Bohumil Nuska, náš současný originální filosof, estetik, historik umění a kultury, je znám od 60. let z okruhu časopisu Tvář a sborníku Podoby II. (uspořádaného V. Havlem). V té době byl také teoretikem a odborným konzultantem Studia Ypsilon v Liberci, spoluvytvářel poetiku souboru a přispěl k formování osobitého stylu tohoto divadla. Autor nepředkládá jen originální koncept, ale poutá nás k radosti z myšlení, kterou unikátní osobnost šíří ze svého podještědského tuskula.
